Útokem na Mezinárodní trestní soud a jeho podkopáváním Izrael znovu dokázal, že je to darebácký stát

30. 5. 2024

 

Netanjahu opět překročil hranici. Opět se ukazuje jeho pohrdání světovým míněním, hodnotami západních demokracií, které jeho zemi příliš bezvýhradně podporují a vyzbrojují, a nejzákladnějšími zásadami mezinárodního práva. Pro všechny, kdo dříve podporovali Izrael, a zejména po otřesných útocích Hamásu ze 7. října, je to opět hluboké zklamání.

Tato obvinění jsou výsledkem společného vyšetřování, které tento týden zveřejnily deník Guardian, izraelsko-palestinská publikace +972 Magazine a hebrejsky psaný list Local Call. Úřad premiéra je oficiálně odmítl jako „nepravdivá a nepodložená“ a mající za cíl poškodit Izrael. Žádné z konkrétních tvrzení však dosud nebylo řešeno. To je nyní naléhavě nutné.

Netanjahuova tvrdě pravicová koalice již čelí bezprecedentnímu diplomatickému odsouzení a kritice jak ze strany přátel, tak i nepřátel. Rada bezpečnosti a Valné shromáždění OSN, EU, arabské státy, četné humanitární agentury a opožděně dokonce i Bidenova administrativa požadují zastavení útoku na Gazu, kterou Izrael obsadil po říjnovém masakru 1 200 lidí.

Netanjahu a jeho ultranacionalističtí spojenci, jejichž vojensky a politicky nereálným cílem je Hamás zcela zničit, všechny výzvy rázně odmítli. Nejnovějším výsledkem tohoto vzdorovitého, sebepoškozujícího odmítání ukončit masakr je rozhodnutí Irska, Španělska a Norska připojit se k většině zemí a uznat palestinskou státnost.

Další tlak přišel od Mezinárodního soudního dvora OSN (ICJ), který nařídil Izraeli zastavit útoky v Rafáhu, umožnit neomezené dodávky pomoci a otevřít Gazu vyšetřování pod vedením OSN. Nejdramatičtější vývoj však v poslední době přišel od Mezinárodního trestního soudu, který se rozhodl požádat o vydání zatykače na Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta na základě obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti souvisejících s Gazou.

To je přesně ten výsledek, kterému se izraelští představitelé snažili vyhnout a který byl pravděpodobně hlavní motivací pro jejich podvracení ICC. Jejich reakce byla zuřivá. Netanjahu, premiér téměř po celé uvedené období, odsoudil tento krok jako zjevný antisemitismus a vyzval všechny „civilizované“ země, aby jej odmítly. A vůči Khanovi zazněly zastřené výhrůžky.

Tato nejnovější krize ve vztazích Izraele s mezinárodní justicí - vždy napjatých vzhledem k dlouhodobě zavedené praxi ignorování rezolucí Rady bezpečnosti OSN týkajících se okupace po roce 1967 - se rýsuje již od roku 2015. Tehdy se Bensoudová, Khanova předchůdkyně v ICC, rozhodla prověřit možné zločiny na palestinských územích spáchané izraelskými okupačními silami a palestinskými skupinami.

Těžko se divit, že se izraelské zpravodajské služby, jednající pod politickým vedením, zajímaly o činnost ICC. Přirozeně chtěly vědět, jaké kroky by mohly následovat. Vyšetřování deníku Guardian však vyvolává klíčovou otázku: uchýlily se Mosad, Šin Bet a agentury Izraelských obranných sil (IDF) při pátrání po informacích k nepatřičným, nezákonným a vskutku zločinným prostředkům?

Pokud tajné odposlouchávání a nahrávání telefonních a e-mailových rozhovorů Bensoudové a dalších úředníků ICC, údajné pokusy o její kompromitaci a očernění její rodiny a osobní vyhrožování ze strany vysoce postaveného představitele izraelské rozvědky představují nezákonné prostředky - a rozumní lidé mohou dojít k závěru, že ano - pak Netanjahu a jeho souvěrci musí zodpovědět několik velmi vážných otázek.

Stejně tak Trump, který s Netanjahuem sdílí vzácné vyznamenání, že je v současnosti aktivním státním představitelem, který také čelí obvinění z trestného činu. Vyšetřování zjistilo, že představitelé izraelské a Trumpovy administrativy se v roce 2020 setkali ve Washingtonu a údajně diskutovali o způsobech, jak zmařit vyšetřování Mezinárodního trestního soudu týkající se možné trestné činnosti jak v Palestině, tak ze strany amerických sil v Afghánistánu.

Jedním ze zjevných výsledků bylo Trumpovo rozhodnutí uvalit svévolné sankce na úředníky ICC, včetně Bensoudové (které jeho nástupce ve funkci prezidenta Joe Biden mezitím zrušil). Po Khanově rozhodnutí usilovat o zatčení Netanjahua a Gallanta (a také vůdců Hamásu) Trump opět přešel do útoku, zatímco skupina republikánských senátorů Khanovi ostudně sdělila, že se hodlá zaměřit osobně na něj, pokud bude v této věci pokračovat.

Útokem na Mezinárodní trestní soud Netanjahu  opět zaměnil své osobní zájmy za zájmy Izraele, když prohlásil, že soud představuje nebezpečí pro celou zemi.

V ostrém kontrastu s tím Bensoudová a Khan prokázali odvahu a důstojnost, když čelili otevřeným i skrytým hrozbám některých z nejvýznamnějších a nejbezohlednějších aktérů na současné mezinárodní scéně - včetně například ruského Vladimira Putina, který byl loni obviněn kvůli údajným válečným zločinům na Ukrajině. Poté, co se Khan odvážil splnit svou povinnost a říci pravdu moci, by měl mít možnost počítat s pevnou podporou všech 124 států, které jsou stranami soudu.

Skutečnost, že tak učinit nemůže, je ostudou zejména pro Velkou Británii, která se na vzniku Mezinárodního trestního soudu podílela v době, kdy byl ministrem zahraničí labourista Robin Cook. Rishi Sunak označil Khanův krok proti Netanjahuovi za „hluboce neužitečný“. Biden jej označil za „pobuřující“. Putin a Si Ťin-pching v Číně, zapřisáhlí nepřátelé globálního řádu založeného na pravidlech, se musí smíchy potrhat, když sledují, jak se demokratický Západ rozvrací kvůli nezákonnému chování Izraele.

Na Netanjahuovi a jeho spolupracovnících je nyní, aby projevili trochu respektu k mezinárodnímu mínění a obecné slušnosti a odpověděli řádek po řádku na tato dobře podložená obvinění z téměř desetileté izraelské vendety vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu. Pokud se jim to nepodaří, bude to pravděpodobně proto, že to ve skutečnosti nedokážou.