Václava Klause seniora vážné varování v MFD

25. 9. 2020 / Miloš Dokulil

 

(Především je tu mezi námi a v nás navozeno „zacyklení“ v koronaviru?)

Bývalý prezident ČR, Václav Klaus (ve funkci 2003-13), ve čtvrtek (24. 9.) v MFD hned v nadpisu konstatoval, že jsme v aktuální současnosti v ČR „Zacykleni v koronaviru“. V podnadpisu doprovodně taky autor tohoto varovného zamyšlení okamžitě prohlásil, byť ne zcela kategoricky a obecně, že „často jen oportunismus a zbabělost politiků“ takto spoustou příkazů a zákazů navozuje „vytváření strachu“ (tučně pisatel tohoto příspěvku, M. D.). Takže jako předznamenání citovaného novinového článku zřejmě má posloužit jisté uklidňování aspoň českého publika; přinejmenším těch, co si Klausův text přečtou.

 

Když teď zatím jen předběžně vyhmatáváme východiska možného Klausova aktuálního poselství, máme tu ještě navíc k dispozici mezinadpis: „I nemoci podléhají módě“. Pak byla ještě separátně mimo souvislý text navíc vyčleněna věta, podle níž veřejnosti chybí objasnění mezi „koronavirem SARS-CoV-2 a faktickou nemocí covid-19“ (tučně M. D.). Přitom „covid-19“ ovšem hned v podnadpisu již měl posloužit jako možný „instrument k přeměně společnosti“. Sám prof. Klaus nemoc působenou stávající variantou koronaviru představí ve svém textu náležitě jako „covid-19“, ale chlácholivě k tomu poznamená, že pro většinu tímto virem napadených nemocných má postižení vesměs „mírný (chřipkový) průběh“ (aniž se pouští do podrobností; třeba pokud již byly zjištěny nějaké doprovodné následky; jako kdyby to bylo možná „statisticky“ bezvýznamné).

((Teď jen orientační malá poznámka „na okraj“, protože taky ten novinářský text výslovně požadoval takové objasnění: Nejdříve lidstvo poznalo možný škodlivý vliv baktérií. Naprosto odlišná od nich je kategorie virů. Existuje sedm různých typů virů; pokud virus nemá možnost uplatnit se paraziticky, nežije, a může i zahynout. Existují čtyři zjištěné „rody“ přímo „koronavirů“; a v rámci dvou rodů koronavirů je známo sedm individuálních typů [„druhů“], které napadají rovněž člověka. Jedním z těch sedmi posléze zmíněných typů virů je právě „SARS-CoV-2“, kam zrovna spadá aktuálně nás ohrožující onemocnění, nazývané stručně „covid-19“ [tj. „koronavirové onemocnění“ známé od roku 2019, s tím „d“ ve zkratce jako anglické „disease“, čili „nemoc“]. Dodejme jen to, že viry snadno mutují a ne se všemi je nutně věda přiměřeně seznámena. Ne každý virus nutně napadá přímo člověka. Autor tohoto příspěvku o možných problémech i šancích v souvislosti se stávající pandemií v BL o tom již rozmanitě v poslední době psal.))

Nemohu si jen tak osobovat povinnost k všestrannému komentáři výrazných charakteristik shora citovaného článku. Mám spíš za to, že české „publikum“ si již „jaksi“ zvyklo na to, co mu bylo uloženo konat, ať již hned k výchozímu zbrzdění pandemicky působící nákazy, anebo k obdobnému omezení další případné „vlny“ nyní zvýšeného výskytu nových nákaz sledovanou virózou. Pochopitelně jinak asi budou reagovat děti či dospívající mládež, jinak lidé s ohroženou zaměstnaností či přímo existencí vlastního podnikání, a opět jinak třeba lidé na penzi. Do životních rizik se nemálo od počátku zvýšenou měrou dostali lékaři a nemocniční personál. A mezi staršími důchodci (nad 80 let, a ne už vyloženě kypící zdravím) s jejich rodinným zázemím ta epidemie také klidu nepřidá. (Ne že by „covid-19“ nutně napadal jen dechový aparát, i když má tu „respirační“ charakteristiku.)

Epidemicky se šířící nemoc jako případný „instrument k přeměně společnosti“ je možná taky svým způsobem novým výrazem k některým politologickým úvahám, ale rovněž s předchozím respektem k hygienickým opatřením (kterých mělo být zřejmě a taky diferencovaně víc). Ne že nevypadalo poněkud zvláštně, když se plošně – jakoby nic – začalo čarovat kolem zavírací doby pro restaurace a bary (když třeba bary jsou potom na odpis). Nemluvě teď o kultuře či sportu; anebo o mezilidských vztazích ať již pracovních nebo nějak „společenských“. Nu, a teď přece taky musíme absolvovat dvojího typu volby, že? (Opět nemalá činnost k potenciálnímu šíření stávající virové nákazy.)

Příležitost k hysterii a poplachu, jak psal V. Klaus? Taky možná; i když ne nutně. Přitom čísla lze ovšem rozmanitě vrstvit do skupin a různě analyzovat; a jako kdyby potom i ta (dosud, v ČR) relativně malá úmrtnost na covid-19 nikoho veřejně netrápila; už nemůže ty zbytečně předčasně zesnulé, i když bude v soukromí doléhat na jejich pozůstalé. (Opět bude někde jinde, co a jak se možná přece jen zanedbalo a zda může občanům stačit řečnickými cvičeními sugestivně a opakovaně předvádět, že všechny stávající české státní instituce – zvláště ty, co se zabývají hygienou a zdravím [a taky bezpečností] – fungují, jak mají; i když to nutně ty rozmanité dílčí – leč standardně uplatňované – statistiky vždycky neodzrcadlují.) — Též si přiznejme, že bývá rozdíl mezi užitečným a nezbytným (i když bary by mohly být na odpis, ale osobní přístup průvodce pro mladé poutníky k cestě do života by přece měl zůstat zachován, že?).

((Chtěl bych taky doprovodně navíc doporučit z BL: Kouzelná hůlčička „politiky“ (?) + své nedávné statě v BL o virech.))


0
Vytisknout
3099

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2020