Evropský parlament: Populisté získali 29% křesel, ale jejich koordinace bude zřejmě nemožná

29. 5. 2019

čas čtení 3 minuty
 

Populisté získali v Evropském parlamentu téměř tři z každých deseti poslaneckých křesel, avšak nesplnily se apokalyptické předpovědi, že ovládnou parlament celý.

Populisté z radikální levice až po radikální pravici získali v Evropském parlamentu 29% křesel, tedy 218 ze 715 křesel v Evropském parlamentu.

 
Úspěch populistů silně závisel na jejich úspěchu ve třech politicky nestabilních zemích: na Brexit Party v Británii, na ultrapravicové Lize Mattea Salviniho v Itálii a na Straně neskloněných radikálního francouzského levičáka Jeana-Luc Mélenchona.

Tyto strany zůstanou v Evropském parlamentě nejednotné, čímž bude omezen jejich vliv. Avšak jejich větší počet spolu s prohlubující se fragmentací evropské politiky způsobí, že bude složitější pro tradiční strany nalézt většinu.

V nynějším, právě končícím parlamentě, měli populisté 24% křesel. V roce 1999 tam měli populisté jen 9 % křesel.

Vzestup populismu byl způsoben nejen imigrací, evropskou integrací a ekonomickými problémy, ale i narativem, že "všechno řídí zlé elity". Tato zlá elita může být národní elita, bruselská elita i evropská elita.

Mnoho populistických stran, i když ne všechny, se staví ostře kriticky proti evropskému projektu. Prý Evropě vládnou bruselští technokraté, kteří obyčejné občany neposlouchají.

Jenže popularita populistických stran se velmi rychle mění. Závisí to na tématech, která se objevují v médiích, závisí to na výkonu šéfa populistické strany. Může to vést k velkým změnám v úspěšnosti populistických stran za velmi krátkou dobu.

Mainstreamové strany si s populismem stále nedokáží příliš poradit. Zpočátku se jej snažily ignorovat, pak se začaly pokoušet přejímat populistickou rétoriku.

Macron se snaží být otevřeně antipopulistický.

Populističtí europoslanci však budou v Evropském parlamentě rozhádaní, což jim zabrání získat tam vysoké posty a určovat agendu.

Matteo Salvini se snažil sjednotit svou Ligu s Národním shromážděním Marine Le Penové a německou stranou AfD. Avšak naděje na ultrapravicový superklub se rozpadly, když dánská ultrapravicová Lidová strana přišla o volební podporu a holandský ultrapravičák Geert Wilders a jeho Strana svobody přišla o všechny své europoslance.

Další člen, ultrapravicová rakouská Strana svobody, zaznamenala mírný pokles podpory v důsledku korupčního skandálu, kvůli němuž musel rezignovat šéf této strany Heinz-Christian Strache.

Politolog Cas Mudde upozorňuje, že Stracheho skandál bude mít větší dopad na politiky než na voliče. Politikové budou nyní pohlížet na místní ultrapravicové strany a uvažovat: Měl bych s nimi vstupovat do koalice? V Rakousku Stracheho skandál způsobil pád vlády i kancléře Sebastiana Kurze. Politikové si budou dávat pozor, aby se koalicemi s ultrapravicí nepošpinili.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
8000

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2019