Rozhoduje se ve volbách. Je potřeba dojít na venkov

5. 6. 2019 / Jiří Hlavenka

Tak, a teď si zhmotněme noční vlhký sen: Babiš se ráno taky probudil, uznal že proti němu je až moc lidí a podal demisi.

To je velké vítězství demonstrujících i miliónů jeho dalších odpůrců, že? Ne tak docela. Babiš odejde z vlády, ale nadále bude mít jeho firma 78 poslanců, i nadále bude řídit vládu. I nadále zůstanou jeho zaměstnanci holdingu ministry, předsedou vlády bude jmenován nějaký dobračisko s reputací typu Petra Vokřála, nebo volba padne na ty zcela úslužné, Brabce nebo Schillerovou. Holding nepřijde ani o kraje, ani o města. Naopak bude moci nyní zcela volně brát dotace, ministerstva budou jako na běžícím pásu schvalovat zákony vyhovující holdingu. Rovnítko mezi "stát" a "Agrofert" zůstane; akorát už nás nebude mít EU za co honit. Obrovská síla, která se nashromáždila v demonstracích, se rozplyne - zmizí hlavní cíl.

 

Babiš s pomocí svého p.r. týmu a vlastních či spřátelených médií situaci odprezentuje ve svůj prospěch: neviňátko a oběť spiknutí, on sám se obětoval kvůli České republice, kterou nechce poškozovat, protože jen ta mu přece leží na srdci. A se spoustou volného času vyrazí na tour do regionů, na autogramiády se seniory. Však příští rok jsou krajské volby a ty hlavní, parlamentní, se taky rychle blíží.

Rozhodne se ve volbách. Je to klišé a zároveň pravda. A jediná možnost jak zvítězit doopravdy, je získat na svou stranu věrnou armádu Babišových voličů, která je dnes (zejména, ale nejen) v chudších regionech země, mezi seniornějšími voliči, obvykle méně vzdělanými, s nižší životní úrovní. Jediná cesta, která vede k cíli, je přesvědčit milión absolventů Vysoké školy života, že Babiš fakt není pro budoucnost země to pravé.

Říkal jsem to už několikrát: budiž nám inspirací Slovensko, které se též rozhodlo probudit z dlouhého zlého snu a zbavit se Mečiara. Rozdělení společnosti na bohatý, povýšenecký, kosmopolitní Prešpurk a hladové doliny na východě je tam ještě násobně dramatičtější než u nás. Bratislava (a další velká města) tak vyrazila na venkov - diskutovat, přesvědčovat, bavit se s lidmi, jít za nimi. Překročit tuto propast; i sebelepší kázání z Prahy či Brna, z bohatých měst, vůči kterým je venkov vymezen a pohlíží na ně se směsí závisti a nenávisti, nikdy nebude dobře fungovat.

Spanilé mise na venkov na Slovensku zafungovaly: sebraly Mečiarovi důležitých pár procent, které rozhodly (i u nás rozhodují 3-4 procenta!). I když pak Mečiar ještě volby vyhrál, nesestavil vládu ani ve spojení s obvyklými loupežníky a vznikla proti němu široká koalice. A tak jak jeden slovenský egoman nesnesl porážku a z politiky se vytratil jak pára nad hrncem (jeho strana se nakonec dobrovolně rozpustila), tak dopadne i ten druhý. Jen je prostě potřeba dojít na ten venkov.

A bude i písnička.

2
Vytisknout
4749

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2019