Chceme-li slušný stát, musíme EU mnohem více zatahovat do našich poměrů proti našim vlastním politikům

31. 5. 2019 / Boris Cvek

V obecné rovině můžeme říci, a to už od antiky, že není žádným překvapením, pokud se zjistí, že nejvíce rozkrádají a podvádějí ti nejbohatší. Ne všichni nejbohatší a ne ve všech zemích stejně. Když je v dané zemi silný právní stát, svobodná a schopná média, pak je to pro ty nejbohatší, kteří by chtěli podvádět, mnohem těžší (vidíme, jak se Trump bojí zveřejnit svá daňová přiznání).

Opak můžeme vidět v postkomunistické Evropě a tím více, čím méně tam funguje právní stát. Státní instituce jsou naprosto zotročeny v Rusku, kde stát a mafie splynuly (a to už v dobách Stalina a Brežněva, ba asi už z cara). Na Ukrajině drží faktickou vládne několik oligarchů, proti nimž je bývalý prezident Porošenko, tzv. čokoládový král, bezmocný chudák, i kdyby měl celý státní aparát na své straně (o současném komikovi nemluvě).


V Rumunsku vládní tzv. sociální demokracie ve snaze ochránit své politiky před trestním stíháním navrhla zákon, podle něhož by korupce nebyla trestným činem. U nás se stal podivně zbohatlý oligarcha symbolem boje proti korupci a premiérem. O Polsku a hlavně Maďarsku nyní pomlčím.

Pokud jde o naše vnitropolitické poměry, v našem parlamentu prošel tzv. lex Babiš, který měl premiéra zbavit střetu zájmů. Dal své byznysové impérium, včetně mediálního impéria, do tzv. svěřenského fondu. A od té doby se o jeho byznysu mluvilo jako bývalém byznysu, na který nemá vliv. Takže dotace, které pro tyto firmy proudily z EU, protože v Česku tyhle peníze neumíme využít jinak než tím, že je dáme boháčům, vlastně neměly s panem premiérem nic společného. Jeho vláda o směřování dotací rozhodovala, dotace do tzv. bývalého byznysu utěšeně rostly, ale jeho se to netýkalo. Až odejde z politiky, jen si ty své ztučnělé firmy zase převezme.

Problém je, že Evropská unie, a zejména západní bohaté země, které jsou čistými plátci (to my si tu vždycky mneme ruce, kolik jsme z Unie dostali jako čistí příjemci, abychom měli pocit, že těmi příjemci je opravdu naše země a ne čeští boháči), nechtějí, aby ty peníze, které jsou sem z Unie posílány, byly zneužívány třeba lidmi, kteří o nich rozhodují a kteří jsou zároveň ve střetu zájmů jako jejich příjemci.

Po upozornění na možný premiérův střet zájmů, které Evropské komisi poslali čeští piráti, jsme poměrně dlouho žili v napětí, jak to vlastně na té úrovni, kde se nedají hrát běžné politické šarády českých politiků a úředníků, dopadne. Dnes to konečně víme: podle auditu Evropské komise je premiér ve střetu zájmů a jeho byznysové impérium bude muset vrátit všechny evropské dotace od roku 2018.

Možná by díky českým pirátům mohli konečně i někteří euroskeptičtí voliči začít chápat, že ta Unie opravdu k něčemu může být a že záleží jen na nás, jak její potenciál budeme využívat. Není pravda, že Unie prostřednictvím dotací zvyšuje korupci, Unie je naopak hrází proti korupci, pokud se u nás někdo zmůže na to, aby ji zatáhl do té naší žumpy, kde si z dotací děláme korupci my sami.

Před vstupem do EU, před tím než první dotace z EU přišla do ČR, jsme tu měli ještě mnohem větší mafiánské palermo než dnes. Za lehké topné oleje nebo za kuponovou privatizaci, ale ani za to, jak skončilo OKD, nebo za solární a lihovou mafii rozhodně EU nemůže. Naopak piráti ukázali, jak se pomocí EU pokusit vytáhnout tuhle zemi z žumpy na světlo Boží.

Dotace nejsou problém, problém je absence právního státu, zákony šité na míru různým mafiím, neschopnost politiků čelit ekonomickým tlakům a zoufalství voličů, kteří možná po Babišovi – tak jako na Ukrajině – budou volit nakonec nějakého komika. V současné situaci v Česku je např. téměř nepředstavitelné, že by demokratická levice mohla pro voliče postavit ostrou protioligarchickou a protikorupční politiku, inspirovanou západním sociálním státem. Ba že by se ČSSD aspoň dokázala razantně rozejít se svou minulostí. Její současný předseda není nic jiného než mistr kompromisů, její první místopředseda je minulost sama o sobě. A Michal Hašek nastoupil na vnitro.

1
Vytisknout
3498

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2019