Zatímco se Petr Fiala a Petr Pavel radují nad propuštěním izraelských rukojmích, realita je jiná

14. 10. 2025

čas čtení 7 minut
Zeptala jsem se muže z Gazy na jeho bratra, který při jednom útoku přišel o všechny své děti a manželku. Kde je teď? „Neustále chodí kolem, krouží kolem trosek“ místa, kde zemřeli. „Je ztracený.“

Zatímco pachatelé genocidy v Gaze se vydávají za spasitele Gazy, přeživší se vracejí domů – do oblasti totálně srovnané se zemí, píše  Nesrine Malik

Západní lídři, kteří se účastní summitu v Šarm aš-Šajchu, umožnili a podpořili toto masakrování. Nejsou v pozici, aby mohli budovat palestinskou budoucnost.


V pondělí se v Šarm aš-Šajchu konalo nejvýznamnější setkání světových lídrů na Blízkém východě za poslední roky. Donald Trump, Keir Starmer, Emmanuel Macron, Pedro Sánchez a další se sešli, aby „ukončili válku v pásmu Gazy, posílili úsilí o dosažení míru a stability na Blízkém východě a zahájili novou éru regionální bezpečnosti a stability“.

Pokud bude příměří dodržováno, je tento jazyk předzvěstí budoucnosti. Budoucnosti, ve které nedojde k žádnému zúčtování, k žádnému řešení základních příčin. Pouze k horečnatému úsilí o vyčištění a vyřešení situace. Mezitím nelegální okupace pokračuje a další kapitola izraelských zločinů je potají uzavřena, aniž by byla vyvozena odpovědnost nejen Izraele, ale i jeho sponzorů.

 
Existuje arabský výraz hameeha harameeha – což znamená „jeho ochránce je jeho zloděj“ –, který mi přijde na mysl, když se ti, kteří Izrael zásobovali zbraněmi, scházejí, aby vymysleli, jak dosáhnout míru v Gaze. V nadcházejících týdnech a měsících se ukáže Gaza ještě více zdevastovaná, než jak byla dosud světu prezentována. Již nyní je zřejmé, že rozsah toho, co je třeba znovu vybudovat, bude kolosální. Lidé se vracejí do svých domovů v Gaze, aby našli pustinu srovnanou se zemí bombami a buldozery. Na snímcích této oblasti vypadá i sluneční světlo jinak, jako by pocházelo z jiného světa. Nemohla jsem přijít na to proč, dokud mi nedošlo, že je to proto, že zde nejsou žádné stavby, které by ho filtrovaly. Žádný stín, žádné stíny. Domov, do kterého se lidé vracejí, je jen pozemek, na kterém si postaví další stan a čekají na pomoc. Ale tentokrát s menším rizikem, že budete bombardováni ve spánku.

Lidé v Gaze byli osvobozeni od strachu ze smrti, ale co život, kterému nyní čelí? Co tisíce sirotků a zraněných nebo zmrzačených dětí, které nemají žádné přeživší příbuzné? Zničena nebyla jen infrastruktura velké části Gazy, ale také sociální struktura. Rodové linie napříč dvěma, třemi, čtyřmi generacemi byly vymazány. Co s tisíci rodičů, kteří pohřbili své děti? A co se všemi těmi, kteří sbírali části těl svých blízkých? Jak vůbec začít uvažovat o řešení takového masového traumatu, když není ani střecha, pod kterou by se mohli schovat? Zeptala jsem se muže z Gazy na jeho bratra, který při jednom útoku přišel o všechny své děti a manželku. Kde je teď? „Neustále chodí kolem, krouží kolem trosek“ místa, kde zemřeli. „Je ztracený.“

Počet obětí jistě poroste, jak budou z trosek vytahovány těla, která dosud nebylo možné najít. Nejméně 10 % obyvatel Gazy bylo zabito nebo zraněno, a to je konzervativní odhad.

Je důležité, aby tyto skutečnosti nebyly jednoduše sečteny a odsunuty stranou jako náklady války. Útok musí skončit, ale podmínky, za kterých skončí, a na kterých bude založena cesta k míru a obnově, jsou zásadní. Zločiny, které byly spáchány, nelze napravit ani zabránit jejich opakování, pokud budou přetrvávat podmínky, které umožnily jejich pachatelům jednat.

Je těžké na tom trvat, když máte co do činění s genocidou. Rozsah smrti a násilí, zničení podmínek pro život, činí zastavení tohoto ničení nejnaléhavějším a jediným cílem. S tím však přichází zproštění viny a ještě něco horšího. Donald Trump již slaví vítězství za své mírové úsilí, poté co umožnil to, co se dělo po celé měsíce. Jared Kushner pochválil chování Izraele: „Místo toho, abyste napodobili barbarství nepřítele, rozhodli jste se být výjimeční.“ Starmer pochválil Trumpa za zajištění dohody a zaměřil se na důležitost umožnění humanitární pomoci. Podle britského premiéra bude v Šarm aš-Šajchu „zvláštní pocta“ americkému prezidentovi. A tak nyní máme zločin bez zločinců, genocidu bez genocidářů, ubohé obyvatelstvo, které, jak máme věřit, bylo poníženo Hamásem a musí být nakrmeno a napojeno, zatímco svět řeší, co s ním udělat. Celá historie izraelské beztrestnosti a nadvlády v Palestině, opakované etnické čistky, vojenská vláda, rozšiřování osad – a nyní i výslovné odmítnutí palestinského sebeurčení – je opět vymazána.

Tentokrát je toto zproštění viny, toto vykreslení toho, co se stalo, jako tragické a konečně skončené, ještě naléhavější, protože odpovědnost zemí, které podporovaly Izrael a umlčovaly jeho kritiky, je jasnější než kdy jindy. Samozřejmě byste spěchali do Šarm aš-Šajchu, pokud byste zastupovali vládu, která dodávala zbraně, omezovala protesty a odmítala buď podpořit prohlášení o genocidě, nebo dodržovat rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu, když vydal zatykač na Benjamina Netanjahua. Mír v Gaze představuje příležitost zapomenout; vymazat z kolektivního vědomí éru, ve které některé západní země porušovaly mezinárodní normy a instituce, a dokonce i svou vlastní domácí politiku, aby prosadily zničení Gazy.

Mnozí lidé po celém světě, kteří byli svědky masakru a všeho, co vedlo k jeho udržení po celé dva roky, však tak snadno nezapomenou. Bezpečnou budoucnost obyvatel Gazy a Palestiny obecně nemohou zajistit zloději, kteří se stali ochránci. Bez posílení postavení palestinského lidu a jeho sebeurčení nelze věřit Izraeli ani jeho spojencům, že zajistí neustále zmiňovaný „trvalý mír“. Zabíjení v Gaze naštěstí prozatím ustalo, ale nyní je třeba odmítnout normalizaci toho, co bude následovat – návrat ke statu quo, ve kterém všichni budeme předstírat, že palestinský život je pod izraelskou nadvládou životaschopný.

Palestinci budou i nadále zabíjeni, jejich domovy budou dále kradeny, jejich vězni budou mučeni a zadržováni bez řádného soudního řízení. To, co jsme se naučili v posledních dvou letech, nelze odnaučit, navzdory veškeré energii, která bude vynaložena, aby se tak stalo. Palestinská kauza se nemůže vrátit na okraj „komplexní“ marginální politiky, což je rámec, který umožnil dva roky devastace. Pachatelé této devastace se již dávno diskvalifikovali z jakéhokoli mandátu nad lidmi, kterým pomohli zabíjet a ničit. To, co nyní odhalí počet obětí a trosky v Gaze, by mělo znemožnit jakékoli popření.

Jak světoví lídři přicházejí, nad Šarm aš-Šajchem visí verš z básně Gerontion T. S. Eliota: „Po takovém poznání, jaké odpuštění?“

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
368

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2025