Jak spaghetti westerny ovlivnily moderní film

5. 6. 2019

čas čtení 3 minuty
Film, který způsobil, že jsem začal uvažovat o natáčení, film, který mi ukázal, jak režisér dělá co dělá, jak může kontrolovat film prostřednictvím své kamery, je Tenkrát na Západě, uvedl Quentin Tarantino. Bylo to téměř jako filmová škola ve filmu. Skutečně to ilustrovalo, jak coby filmař dosáhnout vlivu. Jak dát své práci podpis. Zjistil jsem, že jsem zcela fascinován a myslím si: "Takhle to uděláš". Skončilo to vytvořením estetiky v mé mysli.


Existovalo jen několik filmařů, kteří vstoupili do starého žánru a vytvořili z něj nové univerzum. Opravdu se mi líbí myšlenka vytvořit něco nového ze starého žánru. Do určité míry to udělal Jean-Pierre Melville s francouzským gangsterským filmem. Ale tihle Italové - Sergio Leone, Srgio Corbucci, Duccio Tessari a Franco Giraldi - to udělali nejlépe. Většinou začínali jako kritici a propracovali se ke scénáristické práci. A pak se stali jednotkou č. 2, těmi kdo zajišťují akci. Musíte sáhnout po francouzské Nové vlně, abyste našli skupinu lidí, kteří milovali kino tak moc, jako oni - až na to, že Leone a ostatní měli po ruce prosperující filmový průmysl, k němuž se mohli propracovat.

Leonovy filmy nebyly jen ovlivněné stylem. Měly v sobě také realismus: Ta špinavá mexická městečka, malé chatrče - trochu větší, aby se do nich vešla kamera - všechny ty talíře s fazolemi, velké dřevěné lžíce. Filmy byly tak realistické, což, jak se zdá, vždy chybělo ve westernech 30., 40. a 50. let, v brutalitě a různých odstínech šedi a černi. Leone objevil ještě tmavší černobílost. Je tu realismus v jeho prezentaci občanské války ve filmu Hodný, zlý a ošklivý, který předtím chyběl ve všech filmech o občanské válce. Jakkoliv to bylo divoké a grandiózní, nikdy tu nebyl sentimentální podtón.

Koncem 60. let americké westerny umožnily Italům převzít štafetu, protože italské filmy nebyly utahané. Vypadaly jako reakce na westerny, které jsme vídali pořád dokola. Kombinace surreality a násilí. Nyní tak násilně nevypadají, ale tenkrát působily hodně násilně, protože to nebraly tak vážně: Italové se násilí smáli, je to jejich speciální druh šibeničního humoru. A bylo tu mládí a energie. A mimochodem, ve spaghetti westernech nevystupovaly staré a vyčpělé hvězdy. Řada hrdinů byli mladíci z dřívějších amerických televizních westernových seriálů. Byli ale oblečeni drsněji, hráli drsněji. Byli tím pravým pro probíhající revoluci 60. let.

Morricone a Leone ovlivnili mé filmy všemi způsoby, co do tvaru a formy. Pro mě Morricone vždy zněl jako rokenrolová westernová hudba tažená kytarovým rytmem. Pak jsem začal používat úryvky Morriconeho hudby napsané pro jiné filmy. Pak jsem s ním pracoval jako se skladatelem - což jsem předtím s nikým nedělal.

Pokud jde o filmaře 60. let, kteří nejvíc znamenali pro film 90. a nultých let, myslím, že Leone ukazuje cestu k moderní filmařině. Když kritik Elvis Mitchell promítá svým mladým studentům starší filmy, chytají se teprve, když jim pustí Sergia Leoneho. Tehdy začínají rozeznávat prvky. Je to použitím hudby, střihu, ironického humoru. Oceňují surrealismus, bláznivost a cení si stříhání hudby.

Pro mě je Leone největším z italských režisérů. Šel bych až tak daleko, že řeknu, že je tou nejlepší kombinací kompletního filmového stylisty, když vytváří svůj vlastní svět, a vypravěče. Tyto dvě schopnosti se takřka nikdy nevyskytují pohromadě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8146

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2019