Jak dlouho ještě budeš, Macinko, zneužívat naší trpělivosti?!
29. 1. 2026 / Matěj Metelec
Po nezdařeném pokusu o vyhrožování (spíše než vydírání) prezidentovi prostřednictvím jeho poradce Petra Koláře, hledá Petr Macinka další cesty, jak dostat Filipa Turka na ministerstvo. Už nějakou dobu se zdá, že celá mise Motoristů sobě v české politice se redukovala na tažení za naplněním ambic jednoho člověk, který ani není členem dotyčné strany. Nyní se tato mise transformovala na veřejné sebepoškozování předsedy uskupení Macinky. Z politické tragédie Filipa Turka se v zatím posledním dějství stává příslovečná fraška.
„Nemám jinou možnost, než že zítra při jednání s generálním tajemníkem NATO budu vyjadřovat svůj postoj takový, v duchu uvedeného, že pan prezident se nepohybuje v ústavním rámci, tak si myslím, že by na nadcházejícím summitu Severoatlantické aliance v červenci neměl být šéfem české delegace prezident, ale předseda vlády,“ prohlásil Macinka v úterý na tiskové konferenci. Můžeme se jen domýšlet, jestli je hledání otcovské figury, která svou nezměrnou mocí a duchovním gigantismem zajistí, že každá voda nakonec steče dolů, a Filip Turek dostane nějaké to ministerstvo, je důsledkem Macinkova politického zrání v okolí Václava Klause.
Představa, že Mark Rutte, jehož hlavním úkolem je v posledních měsících podle všeho hlavně chlácholit Donalda Trumpa, což mu podle všeho skutečně jde (byť je otázka, jestli fungovat coby kompetentní dvořan šíleného monarchy má být jedním z úkolů generálního tajemníka NATO), bude na Macinkovu žádost řešit ambice hajlujícího pseudozávodníka Filipa Turka je mírně řečeno směšná. NATO neřešilo ani závažné vnitropolitické problémy členských zemí, čemuž se zájmy dua Macinka & Turek o dostatečně významnou pozici pro druhého jmenovaného ani vzdáleně neblíží.
„Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?!“ (Jak dlouho ještě budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti?!) ptal se římský řečník Marcus Tullius Cicero roku 63 př. n. l. Podobně bychom se mohli ptát Petra Macinky jak dlouho ještě se bude česká politika muset věnovat ambicím Filipa Turka, jejichž je dnes už patrně jediným zbadatelným zastáncem. Je možné, že mají pravdu ti odborníci na ústavní právo, jež tvrdí, že prezident svou neústupností ve věci Turkova jmenování překračuje své kompetence. V této chvíli se však i v případě těch nejpovolanějších jedná pouze o jejich názor, jakkoli dobře podložený jejich odborností. Abychom měli jistotu, musel by premiér podat na prezidenta kompetenční žalobu a ve věci by musel rozhodnout Ústavní soud. Do toho se ovšem Andreji Babišovi očividně nechce, a ani generální tajemník NATO, ani žádná jiná otcovská figura v tomhle směru nemůže Ústavní soud České republiky zastoupit.
Macinkovo esemeskování by v jiné situace možná vedlo k vládní krizi s těžko odhadnutelným vyústěním. S ohledem na to, že premiér byl jmenován 15. prosince a vláda získala důvěru před čtrnácti dny, byl by to možná rekord. Andrej Babiš však musí hrát s kartami, které mu rozdali voliči a potřebuje svou většinu ve Sněmovně udržet přinejmenším do doby, kdy bude rozhodnuto o jeho (ne)vydání ke stíhání v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo.
Alternativám řešením pokračování vládnutí s Macinkou (a Okamurou) by byla nabídka ze strany současné opozice. Opoziční strany ovšem dlouhodobě staví svou identitu na antibabišismu, a zatím se nezdá, že by dokázali překročit její stín – i kdyby náhodou „šlo o všechno“. A tak se nejspíš budeme muset obrnit trpělivostí a smířit s představou, že dost možná budeme muset další tři roky co chvíli sledovat další Macinkovy eskapády, jejichž cílem bude umístit Filipa Turka na (libovolné) ministerstvo.
Diskuse