Zavedené britské politické strany by se měly důvodně začít bát zuřivého hněvu stoupenců setrvání Británie v EU

3. 6. 2019

čas čtení 5 minut
Foto: 77 procent z nás nechce brexit - setkání mladých lidí v Londýně v únoru 2019

Staré politické strany v Británii selhávají, protože nerozumějí tomu, co jsou síly moderní Británie: totožnost, autenticita a neuvěřitelnou měrou sílící odpor a zuřivost, píše Nick Cohen. Pro většinu britského politického establishmentu kolem Dolní sněmovny a dnešní britské vlády je jedinou totožností, na níž záleží, identita dělnického voliče, který hlasoval pro brexit. Ten je většinou mužského pohlaví a téměř vždycky je to běloch - neboť dělnická třída skládající se z etnických minorit byla zapomenuta. Autentické zhnusení bělošského muže, dělnického voliče, dá všem v Británii co proto, pokud se neskloníme před jeho přáním a nerealizujeme ten nejtvrdší možný brexit.

 

Zapomeňme na to, že pro brexit hlasovaly i středostavovské konzervativní volební okrsky v jižní Anglii i na to, že hlavním faktorem určujícím postoj k brexitu je vzdělání, nikoliv třídní příslušnost, anebo že kampaň za brexit slibovala, že Británie zůstane v evropské zóně volného obchodu. Všichni prosazují jen narativ rozhněvané bělošské probrexitové dělnické třídy.

V Británii však existuje i velmi silná proevropská totožnost. Je to vlastenecká totožnost. Proevropané doufali, že by se Británie mohla stát morálním majákem a příkladem světu. Nyní se však Británie stala takovým celosvětovým vtipem, že i evropské ultrapravicové strany přestaly požadovat odchod svých zemí z EU z obavy, že to s nimi dopadne jako s Británií. Málokdo si však uvědomuje, že ve světě, jemuž dominují Čína, USA a Indie, nikdo nestojí o žádné britské "vedení", i když pro racionálně uvažující lidi by měl úpadek Británie být vynikajícím důvodem, proč zůstat v unii s evropskými spojenci.

Proevropané instinktivně rozumějí, že brexit natolik zničil pojem britské totožnosti, nejen tím, že ohrožuje zemi rozpadem Spojeného království a likvidací míru v Severním Irsku. Byl totiž naprosto zničen britský národní mýtus, že Britové mají selský rozum a odmítají divoké ideologie. Oslavovaní idioti v BBC, fašistické pohrdání konzervativního tisku vůči nezávislosti soudnictví, státní služby i parlamentu a neustálé ujišťování z Brexit party a z pravice Konzervativní strany, že vypadnutí Británie z EU bez dohody nebude žádný problém a nikoho to nepoškodí, to všechno dokazuje, že ať už byla Británie v minulosti jakoukoliv zemí, teď už je to jiná země.

Reakce proti extremismu pravice je kosmopolitní, mobilní a mladá. Může být i netolerantní, protože žádné hnutí není bez předsudků, a pokud nezvítězí, jeho členové budou děsivým způsobem odcizeni od své vlastní země. Jejich nejistota možná nebude tak děsivá jako nejistota milionů Evropanů v Británii a Britů na evropském kontinentě, přesto však bude velmi děsivá.

Nejvíce to odnesou britští konzervativci. Středopravicová strana nemůže prosazovat politickou strategii, která je tak silně proti národnímu zájmu, a doufat, že bude prosperovat. Nejde jen o to, že Konzervativní strana britské proevropské občany ignoruje, ona i škodolibě pohrdá aspiracemi mladých, nejdynamičtějších sektorů ve společnosti, vzdělanými lidmi i miliony konzervativců, kteří hlasovali pro setrvání Británie v EU. Tak jako Trumpovi Republikáni se i britští konzervativci zcela izolovali  od modernosti.

Málokdo bude truchlit nad likvidací Konzervativní strany, pokud její vůdcové budou natolik sebevražedně stupidní, že jí proklejí brexitem bez dohody. Otázkou ovšem je, zda se může autentickým odpůrcem brexitu stát britská Labouristická strana. Tupost ohledně toho, jaké síly dnes utvářejí Británii, vede alespoň některé labouristické činitele k předstírání, že Labouristická strana může prosperovat, pokud Corbyn odstraní své ultralevicové poradce a bude předstírat, že konvertoval ke kauze setrvání Británie v EU. Náš milující car Corbyn nechce brexit, to jen jeho zlí poradci ho zmátli, že podporuje požadavky ultrapravice. Pošlete ty zlé poradce na nucené práce a dobrota cara Jeremyho bude zářit jako slunce poté, co vítr odehnal mraky.

Tento argument nefunguje nejen proto, že car Jeremy neprojevil žádnou touhu propustit své zlé poradce a podpořit setrvání Británie v EU. A i kdyby to učinil, nikdo by mu nevěřil. V jednadvacátém století nestačí opakovat mechanicky politická hesla. Voliči požadují, aby se jejich političtí předáci chovali autenticky. Možná, že by býval Corbyn vypadal autenticky, kdyby po debaklu Labouristické strany v eurovolbách přiznal chyby. Namísto toho vyloučil z Labouristické strany protibrexitového Alastaira Campbella, jednoho z jejích nejvýznamnějších činitelů - za to, co udělaly miliony potenciálních labouristických stoupenců, kteří také hlasovali pro protibrexitovou stranu.

Extremismus britské pravice vyvolal zuřivou reakci mezi stoupenci setrvání Británie v Evropské unii. Skoro nikdo v létě 2016 nepožadoval zrušení výsledků referenda o brexitu. Kampaň za nové referendum o brexitu byla založena až v dubnu 2018. Británie by byla dávno mimo EU, kdyby pravičáci zmírnili své požadavky. Namísto toho začali hovořit tak, jako by polovina národa byli zrádci, a přešli k fanatické ultrapravici. Tak velká byla reakce proti tomu, že bez jakékoliv politické organizace podepsalo šest milionů lidí petici požadující zrušení aktivace článku 50 o odchodu Británie z EU.

Jak mizí možnosti pro kompromis, zintenzivňující se hněv stoupenců setrvání Británie v EU se bude stále více prohlubovat. Kdybych byl konzervativním či labouristickým politikem, bál bych se, že mě to smete.

Kompletní článek v angličtině ZDE  

0
Vytisknout
7586

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2019