17. 9. 2020
Další mojí spoluvězenkyní, na kterou hodně často myslím, je Hevala
Sakine (na první fotce je uprostřed). Sakine je 52 let, 27 let je ve vězení.
Byla studentkou informačních technologií (ano, to už se tehdy v Turecku studovalo),
když byla odsouzena na doživotí. Na univerzitě se přes kamarády seznámila se
členy PKK a byla odsouzena za kontakt a „spolupráci“ s nimi. Dnes by se řeklo
za prokurdský aktivismus. Členkou ani bojovnicí nikdy nebyla, píše Markéta Všelichová.
Nádherná holka, vzdělaná, s neskutečným všeobecným přehledem úplně o všem. Ve vězení doučovala všechny spoluvězenkyně, které si nějakým způsobem doplňovaly vzdělání. A byla je schopna doručovat úplně všechno – od matematiky přes biologii a fyziku až po jazyky. Každý, kdo potřeboval napsat žádost nebo poradit s jakoukoliv formalitou, právní záležitostí, obracel se vždycky na Sakine. Samozřejmě vždycky ochotně pomohla.
Spoustu lidí by být odsouzen na doživotí (v tureckém systému to znamená podmínečné propuštění po 30 letech) zlomí. Ale ji ne. Ačkoliv nikdy bojovnicí nebyla, situaci přijala jako fakt. Čas ve vězení se po celých 27 let snaží využít, jak nejlépe v daných podmínkách lze. K sebevzdělávání, k pomoci ostatním...
Jedna z osobností, která si zaslouží obrovský respekt. A jeden další hodně smutný příběh, i když ani ona sama to, co se jí stalo, jako tragédii nebere. Říká, „vždyť jsou takových v Turecku tisíce – a i v horších podmínkách.“ Krásné je, že po celá léta ji podporuje její v Německu žijící rodina. Pravidelně jezdí na návštěvy, posílají peníze, oblečení.
Diskuse