Loď anglických bláznů: S Johnsonem, Corbynem a Faragem v čele Británie směřuje ke katastrofě

19. 7. 2019

Pravda je, že naše nejprominentnější politické postavy - Johnson, Corbyn, Farage - nejsou politiky. Jsou to muži bez podstaty, píše George Walden.

Španělský filozof José Ortega y Gasset předpověděl v knize "Vzpoura davů" vzestup fašismu kvůli rostoucí poptávce po jednání a "konci diskuse". Básnění o tvrdém brexitu na faragistické pravici získalo fašistickou příchuť, zatímco debata, jak jsme se ocitli v pasti naší sestupné spirály, skončila.

Toryové a Nigel Farage za to ponesou historickou zodpovědnost, ale to ani zdaleka nepředstavuje konec celého příběhu. Brexit, kolaps národní psychiky, je kolektivním podnikem. A čím dříve začneme poctivě hovořit o jeho původu a možných koncích, tím lepší budou šance na eventuální vzpamatování.

Během dvou týdnů muž, který je spolu s lídrem opozice nejméně disponován k tomu stát se premiérem, usedne se svou suitou v Downing street č. 10. Jak k tomu došlo? Akceptovaný narativ přetékající mnohoznačnostmi je v několika ohledech nesprávný.

Strážci brexitového kultu považují za svého vůdčího ducha Margaret Thatcherovou, ale ačkoliv podporovala euroskepsi, těžko by se stala brexitérkou. Brexitérem nebyl ani David Cameron, který je v posledku zodpovědný za referendum. Byl to Tony Blair, s vlnami masové imigrace, které vyvolal po roce 1997, a z Evropy v roce 2004. Když posloucháme jeho dnešní vášnivé a přesvědčivé projevy, nikdo mu nepřipomíná, že kdyby po roce 1997 nedošlo k přílivu neevropanů, výsledky referenda mohly dopadnout naopak.

Příznivci brexitu nehlasovali ani tak o samotné EU, nebo o škrtech - ačkoliv obojí sehrálo svou roli - jako na protest proti migraci, zejména z oblastí mimo EU, která byla větší, hůře zvladatelná a méně populární. Proto se Farage a jeho Brexit Party dokonce i dnes umisťují ve volbách. S typicky příležitostnou kontradiktorickou lží nedávno Boris Johnson pochválil obrovský úspěch imigrace - jistě mu pomohla dostat se do č. 10 - zatímco lamentoval nad nedostatečnou integrací.

Existuje ještě jiná oblast, kde diskuse utichla. V důsledku brexitu imigranti ze zemí mimo EU ještě více přečíslují Evropany. Pokud brexitéři jsou šťastni, měli by to říci - jako Jacob Rees-Mogg, když prohlásil, že preference by se měla týkat Commonwealthu, "s nímž máme spojení", spíše než Evropanů. Katolík jako Rees-Mogg a žádné spojení s Itálií, Francii a Polskem?

Je tohle to, co si voliči přáli? Pochybuji, že by Rees-Mogg v nějaké blízké době vysvětloval své názory ultrapravičákům. Zatímco se postbrexitová realita vynořuje nad chudší zemí čelící rostoucímu břemenu veřejných služeb, extrémisté najdou způsob, jak tohoto propadu využít.

Toto nejsou myšlenky, při nichž by slušní lidé chtěli sami sebe nachytat, ale také je nelze donekonečna potlačovat. Když politická strana vedená přítelem a obdivovatelem Donalda Trumpa a apologem Putina triumfuje v evropských volbách, měli bychom si vyhradit právo posoudit podle toho úroveň společenského vědomí a pochopení, stejně jako úroveň frustrace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Pozn. JČ. Není úplně jasné, zda byla motivací pro těsné hlasování pro brexit skutečně anglická nenávist vůči cizincům, i když samozřejmě v důsledku debaty o brexitu se zvýšil počet xenofobních a rasistických incidentů vůči cizincům. Avšak než začal Cameron prosazovat své referendum o brexitu, aby uspokojil euroskeptické fundamentalisty ve své straně, Evropská unie nebyla v Británii téma - proti EU bylo jen asi 5-6 procent ultrapravicových členů britské společnosti.  Celá nenávist vůči EU byla nyní uměle vyvolána. Kromě toho, z průzkumů veřejného mínění nyní už dlouhé měsíce vyplývá, že stoupenců setrvání Británie v EU je o 10-14 procent více než stoupenců brexitu. Proto fundamentalističtí brexitéři v britské vládě nechtějí dopustit nové referendum o brexitu, prohráli by ho. 

Klíčové v celém brexitu je skutečnost, že NIKDO, kdo ho prosazuje, NEMÁ ŽÁDNÝ REALIZAČNÍ PROGRAM PRO BREXIT. To je ta hlavní potíž.

 
0
Vytisknout
2717

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2019