Britští ministři sázejí na to, že nebudou postaveni před soud za spoluvinu na událostech v Gaze. Je to velké riziko

24. 7. 2025

 
V této situaci se v pondělí v parlamentu postavil bývalý ministr konzervativní vlády Kit Malthouse a zeptal se ministra zahraničí Davida Lammyho, zda „si uvědomuje osobní riziko, které mu vzhledem k našim mezinárodním závazkům hrozí, že kvůli své nečinnosti skončí v Haagu“. Lammy se naklonil nad řečnickou tribunu a přijal tón vážného zklamání, jak to bývá, když se člověk snaží povznést nad neprovokovanou urážku. „Musím mu říct, že jeho argumenty ztrácejí na vážnosti, když je tak personalizuje,“ odvětil.

Malthouse však neužil urážek. Předsedající místopředseda ho dokonce neokřikl za neparlamentní jazyk. Lammy záměrně zaměnil kritiku za osobní útok, aby se vyhnul odpovědi na otázku. Bohužel, stejně jako britský premiér  je Lammy právník z povolání a měl by vědět, že úmluva o genocidě z roku 1948 identifikuje pět trestných činů: jedním z nich je „spoluúčast na genocidě“. Měl by vědět, že signatáři úmluvy mají zákonnou povinnost „zabraňovat a trestat“ zločin genocidy. Měl by také vědět, že jeho země úmluvu podepsala v den jejího zveřejnění a před 55 lety ji začlenila do svého právního řádu.

Oficiální postoj Izraele je, že až bude akce dokončena, v Gaze nezůstane žádný Palestinec. „Ničíme stále více domů a obyvatelé Gazy se nemají kam vrátit,“ chlubí se Benjamin Netanjahu. Izrael buduje to, co jeho bývalý premiér Ehud Olmert nazývá „koncentračním táborem“, jako první krok před deportací přeživších obyvatel Gazy. Eyal Benvenisti, izraelský právník, který je členem právního týmu hájícího Izrael před obviněním z genocidy před Mezinárodním soudním dvorem, říká, že by se jednalo o „válečný zločin“ a „odpovídá definici zločinu proti lidskosti“. Následně podepsal dopis, v němž prohlásil, že tento plán „za určitých podmínek může představovat zločin genocidy“.

Mezinárodní právo skutečně nenechává žádný prostor pro pochybnosti. Když Spojené království v roce 2014 ratifikovalo smlouvu o obchodu se zbraněmi, přijalo, že nesmí „povolit žádný převod konvenčních zbraní … pokud má v době povolení vědomost … [že] budou použity k páchání genocidy, zločinů proti lidskosti nebo válečných zločinů“. Přijalo také, že to zahrnuje „části a komponenty“ nezbytné pro fungování „bojových letadel“. Lammyho vláda dodává Izraeli součásti nezbytné pro fungování stíhaček F-35, jejichž bomby bez rozdílu ničí civilní infrastrukturu a rozřezávají těla malých dětí. Lammy samozřejmě také ví, že Británie je zakládajícím členem Mezinárodního trestního soudu, který loni vydal zatykače na Netanjahua a jeho bývalého ministra obrany za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Při úspěšné obhajobě prodeje komponentů pro letouny F-35 u Nejvyššího soudu vláda uvedla, že nevidí žádné důkazy o tom, že by v Gaze byly záměrně napadány ženy a děti, a že nehrozí vážné riziko genocidy. To je v rozporu s desítkami amerických lékařů a zdravotních sester, kteří sloužili v Gaze a loni svědčili, že přijali těla palestinských dětí zastřelených izraelskými odstřelovači do hlavy nebo hrudníku. Izraelští vojáci přiznali, že záměrně útočí na děti. Nick Maynard, britský lékař pracující v Násirově nemocnici v Gaze říká, že vidí skupiny mladých teenagerů, kteří byli postřeleni do různých částí těla: jeden den do břicha, jindy do hlavy nebo krku, jindy do varlat. „Je to velmi jasný vzorec, jako by se hrála nějaká hra,“ říká.

Oficiální postoj vlády popírající genocidu je v rozporu s konsensem skutečných odborníků na genocidu, kteří se této oblasti věnují celý život. Patří mezi ně i izraelští akademici, jako je Omer Bartov, přední profesor holocaustu a genocidy, který jako bývalý důstojník izraelské armády dospěl k tomuto závěru s velkými vnitřními rozpaky: „Ale já už čtvrt století učím o genocidě. Když ji vidím, poznám ji.“

Ti, kdo tuto ohavnost umožnili nebo ospravedlnili, nemají žádné výmluvy ani kam se schovat. Před více než rokem sestavil právní tým Jihoafrické republiky dokumentaci podrobně popisující genocidní a zločinné úmysly izraelských vůdců a úředníků: měla 121 stran a dnes je již zcela zastaralá. Existuje více videozáznamů zabíjení civilistů a ničení civilní infrastruktury než z jakéhokoli jiného válečného zločinu v historii.

Británie však nejenže dodává Izraeli tyto klíčové součásti letounů F-35, ale její vláda odmítá označit jediný izraelský čin za „válečný zločin“, protože ví, že by to znamenalo rozsáhlé právní závazky. Británie pokračuje ve svém každoročním obchodu s Izraelem, který loni dosáhl hodnoty 5,8 miliardy liber. Několik dní po symbolickém gestu pozastavení jednání o obchodní smlouvě oslavila britská ambasáda v Izraeli příjezd britského obchodního vyslance. Když Británie uvalila sankce na dva krajně pravicové izraelské ministry, učinila tak na základě jejich „hrozivého extremistického jazyka“, nikoli jejich činů, protože ty by implikovaly britskou vládu. Odmítají uvalit smysluplné sankce na samotný Izrael.

Zákazem organizace Palestine Action vláda zajistila, že to jsou odpůrci genocidy, kdo čelí tomu, že budou postaveni před soud tady a teď. Náš ministr zahraničí nepochybně věří, že beztrestnost, kterou tradičně požívají západní vůdci a samotný Izrael, ho a jeho kolegy ochrání navždy. To předpokládá, že se vítr nikdy neotočí. Na spoluvinu na genocidě se nevztahuje promlčecí lhůta. Izraelský zločin ještě není dokončen. Lammy musí věřit, že jeho svoboda je navždy zajištěna: že za pět, deset, dvacet let nikdo nezaklepe na jeho dveře. To je docela sázka.