Katastrofální jistota premiéra, že čeští úředníci budou hájit jeho finanční zájmy

5. 6. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 8 minut
Premiérova reakce včera ve Sněmovně na předběžný audit Evropské komise, který zkoumal systém přidělování dotací z unijních peněz v ČR, byla spektakulární. Když to shrneme, lze říci, že podle Babiše se jedná o útok (cizáků) na Českou republiku, na české národní zájmy, na české právo, ale – pozor! – čeští úředníci a experti nás ochrání.

 

Podle Babiše evropští úředníci pohrdají českým právem. Ano, protože jsou zvyklí na právní stát. O rozkrádání a zneužívání dotací a veřejných peněz obecně, o českém bezprávním státě si česká veřejnost vypráví už desítky let. Zoufalství z neschopnosti policie a justice vedlo už v roce 1998 k vítězství Miloše Zemana ve sněmovních volbách s hesly o „akci čisté ruce“ a o „spálení zemi“.

S programem „padni, komu padni“ šel do voleb také pan Čistý v roce 2010 v čele ODS. Po Drobilově aféře jeho vláda o boji proti korupci však přestala mluvit. Nakonec pan Čistý podepsal Klausovu amnestii v lednu 2013 a všeobecná nenávist k jeho vládě, několik měsíců před oním pověstným policejním zásahem na Úřadu vlády, vedla ke zvolení „levicového prezidenta“, bojovníka proti vládě Miloše Zemana.

Babiš pomocí tvrdé protikorupční rétoriky dosáhl netušeného (ještě v létě 2013!) výsledku v říjnových volbách téhož roku do Sněmovny, bylo to 18,7%. ČSSD, která měla být podle jarních a letních průzkumů suverénním vítězem, si dokázala udržet slabý náskok: 20,5%. Hned po volbách ale začal její rozklad v důsledku tzv. lánského puče a obecně působení tandemu Zeman-Babiš. Mezitím se obměnil elektorát, který volil Babiše. V roce 2013 to byli ještě z velké části bývalí voliči ODS, která měla v říjnu 2013 jen 7,7%, zatímco ve volbách 2017 spadla ČSSD na podobné procento (7,3%) a její voliči přešli k Babišovi. Babiš se od té doby v průzkumech drží na zhruba stále stejném čísle kolem 30% hlasů.

Na rozdíl od ODS ČSSD totiž nebyla po drtivé porážce v opozici, aby se obměnila, aby vyhlásila program očisty a opozičního boje o své voliče. Zbankrotovala pak v komunálních a také evropských volbách. Zdá se mi, že její bývalé voliče nebude možné žádnými skandály ani demonstracemi dostat od Babiše, pokud to budou chápat tak, že by měli volit piráty, STAN nebo dokonce, nedej Bože, ODS nebo TOP09. V takovém případě hrozí, že se přesunou spíše k Okamurovi.

Normální situace by měla být taková, že tu bude silná levicová politika (a ať mi nikdo neříká, že levice umírá na úbytě v Rakousku nebo Německu, když tam dochází pouze k přesunu levicového elektorátu od socialistů k zeleným… sečtěte si, prosím, preference těchto dvou stran), která spojí sociální a právní stát západního typu do jedné jasné priority, v jejímž jménu se ve střetu Babiš-Unie postaví jasně za Unii.

Místo toho Babiš stále naráží na téma migrace, které českou xenofobní pseudolevici paralyzuje (protimigrační definování české sociální demokracie, která tak přestala být sociální demokracií, přinesla hvězda lánského puče Chovanec a kupodivu na to sedl i tehdejší předseda Sobotka, který by dlouho vnímán jako záruka pojetí sociální demokracie jako západní levice).

Z hlediska dějin České republiky je situace poměrně přehledná. Na západě Evropy mají právní stát, právní stát je podmínkou, kterou Unie podmiňuje vstup nových zemí. Víme, jak je na tom východ Unie.

Víme, jak jsme na to my a že se podobáme v právní úrovni více Rumunsku než Rakousku nebo Německu. V Česku panuje dlouhodobá frustrace občanů z fungování práva, zejména v oblasti ekonomické kriminality. Ale taky víme, že se unijní právo je díky Bohu nad naším právem a že se můžeme odvolávat k unijním soudům.

V Otázkách V. Moravce v neděli dokonce šéf Ústavní soudu Rychetský radil Nejvyššímu soudu, aby se pokusil o zvrácení rozhodnutí Ústavního soudu tím, že se obrátí na unijní soud.

Není tedy vůbec, ale vůbec znepokojující, že evropští úředníci vykládají české zákony. Kdyby úředníci ze západní Evropy měli jakýsi protektorát nad naší státní správou, považoval bych to konečně po třiceti letech od Sametu za osvobození od komunismu. Začali bychom konečně jako stát fungovat jako v Rakousku nebo Bavorsku. Nic jako solární nebo exekuční mafie by nebylo. Pokud jde o exekuce, statisíce lidí by byly ušetřeny drásajícího utrpení, které ničí jejich životy. Náš problém je, že nás Unie nechala v rukou našich politiků.

Naopak znepokojující je premiérova jistota, že čeští úředníci budou bojovat za české národní zájmy, které podle jeho rétoriky splývají se zájmy Agrofertu. Jak si tím může být tak jistý? Protože český služební zákon se dělal tak, aby Evropská komise byla uspokojena, ale hlavně aby se vlastně nic nezměnilo.

Kdyby vládla ODS a měla na ministerstvech svoje úředníky, Babiš by si hájením svých zájmů zdaleka nemohl být tak jistý, ti úředníci by totiž hájili zájmy ODS. Služební zákon, který by skutečně zajistil nezávislost úředníků na politicích tak, aby mohli hájit veřejný zájem proti zájmům politiků, navrhoval Dienstbier. Kalousek tehdy tento zákon odmítl jako něco, co povede ke vzniku úřednické šlechty. A tak se vespolek tehdy čeští politici domluvili a udělali zákon podle svého gusta. Důsledkem je Babišova jistota, že čeští úředníci budou hájit zájmy Agrofertu.

Byl jsem velmi skeptický a zůstávám velmi skeptický v případu Čapí hnízdo. Na případu Rath vidíme, že česká justice si neví s podobnými jevy rady. Rozhodně to neumí rychle. Rath je přitom oproti Babišovi co do ekonomické, mediální a politické moci nic.

Ale unijní soudy jsou něco jiného. Slyšel jsem odhady, že kdyby se Česko soudilo s Komisí ve věci této auditní zprávy, která je zatím předběžná, tedy kdyby se sečetl všechen čas od předběžné ke konečné zprávě a od podání žaloby k pravomocnému rozsudku, mohlo by to trvat dva roky.

Možná je to moc. Ale ve srovnání s případem Rath (od zadržení Ratha se slavnou krabicí od vína je to 7 let) je to až neuvěřitelně krátká doba. Unijní soudy jsou naší jedinou nadějí, že se v České republice prosadí veřejný zájem a že boj s korupcí nebude jen neustále opakovanou fraškou, která končí horším a horším fiaskem.

Bylo by úžasné, kdyby se Babiš, Brabec a spol. skutečně co nejdříve obrátili na unijní soudy a kdyby se co nejrychleji rozjely soudní procesy. Bez nich to bude stále jen politický boj s ohňostrojem čísel a libovolných tvrzení.

Politicky ovšem Babiš, jak bylo zcela zřejmé z jeho včerejšího vystoupení ve Sněmovně, bude tlačit Českou republiku k orbanizaci. Unie se pro něj stala symbolem protičeského spiknutí, korupce, migrace atd. A to ještě nemáme audit, který posuzuje zemědělské dotace, přičemž právě v zemědělství je Agrofert na dotacích závislý nejvíce.

Politicky bude klíčové, zda někdo dokáže vzít Babišovi jeho voliče. Pokud ano, pokud podpora pro Babišovo hnutí klesne na nějakých 10% nebo méně, je politicky mrtvý. Nicméně systém, který zplodil Babišovu moc, a audit Evropské komise právě kritizuje tento systém, ten zůstane.

Je pak otázka, jestli Babiš nemá v určitém perverzním smyslu pravdu: totiž může být, že nemoc, třeba rakovina, natolik proroste daný organismus, že úrok na ni znamená také útok na něj. Ale to bychom museli definitivně rezignovat na to, že někdy budeme vyspělým západním státem, kde se lidem žije dobře a kde stát je silnější než mafie.





0
Vytisknout
12048

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2019