17. 9. 2020
Zpráva rovněž uvádí, že zatímco emise skleníkových plynů v roce 2020 v důsledku pandemie mírně poklesly, jejich množství v atmosféře bylo stále velmi vysoké – což znamená, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře i nadále rostla.
Koncentrace tří hlavních skleníkových plynů – oxidu uhličitého (CO₂), metanu (CH₄) a oxidu dusného (N₂O) – se za poslední desetiletí zvýšily. Aktuální koncentrace těchto plynů v atmosféře je 147% pro CO₂, 259% pro CH₄ a 123% pro N₂O oproti období před zahájením průmyslové éry v roce 1750.
Globální průměrná povrchová
teplota v letech 2016 až 2020 bude rekordní, přičemž bude přibližně o 0,24
stupně Celsia vyšší než během předchozího pětiletého období.
Toto pětileté období je na cestě k vytvoření
nového teplotního rekordu ve velké části světa, včetně Austrálie, jižní Afriky,
velké části Evropy, Blízkého východu a severní Asie, oblastí Jižní Ameriky a
částí Spojených států.
Hladina moře za posledních 27 let vzrostla v průměru o 3,2 milimetru ročně. A tento růst se zrychluje – hladina moře se za posledních pět let zvýšila o 4,8 milimetru ročně ve srovnání s 4,1 milimetry ročně za předchozí pětileté období. V posledních pěti letech jsme také byli svědky mnoha extrémních klimatických jevů. Patří mezi ně rekordní vlny veder v Evropě, cyklon Idai v Mosambiku, velké požáry v Austrálii a jinde, dlouhodobé sucho v jižní Africe nebo tři hurikány v severním Atlantiku v roce 2017.
Naše zpráva předpovídá pokračující trend v oteplování. Očekává se, že ohřívání Arktidy bude mít dvojnásobnou intenzitu oproti celosvětovému průměru. Existuje šance jedna ku čtyřem, že globální roční průměrná teplota překročí hranici 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře po dobu nejméně jednoho roku v průběhu příštích pěti let. Šance je sice relativně malá, ale není vůbec zanedbatelná a neustále roste. Dojde-li v tomto období k významné klimatické anomálii, jako je El Niňo, je pravděpodobné, že tato teplotní hranice bude překročena. Jevy typu El Niño zpravidla přinášejí vyšší globální teploty.
Podle pařížské dohody o klimatu se překročení této kritické hodnoty měří v
průměru za třicetileté období, a nikoli pouze za jeden rok. Ale každý rok by
nás oteplování nad 1,5 stupně Celsia přiblížilo k překročení osudového limitu.
Lidská činnost pouze v roce
2019 vyprodukovala 42 miliard tun oxidu uhličitého. V rámci pařížské dohody se
státy zavázaly ke snížení emisí do roku 2030. Naše zpráva však poukazuje na
deficit přibližně 15 miliard tun oxidu uhličitého mezi těmito závazky a opatřeními,
která jsou konzistentní s omezením oteplování výrazně pod 2 stupně Celsia (které
představují méně ambiciózní cíl pařížské dohody). Pro ambicióznější cíl 1,5 stupně
Celsia je to 32 miliard tun oxidu uhličitého.
Naše zpráva vychází z celé řady klimatických
závěrů vypracovaných v rámci různých socioekonomických a politických scénářů.
Demonstruje, že pokud by snižování emisí bylo výrazné a nepolevující, můžeme stále
splnit pařížské cíle a vyhnout se nejzávažnější destrukci přírody, ekonomiky a
lidských existencí. Bohužel tu je také možnost, že všechno zhoršíme.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse