Očkování před Covidem-19 (ne)chrání? (!?)

5. 11. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut

(Kde tu je zakopán ten přízračný „pes“?)

K tomu:

Jen 1,15% z 51 281 osob, které zemřely v Anglii na covid, bylo očkovaných

(Ne že by se jednalo o „psí příběh“! A jen o jeden faktor té problematiky!)

Takže nejdřív: Máme tu nejednu informaci (možná i škodolibou ze strany odpůrců očkování), že – kupodivu – očkování proti virózám není žádnou ochranou. Že též případně očkovaný jedinec může přesto na tuto přenosnou chorobu zemřít. Takové tvrzení přitom už nebývá dále nikterak věcně rozebíráno, proč by tomu tak mohlo vůbec být. V žádnou přijatelnou úvahu nebývá bráno, že některým nakažlivým chorobám dokázala na hygienu zaměřená věda nejen provizorně vzdorovat, ale že je dokázala – při dalších příznivých okolnostech a jisté doprovodné „režii“ – navíc vymýtit!


 

(Aby z tohoto textu nebyl zbytečně moc dlouhý traktát, pokusím se naznačit jen některé z nejzávažnějších souvislostí. Hned ale připomenu, že 5. 11. 2021 ne zcela v takových případech plně spolehlivá statistika uvedla pro předchozí den pro ČR 8419 Covidem-19 nakažených, k tomu pak s touto diagnózou 2489 hospitalizovaných, a s doprovodnou vyhlídkou, že jen v Evropě do příštího února na tuto diagnózu zemře snad půl milionu lidí.)

Možná především uveďme, že nejen lidé mají jistou předběžnou (a specificky danou, byť individuálně poněkud odlišnou) ochranu před některými cizorodými nákazami hned třeba kůží, srstí, opeřením apod.; a dalšími relativně účinnými prostředky typu „protilátek“. Přímo jednotlivé buňky mají svébytnou výchozí ochranu hned svým vnějším obalem, ale též obalem buněčného jádra (v němž je uchováván jako DNA genetický kód organismu, jehož je buňka součástí).

Teď uvažme viry. Ty nejmenší viry měří jen půl druhé desítky nanometru („nm“; 10-9 m). Přitom viry nemají způsobilost běžně „žít“, tj. uplatňovat metamorfózu /látkovou výměnu/ a reprodukci /rozmnožování/, pokud nenapadnou jiné živé organismy, na nichž by účinně parazitovaly.

Tudíž i Covid-19 musí najít vhodného nositele dřív, než by jinak zahynul.

Teď si navíc znovu všimněme nás lidí: Lišíme se vzájemně mnoha výchozími dědičnými a životem zprostředkovanými danostmi, včetně větší či menší náchylností či odolností vůči lidi postihujícím chorobám. Lišíme se pohlavím, které nás rovněž specificky vybavuje pro život. Pak se lišíme rovněž věkem, který mívá jím podmíněná určitá „úskalí“; zpravidla i způsobem života býváme více či méně zranitelní pro onemocnění ve vyšším věku (třeba vinou kouření, nedostatkem pohybu, neúměrným požíváním alkoholu, nadváhou apod.).

Pokud se Covid-19 začal hned od prvních měsíců roku 2020 šířit po světě (zřejmě z Čínské lidové republiky a vinou husté mezistátní dopravy, a s tím spojeným výskytem nečekaných lidských kontaktů), sám virus měl hned jednu výhodu vůči možným napadeným subjektům: neexistovala hned žádná specifická ochrana proti SARS-CoV-2. Nikdo okamžitě nečekal, že by se podařilo dříve než po možná „x“ letech vyrobit nějakou účinnou očkovací látku proti této nákaze. (Teď ponechme stranou fakt, že lidstvo má minimálně víc jak dvě století pozitivní zkušenost s očkovací procedurou. Přesto počítejme s tím, že nyní medicína počítá se čtyřmi novými variantami koronaviru, a zvlášť závažně v posledku času s velmi agresivní variantou „delta“.)

Ne že by tu najednou nebylo málem „do roka a do dne“ hned málem půl druhé desítky prostředků, nabízejících se jako injekční prostředky po třech potřebných fázích testů jejich případné účinnosti. Ty výchozí vakcíny „pochopitelně“ mohly se okamžitě vázat jen na tu výchozí výzvu! (Desítky možných vakcín a dalších prostředků jsou nyní testovány málem na celém k tomuto náročnému úkolu disponovaném světě.)

Jenže? Viry – jak již bylo výše naznačeno – běžně mutují. Takže účinnost již existujících injekcí je dvakrát provizorní!! Snižuje se adresně možnou novou variantou viru a také současně celkovou dobou, která již uplynula od výchozího očkování.

I když jsem byl – já, ty, on či ona – očkován, ale pohybuji se v prostředí, které zrovna bylo či je – poněkud či více – zamořeno tím záludným virem, automaticky to potom neznamená, že tamní viry nenapadnou jakýkoli „biologicky uspokojující subjekt“ (včetně těch očkovaných!). Přičemž ovšem na oboustranný „účet“ se potom promítne, došlo-li ke konkrétní nákaze tím virem u dítěte nebo třeba u muže (již postaršího? – a navíc zrovna kuřáka?), v právě sledovaném případě možná doprovodně i nachlazeného (copak takto nebýváme na podzim zvýšenou měrou takto postižení?)…

…a jde-li o dříve již očkovaného jedince, může být (a bude!) jeho vakcína už méně účinná než na počátku,

…nehledě na jeden další závažný fenomén…

…totiž: jelikož viry stále mutují (aby pak optimálně mohly „ožít“ ke svému metabolismu a k doprovodné reprodukci), takže vakcína je účinná jen třeba na 45 %

a ten původně očkovaný jedinec se najednou sám může stát nečekaně dalším nositelem nákazy! Tak, že ten virus – počínaje nedostatečnou funkcí „protilátek“ – pronikl předtím nejen ochranným „obalem“ zrovna napadené buňky svého biologického nositele, tak i přímo „obalem“ jádra té buňky, aby se dostal k možnosti transformovat původní genom toho jádra k funkcím DNA toho zrovna do jádra cizí buňky proniknuvšího viru, umožňující nakonec taky velmi rychle jeho reprodukci.

Přičemž je záhodno teď ještě podotknout, že

a) je-li zavirován předtím již očkovaný jedinec, průběh dalšího onemocnění by neměl být kritický;

b) je-li virem nakažen předtím proti viróze očkováním nechráněný člověk, pak – zvláště ve vyšším věku a při dalších nepříhodných okolnostech – rizika rostou, protože hned výchozích protilátek proti virózám bude v napadeném organismu zřejmý nedostatek.

Teď nebudeme rozvádět, že záměrná neochota nechat se očkovat automaticky zvyšuje riziko či příležitost k takto potom vyššímu výskytu k pandemii náchylných a jí potom postižených osob, včetně celkově nejen zvýšených nároků na nemocniční ošetření, ale též s možnou neblahou vyhlídkou na doprovodně zvýšený počet předčasných úmrtí některých virózou nakažených našich bližních.

Vyšší míra proočkovanosti v populaci snižuje celkový počet k viróze náchylných a jí postihovaných osob. A celkově potom navíc zkracuje období, po které je nutná zvýšená hygienická kázeň. (Zatím máme ve střední Evropě začátek „4. vlny“ koronaviru… aniž můžeme přijatelně předvídat, jak se vyvine situace na podzim roku 2022…)



0
Vytisknout
3989

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2021