Zelenského osudová chyba

24. 7. 2025 / Fabiano Golgo

 

V životě válečného vůdce přicházejí chvíle, kdy jediné rozhodnutí může ohrozit morální autoritu, kterou si pracně budoval v ohni národního utrpení. Pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského může být takovým okamžikem jeho rozhodnutí podepsat zákon, který připravuje protikorupční agentury o nezávislost. Osudová chyba, jež ho může proměnit z „Churchilla Kyjeva“ v postavu mnohem obyčejnější – a mnohem spornější.

 

Nelze dostatečně zdůraznit, jak klíčový je boj proti korupci pro znovuzrození ukrajinské demokracie. Od Majdanu v roce 2014 Ukrajinci nebojují pouze proti ruské imperiální agresi, ale i proti vnitřní hnilobě, která takovou agresi umožnila: proti státnímu klientelismu, oligarchickému vlivu a beztrestnosti. Instituce jako NABU (Národní protikorupční úřad) a SAP (Specializovaná protikorupční prokuratura) vznikly právě z této snahy – za pomoci Západu, ale především díky morální energii národa, který odmítl být ovládán jako poddaní.

A právě Zelenskyj – zpočátku jako nepravděpodobný reformátor a komik, který se stal válečným státníkem – tuto energii zosobňoval. Až doteď.

Tím, že podepsal zákon č. 12414, který staví NABU a SAP pod kontrolu generálního prokurátora jmenovaného prezidentem, udělal Zelenskyj něco nebezpečně dvojznačného. Na jednu stranu uklidňuje veřejnost prohlášeními, že „slyší její hlas“, zatímco tisíce protestují v ulicích Kyjeva a dalších sedmnácti městech. Na druhou stranu si přisvojuje moc nad institucemi, jejichž smyslem je právě nezávislost na politické moci. Nejde o demokratickou kontrolu, ale o prezidentské ovládnutí v rouše reformy.

Evropští lídři mlčet nehodlají. Ursula von der Leyenová veřejně požaduje vysvětlení. Český ministr zahraničí Jan Lipavský připomíná, že západní podpora nebyla a nebude bianko šekem. Zpráva je jasná: tento zákon, přijatý ve spěchu a navzdory protestům, je výstrahou na ukrajinské cestě do EU.

Zelenskyj se snaží ustoupit. Pod tlakem slíbil nový zákon, který má „obnovit“ nezávislost agentur, a celou věc rámuje jako boj proti „ruskému vlivu“. Jenže toto tvrzení je vágní a snadno zneužitelné. Jak upozorňuje Kyiv Independent, v zákoně není ani slovo o ruských agentech a žádné důkazy o jejich působení v protikorupčních institucích nebyly předloženy. Veřejnost tak stále více věří, že skutečným cílem bylo ochránit mocné spojence, včetně bývalého místopředsedy vlády Oleksije Černyšova.

Pokud je to pravda, nejde jen o chybu v úsudku – jde o zradu ideálů, za které Ukrajinci umírají.

Dějiny Evropy nás učí, že válka a demokracie spolu nevycházejí snadno. Pokušení koncentrovat moc je ve válce obrovské – a někdy pochopitelné. Ale Ukrajina nebojuje jen o území. Bojuje o to, jakou zemí bude. A v tomto boji nejsou nezávislé instituce luxusem, ale základním pilířem.

Zelenskyj nyní stojí na křižovatce. Může se stáhnout za výmluvy státnického pragmatismu – mlhu války, tlak Moskvy, nevyhnutelné nedokonalosti každé demokracie ve zbrani. Anebo může znovu jednat s odvahou, která z něj kdysi udělala globální symbol. To by znamenalo okamžité veto zákona, veřejné potvrzení nezávislosti institucí a vyvození odpovědnosti nejen pro zkorumpované funkcionáře, ale i pro ty, kdo je kryli.

Ukrajinci, vyzbrojení bolestivou historickou zkušeností, vědí, co je v sázce. Jedna z protestujících v Kyjevě to vystihla s děsivou přesností: „Pokud ten zákon nevetoje, je to jako plivnutí do tváře každé matky, manželky a dítěte, které ztratilo blízkého na frontě.“

Zelenskyj kdysi sjednotil rozdělený národ pod praporem odvahy a slušnosti. Pokud chce být víc než jen mužem, který v jedné historické chvíli obstál – pokud chce být skutečně tím, kdo přetvoří Ukrajinu – musí znovu naslouchat lidem. A jednat ne jako prezident, který si chrání moc, ale jako demokrat, který brání principy.

Protože i ve válce – a snad právě ve válce – nesmí být demokracie obětí.