Vzkaz koalice Babiš-Zeman-Kubera a PPF: Huawei je v pohodě

Výsledky českých eurovoleb vám demokraticky ukradneme

30. 5. 2019 / Albín Sybera

Výsledky eurovoleb ukazují, že většina českého elektorátu preferuje strany snažící se alespoň prezentovat demokraticky a vycházet z premisy jednotné Evropské unie. To je nepochybně dobrá zpráva. Ta horší je, že demagogie nacionálního populismu nezmizí a navíc už se nebude na pomyslném marketingovém „trhu“ pro voliče prodávat jenom v jasně označených obalech. Už samotné personální obsazení postů českých europoslanců totiž vyvolává otázky o skutečných motivech a názorech nově zvolených představitelů.

Asi nejvážněji dokázal toto téma nastolit Alexandr Vondra. Den po svém zvolení (díky kroužkovací metodě) prohlásil, že bude „podporovat své kolegy konzervativce Kaczyńského a Orbána“, a navrch přidal, že „nechápe proč jsou peskováni“ (více ZDE). Taktně přitom upřednostnil popis lidskoprávní situace v Polsku, kde manipulaci elektorátu, xenofobii a korupci neztělesňuje tak křiklavě jedna osoba jako Viktor Orbán v Maďarsku.

Vondra tak navázal na kryptomluvu svého bývalého spolustraníka Václava Klause ml. a spolustraníka a předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Klaus ml. svým přirovnáním situace ČR v Evropské unii k transportům do vyhlazovacích táborů potvrdil, že se nebude rozpakovat říct cokoliv, co má potenciál vyvolávat více nenávisti, více xenofobie, více „kyberorgasmu“ (termín Hugh B. Urbana užil Slavoj Žižek v úvaze o popularitě Tantry na Západě a „duchovní logice pozdního kapitalismu“ in „Living in the End Times“ pp. 7-8).

Současný předseda Senátu ale překvapil zlehčováním zvěrstev holokaustu přímo na Terezínské tryzně. Česká unie židovské mládeže na svém facebookovém profilu výstižně shrnula Kuberovo přirovnání ekologie, životního prostředí, rovnosti pohlaví, politické korektnosti a multikulturalismu k totalitním hnutím jako „zcestné, urážlivé a zcela v rozporu s pietním aktem v Terezíně“.

V kontextu Kuberova terezínského vystoupení je těžké utvořit si jasný soud o neuvěřitelně směšné parodii na novinařinu, ve které se Kubera namísto diskuse o obchodních aktivitách skupiny PPF s filiálkou čínského státu, společností Huawei, snaží hovořit o svém setkání s Petrem Kellnerem.

Ve zpravodajství ČT24 se můžeme o setkání majitele PPF a předsedy Senátu dočíst, že oběma jde „o věcnou debatu bez emocí“, a také to, že „všechny Kellnerovy firmy dodržují v ČR zákony“ (více ZDE). Co přesně se skrývá pod zájmem o věcnou debatu bez emocí ale nijak nepomáhá rozplést rozhovor s Kuberou publikovaný v Lidových novinách (ZDE).

Pomineme-li skutečnost, že předseda Senátu v rozhovoru pro noviny patřící do svěřeneckého fondu premiéra Babiše především popisuje Kellnerovu nezištnou snahu o pozvednutí sebevědomí Čechů, tak možná nejzajímavějším momentem je Kuberův vzkaz, že podle něj Petr Kellner „o zásazích čínského státu do provozu technologií nic neví“.

Jen stěží si lze představit, že by majitel PPF, „největšího českého investora na asijských trzích“, měl tak mizerné povědomí o fungování lidové čínské demokracie. Nikdo od Petra Kellnera informace na úrovni průmyslového zpravodajství neočekává (?), ale je skutečně možné, že „nic neví“ o mocenských a politických poměrech v Číně, největším trhu, na kterém jeho skupina působí?

I kdybychom si tuto krajně nepravděpodobnou hypotézu připustili, tak Petr Kellner pořád strávil téměř polovinu života v centralizovaném socialistickém Československu, kde poznal, že vysoké technologické inovace šly talentovaným jedincům bez podpory státu jen velmi obtížně realizovat. Co teprve miliardová Čína s vlastním vesmírným programem?

Co tedy chtěl Kubera touto větou čtenářům LN vzkázat? Jednalo se snad o jinotaj, kdy chtěl z Petra Kellnera před čtenáři LN udělat blbce? Podle vyjádření předsedy Senátu byl jednání přítomen i ředitel PPF pro vztahy s veřejným sektorem Mlynář, který se u jednání na takto vysoké úrovni určitě také snažil, aby nedošlo k chybné  interpretaci Kellnerových aktivit. Nelze tedy vyloučit ani variantu, že blbce ze svého šéfa dělají i jeho nejbližší spolupracovníci. 

Možná je to ale celé mnohem jednodušší a Kubera se prostě jenom snažil pokračovat v nastaveném pozitivním světle PR obrazu PPF a další možné interpretace svých slov pouze nedomyslel. Krásně se v tomto PR světle rýsuje koalice, která pojí premiéra Babiše s prezidentem Zemanem a předsedou Senátu Kuberou.

Po „eurovolebním víkendu“ se navíc tato koalice promítá i ve složení českých delegátů v Evropském parlamentu. O sympatiích poslanců SPD s relativizací holokaustu asi netřeba pochybovat (více například ZDE). Stejně tak asi nikoho nepřekvapí, když čínská vize světa s porcováním ekonomicky či nevhodných segmentů populace na orgány najde pochopení u Kateřiny Konečné z KSČM (Louis Vuitton navíc na svém oficiálním webu zdůrazňuje, že neustále monitoruje, aby materiály, ze kterých vyrábí kabelky, pocházely z „bezkonfliktních“ a „přírodě blízkých“ zdrojů ZDE).

O vlivových agenturách komunistických stran Číny a Vietnamu a snahách Jana Zahradila porozumět asijským ekonomikám výborně pojednává článek Sinopsis „Český europoslanec na Hedvábné stezce“ (ZDE). O jedné z těchto agentur - vietnamské Národní frontě - překladatelka Mai Nguyenová poznamenává, že vietnamský premiér Nguyễn „vyzýval místní české Vietnamce, aby vstupovali do Národní fronty a pomáhali monitorovat „reakcionáře“, tedy etnické Vietnamce v Čechách vyjadřující kritické postoje vůči politice Komunistické strany Vietnamu“.

Schopností orientovat se napříč obory, politickými stranami - a nepochybně také znalostí Evropy a světa se tradičně vykazují profily europoslanců za ANO. Radka Maxová je například bývalou ředitelkou jakosti v masokombinátu Kostelecké uzeniny a Ondřej Kotek je bývalý člen Pirátů a zastupitel Mariánských lázní, díky čemuž zažil také působení v dozorčích a správních radách chebských vodáren a Veolie Energie ML (stručný přehled například ZDE).

Když voliči chtějí demokracii, tak jim ji dáme; není problém. Lidi, co vám demokraticky řeknou i to, co nechtějí, na to máme. A nebojte se – vyrábíme další.    

0
Vytisknout
5441

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2019