Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Zeleň jako nástroj zdravého minimalismu

25. 7. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

Jak jsem slíbil, navazuji na téma konkrétně. Asi to nebude překotně čtený článek, obdobně jako překotně neřešíme destrukci klimatu. Ale i průkopnické činy mají smysl. Příroda sama se chová v principu (když pomineme excesy) minimalisticky. Sama produkuje jenom to, co je třeba. Ekologicky řečeno se neustále sama rovná do rovnovážné „latě“ pomocí tzv. sukcese, dokud nedosáhne v daném prostoru klimaxové rovnováhy. Pak brzdí. Musí mít vysloveně srandu z takových úletů člověka, jako jsou třeba maximalistické smrkové monokultury. Umí si ale poradit (mniška, kůrovec).

Člověk to má hrrrr – hlavně ranec dřeva a po mě potopa. Krajina, příroda, biodiverzita, půdní jímavost vody = kde v tom najdete „rychlé cinkající zlaťáky“ (pomalé tam samozřejmě jsou, protože vyvážená krajina lépe funguje ve všem i třeba v produkčním zemědělství, ale koho to zajímá? kdo na to bude čekat?)? Přitom někdy stačí i tak málo – občas zasadit strom, keř... a vést ho tak (ochrana proti okusu a zálivka), aby přežil... třetí podmínkou úspěchu je vysazování rostlin klimaticky způsobilých pro dané pásmo. Například smrky pod 600 m. n. m. jsou nesmysl. Pokud sázíte víc jedinců, dobrý je mix, aby to jakýkoli škůdce neměl tak jednoduché.

U zemědělské půdy jde často o ryzí maximalismus – těžit, těžit... a nic moc do půdy nevracet. Přitom rozumný minimalistický přístup je brát půdě jen tolik živin, kolik jich zvládnu do ní vrátit. Tedy, obráceně - když mám hnůj (kompost) k prohnojení nějakého pozemku nějak, mohu pěstovat množství a kvalitu odpovídající úživnosti, kterou jsem do půdy takhle dodal. To samozřejmě platí i pro hospodaření v malém na zahrádkách. Často uvažujeme zvráceně – těžíme, těžíme a půdo, poraď si! Obdobné je to se snahou vracet do zemědělských velkolánů remízy, meze, tůňky, úvozy... protože to by nás nutilo trochu minimalizovat velkozemědělství velkofarem! Proč křísit často zdevastovanou krajinu... pravidelně si vzpomenu na jednoho svého učitele – pana doktora přírodních věd: „Studenti, víte, kde je u nás poslední příroda? Vězte, že v pangejtu u silnice!“

Když se přesuneme na naše domácí pískoviště a podíváme se třeba do nějaké obce do rodinné zástavby... starší domky jsou zpravidla obklopené vzrostlými stromy. Kromě toho, že se dá většinou (minimalisticky) jíst to, co na nich roste a nemusíme pro to (maximalisticky) autem za benzín a tak se zbytečným ničením ovzduší do marketu (kam to za stejného ničení musel dovézt kamion a také byla spotřebována „neekologická“ energie na chlazení = značná ekologická stopa) tyhle stromy vás a váš dům také v létě ochladí (nejspíš pak nebudete kupovat maximalistickou klimatizaci) a v zimě „zahřejí“, protože zachytí třeba šílený severák, kvůli kterému byste museli jinak topit až maximalisticky. Nemluvě o otopu ze suchých větví. No a pak si vedle jiní postaví nové „sausforky“, které jsou obehnané koberci zámkových dlažeb zejména k parkování jejich kolových plecháčků. Pokud trávníky, tak maximalisticky drtit-drtit-drtit, aby v nich zaručeně nic nekvetlo, a tak vás neotravoval opylováním žádný obtížný hmyz. A stromy? Jak by se tam přece mohly vejít!?

Není mojí ambicí vás utlouci textem, proto končím myšlenkou, že i pokud tohle všechno chápete a děláte rozumně, což by bylo skvělé; můžete jít dál – pokusit se to přátelsky dostat do dalších hlav, ve kterých to zatím chybí. Třeba je můžete pozvat na kafe na vaši minimalistickou lavičku na minimalistické přírodní zahradě. Můžete pokoukat, jak se honí motýle:-) na motýlím keři (Komule Davidova); jak hmyzáci okupují divizny (jako pracovníci svoji podnikovou vývařovnu), protože jste je zjara nevyďoubali z trávníku nebo na dovádějící vodoměrky ve vašem jezírku, kde se klidně množí a přežívají, protože ho nečistíte maximalisticky-zběsile. Hezké přírodní léto přeju!