Velký ruský leak. - Samozřejmě bez Wikileaks

22. 7. 2019 / Karel Dolejší

Hackeři se 13. července zmocnili obrovského množství dat jednoho z kontraktorů ruské tajné služby FSB, moskevské firmy SyTech ZDE. Přehled některých z řádově desítek odhalených projektů přinesla ruskojazyčná BBC ZDE. Projekt Nautilus-S má za cíl deanonymizovat uživatele internetového prohlížeče Tor oblíbeného těmi, kdo se chtějí vyhnout špiclování. Ranější verze, Nautilus, se zabývala sběrem osobních informací o uživatelích sociálních sítí. Projekt Nagrada má pomoci proniknout do torrentů a Nastavnik zase do elektronické pošty.

Informace ze SyTechu získala hackerská skupina 0v1ru$ a předala je většímu uskupení, Digital Revolution. Od něj data putovala rovnou k "mainstreamovým" médiím, ať už ruskojazyčným, nebo anglickojazyčným. V žádném kroku se operace nezúčastnila organizace Wikileaks, která, podle svého statusu, má "dostávat na veřejnost důležité informace".

Ovšemže Wikileaks jsou již velmi dlouho kritizováni za to, že téměř nikdy nezveřejňují nic, co by mohlo sebeméně poškodit Kreml. Ten ostatně připravoval plán na útěk zakladatele Wikileaks Juliana Assangeho, klíčového svědka v americké aféře Russiagate ZDE, z ekvádorského velvyslanectví v Londýně ZDE. Kromě jiného proto, že Wikileaks v roce 2016 pomohlo Rusku "vyprat" ukradené emaily Demokratické strany ZDE a dostat Donalda Trumpa do Bílého domu.

Kritikové ovšem projektu Wikileaks nevyčítají jen zjevný fakt, že se vědomě stal nástrojem ruských vlivových a dezinformačních operací ZDE. Údajný "žurnalismus" se špatně snáší i s faktem, že nějakých 90 % informací, které aktivisté WL kdy publikovali, sami před publikací nečetli (a nemohli tedy nijak posoudit, o čem svědčí nebo nesvědčí...), natož aby se obtěžovali odstranit personální informace, jejichž zveřejnění je v každém případě neetické či dokonce přímo ohrožuje jiné lidi na životě.

Kredit žurnalistického projektu tedy WikiLeaks rozhodně neunese. Od počátku v něm sice byla přítomna snaha nasadit si masku "nezávislosti", avšak díky evidentnímu stranění a kolaboraci s Moskvou se tato maska odchlipuje stále více. Pod ní nakonec vidíme tvář Juliana Assangeho, který žádá, aby ho na ekvádorském velvyslanectví v Londýně chránili příslušníci ruských bezpečnostních složek ZDE.

Pokud je řeč o nezávislé žurnalistice, myslí se tím činnost, která vychází z podrobného studia získaných informací, zvažuje adekvátně (v souladu s novinářskými kodexy) ochranu zdrojů i osob, o nichž cosi "odhaluje", a konečně aplikuje zásadu "padni, komu padni". Nemůže tedy ve velmocenském konfliktu zaujmout jednoznačně stranící postoj a zcela rezignovat na kritiku chování strany, k níž se rozhodla připojit.

Proto důležité "leaky" budeme nadále získávat prostřednictvím "tradičních" a "mainstreamových" novinářů, chránících "pěšáky" a ochotných kritizovat nejen špehování ze strany Američanů, ale také Rusů a Číňanů.

Nesmyslné heroizování Assangeho a Wikileaks pomalu vyšumí spolu s politickými směry, které vsadily poslední zbytek svého kreditu na ruského agenta.

0
Vytisknout
3770

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2019