Pandemie po česku

24. 9. 2020 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Člověk se ani příliš nemůže divit tomu, že česká společnost reaguje na hrozbu pandemie ode zdi ke zdi, a že totéž platí i pro její politickou reprezentaci. To máme – tak říkajíc – v nátuře. Je ale náročné poslouchat naši diskusi o tom, jak patogenu čelit, a to pokud možno bez ztráty kytičky. To se nám málem povedlo, jenže mnozí z nás usnuli na vavřínech, když se v létě chovali, jako by se nechumelilo. Nu což, co jsme si nadrobili, to si taky sníme.

Zatímco si Babišova vláda na jaře až na nějaké ty kiksy počínala celkem zodpovědně, v létě jí jednoduše ujel vlak, když příliš rychle rozvolnila protiepidemická opatření a nakonec trestuhodně zaspala nárůst infekce. Vina padá v první řadě na hlavu premiéra a jeho suity, protože veškeré potřebné informace a zkušenosti z jiných zemí měli k dispozici. Jak to, že vláda nebyla schopna vybudovat spolehlivou testovací a trasovací infrastrukturu, přestože pandemie zuří už od března? Co taky čekat od politického iluzionisty, který šel do politiky v první řadě proto, aby na tom vydělal. Moc je svůdná jako opium, přičemž dysfunkční politický systém těmto šíbrům hraje do karet.

K tématu pandemie by se v prvním sledu měli vyjadřovat především odborníci z klíčových oborů, tedy epidemiologie, virologie, parazitologie a podobných disciplín, a nikoliv onkologové, kardiochirurgové či stomatologové. Je snad naprosto logické, že se k historii nebudou zasvěceně vyjadřovat sociologové a vice versa. Nedovedu proto pochopit, proč mají některé lékařské osobnosti potřebu zveřejňovat své názory – mnohdy v rozporu s vědeckými poznatky – a mást tak českou veřejnost, jež má v nekritické úctě lékaře, zpěváky a herce. Spousta lidí pak bezmyšlenkovitě hltá každý jejich blábol. 

Jestliže tzv. excesivní úmrtí, jež jsou nejlepší metrikou pandemie, u nás na jaře byla vyšší pouze ve věkové kategorii 65 let a více, podzim a zima mohou vypadat úplně jinak. Kdybychom nechali hlavu i nadále v písku, došlo by brzy i na ekonomiku, jejíž prosperita mnohým bagatelizátorům patogenu tolik leží na srdci. Jakpak asi bude šlapat ekonomika, když se miliony lidí nakazí, stovky tisíc skončí v nemocnici a desítky tisíc v márnici? Nebo jsou snad vědecké časopisy jako Nature, Lancet, Science apod. součástí sofistikovaného spiknutí, když zveřejňují analýzy o tom, jakou paseku může Covid-19 napáchat? Studie rozmetávající naivní sny o nečinnosti tváří v tvář infekci nestačí? A co takhle epidemiologická situace v zemích, kde mají příčetnou politickou reprezentaci, a naopak trable ve státech, kde moc třímají v rukou šarlatáni a fušeři sabotující racionální vědecké poznání?

Tragikomická je i česká pranice o roušky. Ano, je to nepohodlné a je to otravné, jenže pokud zachraňují životy a je to jeden z nástrojů, jak proti pandemii postupovat, tak snad není co řešit. Kdyby ve Spojených státech pouze během dvou měsíců – dubna a května – zaměstnanci, kteří přicházeli do styku s jinými lidmi, nosili roušky, 40 tisíc Američanů by bylo ještě naživu, jak dokládá jedna analýza. Podle další studie, která byla zveřejněna v srpnu, by plošné nošení roušek v USA zachránilo do prosince 66 tisíc lidských životů. Na rouškách se na rozdíl od výroby a distribuce vakcíny žádný balík netrhne, takže bych tam spiknutí neviděl ani pod mikroskopem. Stupidní příměry roušek k cenzuře a umlčování „nepohodlných názorů“ mi nestojí za komentář.

Žel, zavedené sdělovací prostředky v rámci domnělé objektivity dávají prostor jak povolaným odborníkům, tak kontroverzním postavám, ať už jde o lékaře nebo kumštýře. Váha soudného postoje je tatáž jako váha blábolu. Chápu, že by ani v případě Covidu-19 neměla existovat jednotná názorová fronta, jenže je třeba zřetelně odlišit názory laiků od stanovisek epidemiologů, bakteriologů, virologů apod. To však pohodlnému mainstreamu vrásky nedělá, koneckonců tradiční média tu nejsou od reflexe reálného světa, ale od toho, aby zvyšovala čtenost a sledovanost, potažmo zisk. Suchá data, střízlivé hodnocení situace, jakož i varovné prognózy samy o sobě kasu neudělají. Je to klasický nešvar, který se týká i veřejnoprávních médií.

Přes chmurné prognózy nakonec patogen zdoláme. Je velmi důležité, abychom si z pandemie vzali ponaučení: jestliže vědci varují před věkem častějších a intenzivnějších epidemií v důsledku našeho destruktivního zacházení s planetou, je zapotřebí provést taková opatření, aby tomu v ideálním případě bylo zabráněno.

 

 

1
Vytisknout
4159

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2020