Channel 4 News: Izrael snížil humanitární pomoc pro Gazu
15. 10. 2025
čas čtení
18 minut
Moderátor, Channel 4 News, úterý 14. října 2025, 19 hodin: Pro
poražené hromada trosek zvaná Gaza. Jak ji uklidit, jak ji znovu
postavit a zajistit její bezpečnost, když už příměří vykazuje známky
kolapsu. Zvuk dnešního příměří v Gaze. Hamás zdaleka neodzbrojuje, ale
vede boje s palestinskými gangy, zatímco izraelská armáda zabila sedm
lidí pomocí dronů.
Dobrý večer. Včera prezident
Trump prohlásil, že na Blízkém východě nastal věčný mír. Dnes se
příměří v Gaze jeví jako nebezpečně křehké. Hamás stále nevrátil těla 24
izraelských rukojmích. Jsou pohřbeni pod hromadami trosek jako tolik
mrtvých Palestinců?
Gaza je doutnající chaos. Co bude zapotřebí, aby se stala vhodnou pro lidské bydlení, natož pro vznešenější cíle, jako je státnost?
Izrael
tvrdí, že sníží objem dodávek pomoci do Gazy na polovinu a přechod Rafah
ponechá uzavřený, přičemž Hamás obviňuje z porušení podmínek dohody o
příměří, protože nevydal těla dalších rukojmích. Hamás slíbil, že dnes v
noci předá další čtyři těla, zatímco prezident Trump na sociálních
médiích napsal, že práce ještě není hotová. Fáze 2 začíná právě teď.
Napětí však jen den po včerejší euforii klade na příměří obrovský tlak.
Zde je Harry Fawcett.
Reportér: Den poté, co Donald Trump prohlásil, že v Gaze konečně nastal mír,
zbraně ještě neutichly. Zničenou čtvrtí Shijaia se ozývají násilné
střety mezi Hamásem a soupeřícímii klany. A nedaleko, v nemocnici Al-Ahli,
pronikají příměřím zvuky nového smutku nad mrtvými, které jsou již dva roky tak
časté.
„Nikdy to nebyl mírový plán. Je to trik,“ říká tatoi žena. Otec a jeho malý syn byli dnes ráno zabiti izraelskou palbou. Příbuzní řekli, že šli zkontrolovat svůj dům. Izrael tvrdí, že se přiblížili k vojenským pozicím a byli varováni. Dnes bylo při třech takových incidentech zabito šest lidí.
„Ještě se neusadil. Ani nestihl postavit stan pro své děti. Nemohl. Ještě se nedostal ke svému domu. Nedostal se ani ke dveřím. Kde je ta bezpečná zóna, o které mluvíte?“
V Tel Avivu se objevují další trhliny v dohodě o příměří. Izraelské rodiny rukojmích požadují, aby byly těla jejich blízkých přivezeny domů. Dosud byly vráceny ostatky pouze čtyř z 28 mrtvých rukojmích, přičemž Hamas slíbil, že dnes večer předá další čtyři.
Mezinárodní výbor Červeného kříže uvádí, že nalezení těl v zdevastované Gaze může trvat mnohem déle.
„V tuto chvíli dochází k porušení dohody. A požadujeme od izraelské vlády a od všech zúčastněných stran, zejména od USA a arabských zemí, které se za tuto dohodu zaručují, aby přijaly opatření.“
Izrael oznámil, že se odchýlí od podmínek dohody a zítra uzavře hraniční přechod Rafah s Egyptem, čímž se denní počet nákladních vozidel vstupujících do Gazy přes izraelský přechod sníží z 600 na 300. To opět postihne nejchudší obyvatele Gazy. Trhy byly znovu zásobeny, ceny klesly, ale pro mnoho lidí zde zůstávají nedostupné.
„Je pravda, že válka skončila, ale stále žijeme v hladomoru. Nemůžeme si zařídit život. Není práce, není pohyb. Všechny domy jsou zničené, továrny jsou pryč. Nemáme jediný zdroj, na který bychom se mohli spolehnout, abychom přežili.“
Včera prezident Trump řekl, že Hamás má souhlas k tomu, aby po určitou dobu zajišťoval vnitřní bezpečnost. Ale už teď to zahrnuje popravy a přestřelky s rivalskými skupinami.
Od prvního dne izraelského stažení Hamás začal útočit na rodiny, z nichž některé nemají s izraelskou kolaborací vůbec nic společného, některé dokonce jasně odmítly spolupracovat s Izraelci do té míry, že Izrael bombardoval jejich vůdce. A realita je taková, že čím více Hamás vytváří fakta na místě, tím těžší je v druhé fázi donutit Hamás k čemukoli, pokud nedojde k obnovení války.
Moderátor: Velvyslanec Hosam Zaki je náměstkem generálního tajemníka Arabské ligy a dlouholetý egyptský diplomat. Nyní je s námi v přímém přenosu z Káhiry. Pane velvyslanče, děkuji, že jste přišel do našeho pořadu. Když se podíváte na dnešní situaci v Gaze, kde dochází k dalším bojům mezi Hamasem a palestinskými gangy a izraelská armáda zabila sedm lidí při útoku dronem, obáváte se, že by mohlo dojít ke zhroucení tohoto křehkého příměří?
„Upřímně řečeno, ano, samozřejmě. Scény, které jsme viděli, a prohlášení obou stran podle mého názoru příliš nepřispívají k dokončení první fáze, jak si ji všichni v posledních dnech představovali. Je to tedy znepokojivé. Doufám, že zvítězí chladnější hlavy. Doufám, že zvítězí moudrost na straně Palestinců, na straně Hamásu a také na straně Izraele. Některé věci, které jsou součástí první fáze, jsou velmi složité a obtížné okamžitě dosáhnout, například nalezení ostatků těl. Ale pokud existuje odhodlání a pokud se jedná v dobré víře, myslím, že můžeme první fázi úspěšně dokončit. Vyžaduje to však hodně práce a hodně zásahů ze strany zprostředkovatelů.“
Jak jste asi slyšeli, prezident Trump tak trochu předběhl události, když prohlásil, že fáze dvě začíná právě teď, zatímco fáze jedna je stále velmi ohrožena. Co se týče fáze jedna, Hamás se vyjádřil velmi jasně. Nehodlají odzbrojit. Řekli to nejen o víkendu, ale i dnes. Vedou tvrdé boje s palestinskými gangy, z nichž mnohé jsou ozbrojeny Izraelci. Popravují takzvané kolaboranty uprostřed ulice před kamerami. To vše nevěstí nic dobrého, že?
„To je pravda, ale musíme také brát vše v patřičném kontextu. Bezpráví, stav bezpráví, který v současné době panuje v pásmu Gazy, je bezprecedentní a byl, dodávám, záměrně vytvořen izraelskými úřady, izraelskou armádou, protože právě tam chce dostat obyvatelstvo Gazy, do stavu úplného bezpráví. A upřímně řečeno, to je něco, co nikdo nemůže přežít. Lidé mohou přežít hladomor, věřte mi, ale bezpráví je velmi těžké. Je to tedy velmi křehká fáze. Co se týče zbraní Hamásu, to nepatří do první fáze. Myslím, že v této otázce bude provedeno náležité úsilí, i když je pravda, že vůdci Hamásu vydávají v tomto ohledu tvrdá prohlášení. Ale myslím, že je třeba vykonat náležitou práci a zprostředkovatelé na tom pracují nebo pravděpodobně brzy začnou pracovat.
Ale pokud Hamás nechce odevzdat své zbraně, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to udělal, kdo by chtěl vyslat své mírové jednotky do chaosu a zmatku v Gaze? Chtěl by Egypt vidět své vojáky tam, nebo Turecko, Katar nebo Saúdská Arábie? Dokážete si to představit?
„Skvělá otázka. Samozřejmě je pro každou zemi velmi obtížné vyslat své vojáky do takové situace, to je jisté. A dodal bych, že izraelská armáda je stále v pásmu Gazy. Nevycouvala. A své plány na stažení drží v naprosté tajnosti. Nikdo opravdu neví, co lze od izraelské strany v otázce stažení očekávat. Je to tedy velmi obtížná situace, ale země, které by mohly k takové síle přispět, mají politickou vůli tak učinit. Musíme vyřešit některé body, ale je to proveditelné. Není to nemožné.“
Dobře. Pane velvyslanče, moc vám děkuji. Keir Starmer dnes hovořil v Dolní sněmovně o příměří v Gaze. Nyní se ke mně připojuje Emily Thornberry, poslankyně za Labouristickou stranu a předsedkyně Výboru pro zahraniční věci Dolní sněmovny. Emily Thornberry, ráda vás vítám v našem pořadu. Nevím, jestli jste právě slyšela rozhovor s panem velvyslancem, ale ten byl poměrně skeptický ohledně toho, že první fáze bude skutečně dokončena a bude úspěšná. Zajímalo by mě, jestli z vašeho pohledu, který je širší, si myslíte, že skutečným problémem je to, že se můžeme vrátit k 6. říjnu 2023, v příštích několika týdnech nebo měsících.
„Souhlasím s velvyslancem, že je to těžké, ale že je to proveditelné. A musíme doufat. Pokud nebudeme pokračovat v tomto mírovém procesu, pokud nebudeme pokračovat ve změnách, v uzavírání dohod, aby vyjednavači mohli pokračovat vpřed, pak ano, rozpadne se to. V tuto chvíli je to jen příměří. Není to mír. Proces tedy musí pokračovat a musí to být i nadále politická dohoda. Strany tedy musí spolupracovat a my musíme být schopni najít, kde je dobrá vůle, a na tom pracovat. Je to teprve začátek. Scény jsou hrozné, ale alespoň většina zabíjení přestala. Rukojmí jsou na svobodě. Pod troskami leží mnoho, mnoho těl, pravděpodobně izraelských a také mnoho, mnoho těl obyvatel Gazy. A jejich odklizení může chvíli trvat. Mezitím však musíme, nemůžeme dovolit, aby byla pomoc znovu zastavena. Lidé v Gaze potřebují přinejmenším jídlo. A pak je třeba projít procesem, který umožní najít určitou bezpečnost, a pak se posunout dál."
Ale pokud jde o tento proces, lidé ho přirovnávají k Belfastskému momentu Velkopáteční dohody nebo k dohodám z Osla z roku 1993. V obou případech však Spojené státy byly čestným zprostředkovatelem a bylo s nimi možné jednat. S kým ale jednat na palestinské straně? S Hamásem se jednat nesmí. Palestinská samospráva byla diskvalifikována. Jediný člověk, který by mohl vést dialog, je stále ve vězení a Izraelci ho nepropustí. V tomto mírovém procesu tedy chybí několik složek, že?
„Ano i ne. Myslím si, že Katar, Turecko a Egypt mají kontakty v Hamásu. Nikdo netvrdí, že tomu tak není. A Hamás je samozřejmě velmi rozsáhlá organizace.“
Měli by se tedy zapojit do nějakého mírového procesu?
„Ne, nemyslím si, že by se měli zapojit přímo. Ale jak jsem chtěla říct, Hamás řídil pásmo velmi dlouhou dobu. A předpokládám, že jednou z definic Hamásu by mohli být lidé, kteří řídili místní úřady, nebo uklízeči ulic, nebo lidé v nemocnicích. Mají být členy Hamásu? Jsou zaměstnáni Hamásem. Byli součástí establishmentu Hamásu. Bylo by samozřejmě nespravedlivé hodnotit to tímto způsobem.“
Pokračujte. Je tu ale ještě důležitější otázka, že? A to, že naše vláda spolu s našimi evropskými přáteli uznala palestinský stát. Trumpův plán obsahuje cestu k palestinskému státu. A premiér Netanjahu opakovaně vyloučil palestinský stát v hebrejštině i v angličtině. Prezident Trump, když se ho na to včera ptali v Air Force One, pokrčil rameny v typickém Trumpově stylu. To je problém, že?
„Nikdo neříká, že nejsou problémy, když je jich mnoho, mnoho.“
Jak tento problém vyřešíte? Musíte Palestincům nabídnout nějakou perspektivu důstojnosti a sebeurčení, ne? Jak to uděláme?
„Ano, musí existovat cesta k míru. Mezinárodní společenství tedy jasně vyjádřilo, co chce, a pracuje na tom. Je to obtížné. Musíme i nadále mít podporu amerického prezidenta, abychom zajistili, že tyto plány budou realizovány a prosazovány. Samozřejmě se setkáme s odporem. Je třeba více spolupracovat s Palestinskou samosprávou. Víte, musí být, myslím, v lepším stavu, než je v současné době, aby mohla hrát správnou roli v budoucnosti Palestiny. Slyším, co říkáte a souhlasím s vámi. Je možné, že v izraelských věznicích budou i nadále zadržováni lidé, kteří by mohli být součástí budoucího míru."
Ještě jedna poslední a velmi krátká otázka, pokud mohu. Včera se celý svět sešel a líbal prsten prezidenta Trumpa. Je pravda, že měl velký úspěch. Bylo trochu trapné sledovat, jak se všichni tito světoví lídři sešli a vše se točilo kolem něj?
„Musíte se přes to přenést. Musíte si říct, že musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom dosáhli míru v Gaze a spravedlnosti pro Palestince. A upřímně řečeno, děláme vše, co je v našich silách, abychom se ujistili a neustále sledovali cíl, kterým je konečně dosáhnout míru na Blízkém východě, a musíme do toho vložit vše, co můžeme. Možná selžeme, ale nikdy nevíte, možná uspějeme.“
Zdá se, že jste to už překonala. Emily Thornberry, moc vám děkuji. Úleva v Izraeli z návratu živých rukojmí je nyní mírněna nejen tím, že Hamás nevrátil mrtvé, ale také obavami o některé osoby propuštěné z izraelských věznic na základě podmínek dohody o příměří. Více než 2 000 palestinských zadržených a vězňů bylo propuštěno k radosti svých blízkých na okupovaných palestinských územích. Mnozí z nich byli drženi bez obvinění po celé měsíce, ale asi 250 vězňů je nyní na svobodě poté, co byli odsouzeni za trestné činy, včetně vraždy a provedení smrtících útoků na Izrael. Tady je náš zahraniční korespondent Pariac O'Brien.
V palestinském uprchlickém táboře Adeshe Bethlehem připomínají vězně, bojovníky za svobodu Palestinců a teroristy Izraelců pamětní desky. Toto je Mahmoud Sirachneh a toto je jeho rodina. Zvedněte ruku, pokud jste Mahmouda nikdy neviděli ani nepotkali.
To proto, že strávil 23 let v izraelském vězení, kde mu izraelský soud uložil několik doživotních trestů. Byl jedním ze stovek palestinských vězňů propuštěných včera. 154 z nich bylo deportováno do Egypta.
Tady jsou při příjezdu do Káhiry. Jejich trestné činy byly Izraelem považovány za tak závažné, že museli být v rámci dohody posláni do zahraničí. Jinými slovy, příběh této rodiny je komplikovaný. Před třemi dny, když jsme dělali rozhovor s Mohammedem Sirachnem, náhodou zavolal z vězení jeho bratr Mahmoud, aby rodině oznámil, že bude brzy propuštěn. Sirachneh také zavolal ze vězení své sestře Sara. Ta přiběhla ze sousedního bytu. V Izraeli nebudou jeho propuštění oslavovat slzami radosti.
Na počátku roku 2000 byl Mahmoud Sirachneh izraelským soudem odsouzen za svou roli při organizování série sebevražedných bombových útoků během druhé intifády. Například za výbuch u vchodu do supermarketu v Jeruzalémě, při kterém zahynuli dva lidé. K útoku se přihlásilo hnutí Hamás. Zeptal jsem se rodiny Mahmouda Sirachneha na tento incident. V Izraeli budou rodiny, které ho budou považovat za odpovědného za smrt svých blízkých, a dnes budou plakat z jiného důvodu. Chápete to, nebo s nimi soucítíte? Jedním z lidí, kteří zemřeli při bombovém útoku v supermarketu v roce 2002, byl bezpečnostní strážce Haim Smadeir. Postavil se atentátnici a zabránil jí ve vstupu. Nati Smadeir je Haimův syn. Včera jsem se s ním setkal. Mahmoud Sirana a další osoby zapojené do tohoto spiknutí budou dnes propuštěny. Jak se cítíte? Zeptal jsem se, zda je možné, že rozhodnutí vyměnit rukojmí za zadržené osoby může být pro něj špatné, ale pro všechny ostatní správné. Myslíte si, že je to správné rozhodnutí pro svět, nebo ne? Jsme utlačovní, odpověděli.
Během 23 let, které Mahmoud Sirachneh strávil ve vězení, vystavila IDF jeho rodinu neustálému pronásledování. Oba Mohammedovi synové strávili poslední dva roky v izraelském vězení bez obvinění, spolu se stovkami dalších. Dům byl při jejich odvozu vojáky převrácen vzhůru nohama. Jejich sestra Sara. Saro, kolik lidí, které znáš, je v administrativní vazbě?
Je téměř lidsky nemožné najít cestu skrze bolest, kterou tito lidé prožili, natož najít cestu skrze konflikt, který ji způsobil. Proto by bylo zapotřebí jedinečného politického vůdce, který by ukázal cestu, místo aby bolest využil jako zbraň.
904
Diskuse