Nejsme bezmocní

17. 9. 2020 / David Marenčák

Na krátký moment mne přepadla sklíčenost, z toho všeho aktuálního dění, koronaviry, kovidi, k.....i, ale pak jsem si vzpomněl, že se vlastně nic nového neděje a co je pro leckoho šokem, je pro mne obnošenou vestou.

Zase jsou všichni tak chytří, že je s podivem, že ještě na celém světě vůbec máme nějaké problémy. Čím méně kdo myslí a více sdílí motivační grafiky o tom, jak myšlení bolí a je příčinou všech potíží světa, čím je více hrdý, že „se o politiku nezajímá“, tím méně studuje kvalitní zdroje, tím pevnější a hlasitější názor troubí do světa.

https://www.pwf.cz/

Jak pravil pan mistr Renčín ve svém vtipu – „Úžasný národ, tihle Češi. Škoda, že nebyli při stvoření světa. Mohli poradit.“ Nic pořádně nefunguje, všechno jde od desíti k pěti a většinu lidí už to nechává chladnou. I ti z příčetnějších, kteří se alespoň snaží pochopit, co se kolem děje, propadají ramenatému cynismu, předhánějí se v temných vizích vývoje a doufají, že jim nikdo nevezme jejich toustovač.

Jak jsme se do tohoto bodu vůbec dostali?

Expertní hodnosti brouků Pytlíků se udílejí po čtení nadpisů na webu oblíbeného dezinfotainmentu, kdejaký histrión/hysterka si přihřívají zvětralou polévečku mediální pozornosti močením po větru, což jim nebrání psát o disentu, zmanipulovaných ovcích a čacké revoltě proti hlavnímu proudu (až to zapadne v nánosu změn, odkaz vede na dva exempláře od každého, Pečínku a Kutilovou). Co tím způsobí je jim lhostejné, hlavně že se zlaťáky kutálejí, poběží za nimi kamkoli, kde bude snadné lidem říkat, co chtějí slyšet. A lidé chtějí slyšet, že svět je v pořádku a nic nám nehrozí – a nikdo vám nemůže dát tolik, co lháři mohou slíbit.

Je nepřehlédnutelnou skutečností, že politici i úředníci mnohé pokazili. Spoustu věcí šlo udělat lépe. Stále nejsou dostatečné kapacity na testování, karanténa sice kratší, ale pořád hloupá, nejsou postupy pro různé scénáře, činovníci o problému mluví zmatečně a špatně.

Jak už to u prevence bývá, včasný zásah a zabránění maléru je méně vděčné než zachraňovat, když už nastane. A tak je populárnější hrdinsky hasit hořící dům a vynášet z něj děti než požadovat přítomnost hasicího přístroje, na což se často nahlíží jako na otravné vyhazování peněz za zbytečnost.

Co dál?

První požár covidu jsme na jaře uhasili v zárodku a očekávatelně převážily hlasy, že opatření byla zbytečná, opět posílila bagatelizace a zlehčování, opět se propírají ty stejné, vyvrácené argumenty. Třeba si věřte, že opravdu ničím nespadáte do rizikové skupiny, že budete mít bezpříznakový nebo lehký průběh bez trvalých následků. Spílejte politikům od rána do večera, kritizovat je za co. Nic z toho ale není důvod chovat se bezohledně vůči ostatním. Stále je tu mnoho lidí, kteří mohou mít trvale zničený život nebo o něj přijít, i vás se dotkne ekonomický propad způsobený zbytečnou eskalací pandemie.

Koronavirus nezmizel, z mnohých důvodů na chvíli ubylo vážných průběhů a úmrtí, což se ale s koncem prázdnin a příchodem podzimu taktéž očekávatelně a velmi rychle změní.

Nemusíme ale čekat, až se kapacity hygieny i zdravotnictví začnou přehlcovat, opět se přihlásí o slovo strach a přijde nutnost drastického omezování. Nemusíme čekat na zděšení a údiv nad tím, že úmrtnost a těžké případy se projeví z dnešního nárůstu případů se zpožděním týdnů až měsíce.

Jako na jaře i nyní můžeme svým chováním ovlivnit, jestli nás čeká jen drobné nepohodlí, nebo zmrazení ekonomických aktivit, setkávání, zákazy a příkazy, bez ohledu na to, jaký máme názor na aktuální vládu či konkrétní funkcionáře. Pokuste se proto oprostit od toho, že vám nepříjemnou věc nařizuje ještě nepříjemnější politik. Spolu s dodržováním bezpečné vzdálenosti, četnější a důkladnější hygienou rukou a řadou drobných, organizačních záležitostí zmůžeme hodně, naše každodenní ohleduplné chování může být rozdílem mezi všední nepříjemností a katastrofou.

 

 

 

0
Vytisknout
1949

Diskuse

https://www.pwf.cz/

Obsah vydání | 22. 9. 2020