BBC The World This Weekend: Život v Gaze. Půl milionu lidí je vážně ohroženo hladomorem

21. 7. 2025

čas čtení 26 minut
Víkendový publicistický pořad britského rozhlasu The World This Weekend byl celý věnován šokujícím informacím z Gazy:

Alastair Campbell: BBC se ve svém zpravodajství a debatách o Gaze dopustila mnoha chyb, ale pořad @BBCRadio4 World This Weekend  právě teď byl  vynikajícím příkladem žurnalistiky. Zvláště vzhledem k tomu, že jejich reportéři neměli povolen vstup do Gazy. Pokud jste to zmeškali, vřele vám doporučuji si to poslechnout. Celý pořad byl věnován jedinému tématu, který Jim Naughtie prezentoval objektivně a profesionálně, s několika dojemnými a upřímně řečeno děsivými svědectvími z Gazy.

Moderátor: Vítejte v pořadu The World This Weekend. U mikrofonu je James Naughtie. Život v Gaze.

„Brána našeho tábora je právě terčem jednoho z izraelských bezpilotních letounů. Uvnitř je spousta lidí.“

„Když už jsme pocítili, že nedokážeme zastavit zabíjení, alespoň zastavte hladovění, protože už dva dny jsme nic nejedli, vůbec nic.“

Pohled na Rafah ze satelitu: „Takovou míru zničení na úrovni jednotlivých měst byste viděli jen v nejvíce zasažených městech během bombardování ve druhé světové válce.“

Izraelské návrhy na správu regionu po příměří vyvolaly obavy:
„To humanitární město je mimořádný návrh. Láká do něj lidi. Nenechá je odejít a je to předstupeň deportace, a jak víte, lidé potřebují jíst. Mohli by tedy být tímto návrhem zlákáni.“

Tuto otázku předložíme izraelské vládě a probereme ji s naším mezinárodním redaktorem Jeremym Bowenem. Nejprve ale zprávy BBC:



Izraelská armáda vydala příkaz k evakuaci oblasti v centru Gazy, kde dosud neprováděla operace. Ministerstvo zdravotnictví řízené hnutím Hamás také uvádí, že při izraelské palbě dále na jihu bylo zabito více než 50 lidí, většina z nich při čekání na konvoj s humanitární pomocí OSN. Naše korespondentka Yoland Nell podává zprávu z Jeruzaléma.

„Nový rozkaz izraelské armády k evakuaci vyvolal paniku mezi desítkami tisíc Palestinců. Postižené čtvrti Der al Balach jsou přeplněné vysídlenými lidmi, kteří žijí ve stanech. Byli vyzváni, aby se pro svou bezpečnost vydali na jih. Rozkazy také vyděsily rodiny izraelských rukojmích, z nichž řada je stále držena Hamásem a pravděpodobně se nachází v této oblasti. Obávají se, že izraelský útok by mohl ohrozit jejich blízké. 

Nemocnice Shifa v Gaze uvádí, že je přetížena zraněnými po izraelské palbě na dav, který se shromáždil na severu pásma, aby čekal na příjezd nákladních vozů s humanitární pomocí OSN. BBC požádala izraelskou armádu o reakci. OSN uvádí, že civilisté v Gaze hladoví, a vyzývá k urgentnímu dodání základních potravin. 

(…) 


Moderátor: Přineseme vám dnes některé zvukové záznamy  z Gazy, kde žije více než 2 miliony lidí, z nichž většina přišla o svůj domov. Červený kříž odhaduje, že téměř půl milionu lidí je vážně ohroženo hladomorem. Válka, která zuří od masakru a hromadného zajetí rukojmích hnutím Hamás 7. října před 21 měsíci, si vyžádala desítky tisíc životů. 

Ministerstvo zdravotnictví řízené Hamásem uvádí, že počet obětí se blíží 60 000. Mezinárodní humanitární organizace nemohou tento údaj přesně ověřit, ale v zásadě se shodují na jeho rozsahu. Dosud nebylo uzavřeno příměří. Izrael a Hamás se navzájem obviňují z maření jakéhokoli pokroku a stále jsou v zajetí izraelští rukojmí, z nichž asi 20 je naživu a čeká na návrat. 

Podle úředníků a zdravotníků v Gaze izraelské útoky a střelba zabily o víkendu 86 Palestinců, včetně desítek lidí poblíž místa distribuce pomoci. Izraelská armáda vydala příkaz k evakuaci hustě osídlené části centra Gazy. BBC, stejně jako ostatní zpravodajské organizace, má izraelskými úřady zakázáno působit v Gaze.

Můžeme však mluvit s lidmi, kteří tam jsou, a pokusíme se vám přiblížit život ve válečné zóně, ve městech, v ruinách, kde se jídlo a voda staly vzácnými komoditami zachraňujícími život. Poslechněte si Gadu Al Kurt. Je to palestinská novinářka v Gaze.

Mluvím s vámi a mám silné bolesti hlavy. Dva dny jsem nic nejedla.

Vůbec nic?

Nic. (vzlyká)

Nedostává se sem žádné jídlo.

Je to strašné. Nic. Nic. Tady v Gaze není nic, co bych mohla jíst. Pro mé dcery, pro nikoho. Pijeme jen vodu. Když chceme jít na místní trh, není tam žádné jídlo. Pokud něco najdeme, je to velmi drahé. Opravdu, umíráme. Lidé se hroutí, když jdou po ulici.

To je velmi drsný obraz. Vidíte lidi, kteří doslova padají k zemi, protože nemají sílu jít dál?

Ano, protože nemají jídlo. Já sama nemůžu ani mluvit. Nemám slov, abych popsala svou situaci.

Mluvila jste o svých dcerách. Kolik jim je?

Je jim 12 a 10.

A jak se mají? Jak to zvládají? Jak se cítí?

Včera jsme uvařili čočkovou polévku. Nemáme chleba. Dneska nemáme nic. Nic jsme nejedli. Hledali jsme na trhu, ale nic jsme nenašli.

Jak lidé v této situaci dokážou vůbec žít?

Nedokážou nic. Nemají možnost nic dělat. Nemáme nic. Nemáme peníze. Nemáme hotovost. Nemáme jídlo. Jak to zvládají, jak běhají za cisternou s vodou, jen aby dostali trochu vody, vidíme děti, jak běhají za cisternou, jak hledají v odpadcích na ulici něco k jídlu. Ženy, matky. Honí lidi a volají kohokoli, jen aby jim pomohl nakrmit jejich děti.

Co si myslíte, že se stane?

Doufám, že tento týden bude podepsáno příměří a že přes hranice dorazí humanitární pomoc. Cokoli, co by nám mohlo zachránit život. Tohle je moje zpráva jménem mého lidu. Už jsou to dva roky utrpení a doufám, že nás někdo uslyší, e nás někdo vyslyší a zastaví hladomor. Pokud nejste schopni zastavit zabíjení a válku, tak alespoň zastavte hladomor. Chceme jíst.

Mpoderátor: Imad Kada je student, který žije v humanitárním táboře Al Mawasi západně od Khan Yunis, poblíž jižní hranice Gazy. Včera jsme ho požádali, aby pro nás zaznamenal svůj den. Jak uslyšíte, život zde má unavený rytmus, který je často násilně přerušován.

Toto je první okamžik, kdy jsme se probudili brzy ráno.

Nejprve se jako muslimové modlíme. Pak se podíváme na zprávy, abychom zjistili, jestli v noci nelétaly nad námi drony a jestli někdo z našich blízkých, přátel nebo známých nebyl zabit, zraněn nebo převezen do nemocnice. Protože kdykoli je na obloze dron, máme strach. Nemáme plyn na přípravu snídaně. Ale moje matka se právě teď snaží nařezat dřevo na malé kousky, aby mohla připravit oheň na velmi jednoduchou snídani, protože v mém stanu není ani kousek chleba. Jen si dám šálek čaje, protože posledních pět dní jsem nejedl žádný chleba. Situace je opravdu těžká,   většinu dní přijíždí jedno z nákladních aut před náš tábor, aby lidem dodalo vodu, a my si přineseme naše kanystry, abychom je naplnili čistou vodou, a to je jediný způsob, jak se dostat k pitné vodě. Právě teď jdu do společné kuchyně v této oblasti, abych se dostal na řadu a dostal trochu čočkové polévky, takže to vidím. Spousta lidí stojí ve frontách, aby dostali trochu čočkové polévky, protože to je jediný zdroj jídla v této oblasti. Čekáme na slunci v horkém počasí možná jednu až dvě hodiny, abychom dostali jídlo. A ne, na trhu není nic k dostání. Nemůžeme nic koupit. Situace je opravdu katastrofální.

Vlastně jsem právě na jednom z největších trhů, trhu Lexia, a žádný prodavač není k dispozici. Obchody jsou zavřené. Nevidíme nikoho, kdo by něco prodával, kvůli revoluci hladových lidí. Zabránili všem prodavačům, aby tady na trhu něco prodávali. Po návštěvě trhů v Khan Unis jsem zjistil, že jsem nic nenašel a ceny jsou stále vysoké, takže 1 kilo mouky. Když jsem se na to zeptal prodavače, řekl mi, že stojí 40 dolarů, takže jsem si ji nemohl dovolit. A víte, právě teď jsem na návštěvě u další části rodiny, vedle pláže, kde strávím pár hodin až do večera. Tady můžu studovat. Protože je tu lepší vzduch než v mém plastovém stanu v táboře, kde trpím horkem.

Jsem na návštěvě u rodiny, protože mám velmi důležitou zprávu, že brána našeho tábora je právě terčem jednoho z izraelských dronů. Říkají nám, že byly zabity děti. Situace je opravdu těžká. Přišli do našeho tábora, je tam spousta lidí. Komunitní kuchyně, komunitní kuchyně je terčem útoku. To, co vidíme, je opravdu těžké, to, co vidíme před očima, je opravdu těžké. Bože můj, děti přišly na návštěvu. Situace je opravdu špatná. Bože můj. Tohle se děje každý den. Smrt nás pronásleduje, kamkoli jdeme, kdykoli řekneme, že je to konec světa. Viděli jsme to. Před našima očima.

Tohle je okamžik, ve kterém se nacházím. Měl bych jít na matraci, protože to byl opravdu těžký den, než jsem odešel, chtěl bych říct. Gaza byla krásné místo, ale teď je úplně zničená. Gaza byla plná budov, ale teď jsou z nich jen trosky. Gaza. Byli jste tam? Když kolem vás létají bomby ze všech stran, ztratíte spoustu lásky. Prosím, nezapomeňte na nás. Pomozte nám. Pomozte nám. Jsme lidi. Nejsme jen čísla.

Moderátor: Požádali jsme izraelské obranné síly, aby samozřejmě reagovaly na útok dronů, který tam ten student popsal. Zatím se nám neozvali. On je samozřejmě z Gazy. Ale dnes ráno jsem mluvil s britským záchranářem, který pracuje pro charitativní organizaci UK Med. Jmenuje se Sam Sears a je z anglického hrabství Northamptonshire. Do Gazy přijel před týdnem, aby pracoval v polní nemocnici v Al Mawasi, nedaleko jižního města Khan Unis, a dal mi fotku toho, co tam našel.
 
Samozřejmě jsem toho hodně viděl ve zprávách a na sociálních sítích. Ale na to, co jsem uviděl po příjezdu, mě na to úplně nepřipravilo. Pracuji zde jako zdravotník a v zemi je velký nedostatek léků, ale jedním z největších problémů je v současné době nedostatek paliva, který by mohl přerušit dodávky polních nemocnic, které jsou zde momentálně k dispozici. Národní personál, který pracuje v naší nemocnici, pracuje nepřetržitě už měsíce a ošetřuje střelné rány a zranění způsobená výbuchy. Jsou to traumata v ohromujícím rozsahu, vidíme mnoho pacientů, kteří jsou dehydratovaní a podvyživení.

Moderátor:  Sam Sears, záchranář z Northamptonu, právě dorazil do Gazy. Jak ale sám zdůrazňuje, rozsah zničení je zvenčí těžko představitelný. My však máme možnost pohledu shora. Cory Share je výzkumník v Conflict Ecology Lab na Oregon State University v USA. K studiu rozsahu škod a destrukce využívá data ze satelitů Evropské kosmické agentury, která jsou veřejně dostupná. Nejedná se o fotografie v obvyklém smyslu, ale o snímky vytvořené z geoprostorových dat, která jsou pravidelně aktualizována na základě nových informací ze satelitů. Toto je jeho snímek Gazy.

Jedná se o první pravidelné opakované sledování škod v celé válečné zóně v průběhu konfliktu, takže jsme nejprve sledovali škody v nejsevernějších provinciích, kde izraelské bombardování a pozemní invaze začaly v říjnu 2023, a jak konflikt postupoval, zaznamenali jsme, že se škody přesouvají na jih, protože se těžiště izraelské ofenzívy přesunulo ze severu na jih, a v posledních týdnech vyvrcholilo v Rafahu. Zaznamenali jsme nárůst škod soustředěných v Rafahu, ale také v jižním Khan Unis. Podle našich výpočtů měl Rafah vždy nejmenší procento škod, ale nyní se tento podíl zvýšil, takže procento poškozených budov v Rafahu nyní činí asi 53 %. A co se dělo v průběhu času, je to, že Rafah byla jednou z nejméně poškozených provincií až do května 2024, kdy začala izraelská pozemní invaze na jihu, a od té doby jsme zaznamenali nejprve velký nárůst a poté postupný nárůst v průběhu času.

Když se podíváme na snímky, které jste pořídili, je to obraz zkázy a zničení, že?

Zabývám se studiem dopadů konfliktů v různých prostředích a tempo a rozsah škod, které jsme zaznamenali v Gaze, jsou v mé kariéře bezprecedentní, historicky byste se museli vrátit k některým z nejvíce postižených měst během bombardování ve druhé světové válce, abyste viděli takovou míru zničení na úrovni jednotlivých měst. Gaza však není jen jedno město. Rozsah a míra škod a zničení se týká celé enklávy, pravděpodobně bude zničeno asi 2/3 až 66 % všech budov v Gaze.

Dvě třetiny? 

Naše odhady se pohybují kolem 61 %, což představuje asi 175 000 poškozených nebo zničených budov.

Moderátor:  To byl Corey Share z Oregon State University. Martin Griffiths, bývalý náměstek generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátor pomoci, z pochopitelných důvodů pozorně sleduje vývoj války a nejnovější izraelský plán na vytvoření takzvaného humanitárního města pro Palestince, které by mělo být zřízeno po skončení války.

Humanitární situace v Gaze je v současné době kritická, protože pomoc přichází jen v malém množství a lidé umírají hlady. Podle zprávy organizace Lékaři bez hranic je nyní hlavním problémem podvýživa. Situace je tedy zoufalá a já si myslím, myslím si, že jde o pomalou smrt obyvatel Gazy, kterou my jen přihlížíme zpovzdálí, a že humanitární města  jsou mimořádným opatřením nebo návrhem, protože samozřejmě lákají lidi, podrobuje je bezpečnostním kontrolám, než dostanou cokoli, a nepouští je ven, proto o nich někteří izraelští představitelé, jako Olmert a další, mluví jako o koncentračním táboře, což má, jak víte, mimořádný ohlas. A je to přípravou na deportaci. A lidé potřebují jíst, takže to pro ně může být lákavé. Takže si myslím, že je to absolutní porušení nejen humanitárních principů, ale všech našich norem, hodnot a solidarity.

Protože je to přípravou na nucené vyhnanství?

Ano, přesně o to jde. Není to humanitární město. Je to přesně to, a je to tak nahé a nestydaté, že mi to připadá ještě alarmující. Nevím, co máme dělat, až bude tato skupina měst zřízena. Máme lidi povzbuzovat, aby tam šli, nebo jen sedět a říkat, ať to nedělají? Jaký bude mezinárodní názor, názor OSN a dalších na tento zločin? Pravděpodobně válečný zločin. Nejsem si jistý. Určitě se jedná o zločin proti humanitárnímu právu a lidským právům. Co s tím tedy uděláme? Možná tentokrát uděláme víc, než jen vyjádříme znepokojení.

Moderátor:  To byl Martin Griffiths, bývalý šéf humanitárních záležitostí a náměstek v  OSN. Nyní se k nám připojila Fleur Hassan-Nahoum, obchodní vyslankyně izraelské vlády. Velice vám děkujeme, že jste dnes odpoledne přišla. Útoky ze 7. října byly podle názoru všech rozumně uvažujících lidí nepopsatelné. Není nyní stejně nepopsatelné utrpení celého obyvatelstva Gazy?

Myslím si, že celá tato situace je obrovskou tragédií a důvodem, proč jsme tu o dva roky později, je to, že Hamás, genocidní teroristická skupina, která znásilňovala ženy a děti, zabíjela a stínala lidi, zabíjí i své vlastní občany. Ve skutečnosti jsou tito lidé, kteří se snaží dostat humanitární pomoc, stále u moci. A stále drží izraelské rukojmí. Musíte tedy pochopit, že kdyby se Spojené království ocitlo v situaci, kdy by cizí země držela rukojmí po nejhorším masakru za posledních 100 let, nemohli bychom jen sedět a čekat, až se ten masakr opakuje. Musíme dostat naše rukojmí.

Moderátor:  Již dříve jsem poukázal na to, že podle odhadů je pravděpodobně naživu asi 20 rukojmí a ostatky ostatních jsou stále tam. A to je fakt, který pochopí každý, kdo se na to podívá na deset vteřin. Ale také vidíme, a musím to říct na rovinu, že podle Červeného kříže, velmi renomované organizace, téměř půl milionu lidí – 

No, já nevím. Myslím, že bych se s vámi o tom mohla hádat, zda je renomovaná –
 
Moderátor:  No, dobře, nechme posluchače, ať si sami udělají názor na Červený kříž. Půl milionu lidí na jihu čelí hladomoru, více než 60 % budov je poškozeno nebo zničeno, jídlo a voda jsou nedostatkové. Jak ospravedlníte útok na celé obyvatelstvo, ve kterém, jak nedávno poukázal papež, nejvíce trpí děti a starší lidé?

No, nejprve bych chtěla odmítnout tuto pomluvu o hladomoru, kterou už slýcháme dva roky. Každé tři měsíce se objeví nová zpráva, že jsou na pokraji hladomoru, a nějakým zázrakem pořád ještě nikdo nezemřel hlady. Vím, že vám mohu říct jen toto. Humanitární nadace pro Gazu, která byla založena za účelem –
  
Moderátor:  Myslíte si, že je to všechno v pořádku, že oni mají dost jídla? 

 – jejím hlavním účelem je poskytovat jídlo, které se nedostane do rukou teroristů, kteří ho prodávají svým lidem, a dalších, kteří své lidi hladovějí, od svého založení před několika měsíci jsem mluvila s velmi vysokými představiteli, kteří tuto neuvěřitelnou operaci řídí. Bylo rozdáno 52 000 000 jídel. Jak si to vysvětlíte? Jak můžete tuto statistiku, kterou lze dokázat, srovnat s obviněním z hladovění? Hamás přišel o svůj hlavní zdroj financování, kterým je mezinárodní pomoc, kterou krade, a přišel o svůj hlavní zdroj financování. Dělá všechno možné, včetně zesílení propagandy, aby získal zpět kontrolu nad svými příjmy.

Moderátor:   Je mi líto, ale jsou tam britští a mezinárodní lékaři, zdravotníci a lidé, kteří tam odjeli pomáhat, jsou to důvěryhodní lidé, které podporujeme. A jsou zděšeni tím, co vidí. Nemohou uvěřit, že v místě, kde žijí 2 miliony lidí, a my víme o Hamásu, víme o hrozných věcech, které udělali. O tom není sporu. V tom máte naprostou pravdu. Ty masakry byly strašné. Ale dá se to udělat i bez hladovění. 
Martin Griffiths na to poukázal. Navrhujete humanitární tábory, které jeden z vašich bývalých premiérů nedávno popsal jako koncentrační tábory. 

Ano. Ten bývalý premiér byl ve vězení, takže bych ho nebrala příliš vážně, ale nakonec, nakonec vám mohu říct toto: nemůžete vyhrát, protože pokud je hlavní výzvou, která dnes v Gaze existuje, oddělit teroristy, kteří zabíjejí vlastní lidi, od běžných nevinných lidí, kteří strašně trpěli, jak to uděláme? Když vytvoříte humanitární zóny, oni se tam dostanou a propašují se do humanitárních zón. 

Moderátor:   Ale vy je nepustíte ven, když už jsou uvnitř.
 
Všichni jsou odborníci, všichni. Ne, on je odborník, ale nikdo nemá žádné praktické nápady, jak se zbavit Hamásu.

Moderátor:   Fleur Hassan, děkujeme vám za váš čas. Děkujeme, že jste se k nám připojila. Na závěr se obracíme na našeho mezinárodního redaktora, který poslouchal celý program. Jeremy Bowen, který samozřejmě zná Gazu velmi dobře, ale už delší dobu se tam nedostal. Jeremy, jaká je podle vás současná situace? Po vyslechnutí Fleur Hassan je izraelský postoj takový, že nemají žádnou alternativu. Jakým směrem se podle vás bude situace vyvíjet? 

Jeremy Bowen: No, oni alternativy mají a myslím, že si to rozhodně myslí  Británie, stejně jako Francie. Německo také. Podívejme se konkrétně na jeden z bodů, o kterém mluvila, a to na osvobození rukojmích. Aby toho dosáhli, ona říkala, oni musí pokračovat ve válce. Existovala dohoda o osvobození všech rukojmích, která měla být realizována v druhé fázi té dohody o příměří, ale výměnou za to měl Izrael opustit Gazu. A to Netanjahu nebyl ochoten udělat, jednak proto, že se domníval, že to není dobré pro bezpečnost Izraele, jak tvrdil, ale také proto, že by to znamenalo pád jeho vlády, kdyby s tím souhlasil. A tak 18. března doslova vyhodili do vzduchu tu dohodu o příměří, která by vedla k propuštění všech rukojmích, živých i mrtvých. To je něco, čím jsou rodiny rukojmích v Izraeli zděšeny, a vy jste zmínil jeho politickou pozici. Samozřejmě stojí za zmínku, že z jeho vlády odešli někteří ultrapravičáčtí příznivci. Ačkoli ho mohou v Knesetu podpořit při některých důležitých hlasováních, jeho mocenská základna je nyní mnohem slabší v parlamentu, rozpadá se. A pokud dojde k příměří a USA budou vyvíjet tlak, aby k němu došlo, a pak k němu skutečně dojde, bude mít Netanjahu ještě větší politické potíže. Nicméně zasedání Knesetu, parlamentu, skončí, myslím, na konci tohoto měsíce. A pak se znovu sejdou až v říjnu, takže jeho kalkulace zřejmě spočívá v tom, že pokud přežije letní prázdniny, nebude čelit hlasování o důvěře. V říjnu by sice mohl prohrát, ale i po prohře v hlasování o důvěře má ještě tři měsíce do voleb v Izraeli, které ho dostanou do příštího roku. Volby se stejně konají koncem příštího roku. Je tedy mistrem v hře o čas.

Pokud se podíváte na širší situaci v Gaze, myslím z dlouhodobého hlediska, mění to enormně vnímání Izraele v zahraničí. Ale také to vyvolává obrovské rozdělen,. Jime, uvnitř Izraele, ne samotná válka proti Hamásu, ale způsob, jakým Netanjahu válku vede. A jak řeší otázku rukojmích.

Moderátor: No, skutečně, velké demonstrace a tak dále. Velmi pravidelně, protože, jak říkáte, postoj k Hamásu je v podstatě univerzální. Ale způsob, jakým je reakce prováděna, rozděluje společnost, jak jste zmínil, Jeremy, a to je něco, co lidé mimo Izrael ne vždy vnímají. Myslím si, že  téma, kterým se zabývá mnoho významných osobností izraelské politiky, je dlouhodobý dopad na postavení země, kterou samozřejmě chtějí bránit a vidět v budoucnu prosperovat. Až to všechno skončí, kdykoli to bude.

Jeremy Bowen: Myslím, že je jasné, že pro mnoho lidí, podle demonstrací a podobných projevů v různých zemích po celém světě, se zdá, že Izrael měl velkou morální autoritu. Po útocích ze 7. října se mu dostalo velké mezinárodní podpory, protože šlo o strašná zvěrstva. Ale to, co se stalo poté, změnilo názor mnoha lidí, ale zároveň došlo k masivnímu odlidštění na obou stranách, obě strany se navzájem považují za zvířata, a to má obrovské důsledky pro budoucnost, protože musí žít vedle sebe. Domnívám se, že důsledky toho, co se děje v Gaze, budou pociťovány ne roky, ale desítky let.
  
Moderátor:   To byl Jeremy Bowen, náš zahraniční redaktor. Děkuji vám mnohokrát. Tím se dostáváme na konec našeho programu. Producentem tohoto týdne byl Guy Emmanuel. Ve studiu byla režisérka Kabila Reagan a redaktor Sam Mason Jones. U mikrofonu byl Jim Naughtie a toto byl  pořad The World This Weekend. 
 
 

0
Vytisknout
720

Diskuse

Obsah vydání | 21. 7. 2025