19. 6. 2025
Rychlý čínský tlak na jadernou paritu s USA a Ruskem rozbíjí odstrašování z dob studené války a zažehne nestabilní globální závody v jaderném zbrojení bez ochranných mantinelů.
Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) tento měsíc oznámil, že čínský jaderný arzenál prochází nejrychlejší expanzí ze všech jaderných mocností.
Institut uvádí, že čínské zásoby hlavic vzrostly mezi lednem 2024 a lednem 2025 z 500 na 600. Zpráva také poznamenává, že Čína buduje přibližně 350 nových sil mezikontinentálních balistických raket (ICBM), z nichž některé jsou nyní osazena raketami.
SIPRI dále uvádí, že Čína poprvé rozmisťuje některé hlavice na raketách v době míru a zároveň modernizuje námořní a vzdušné nosiče.
SIPRI poznamenává, že Rusko mezitím téměř dokončilo zásadní revizi svých strategických sil. Podle institutu Rusko nasadilo nové mezikontinentální balistické rakety Sarmat a Jars a také hypersonickou klouzavou hlavici (HGV) Avangard.
Poznamenává, že Rusko rozšiřuje flotilu ponorek s balistickými raketami třídy Borej (SSBN) a vyvíjí inovativní systémy, jako je jaderné torpédo Poseidon.
Institut také uvádí, že USA při zachování stálých zásob přidaly v roce 2023 více než 200 modernizovaných jaderných zbraní, což je nejvyšší roční součet od studené války.
Poznamenává, že USA tlačí na další generaci mezikontinentálních balistických raket, ponorkových raket a strategických bombardérů. Navzdory globálnímu poklesu celkového počtu hlavic SIPRI zdůrazňuje, že to odráží demontáž vyřazených hlavic, nikoli deeskalaci. Zdůrazňuje, že aktivní arzenály se díky modernizaci rozrůstají.
Jak Čína uzavírá mezeru s USA a Rusko se chlubí novými jadernými systémy a americká spojenectví se rozpadají pod transakční politikou Donalda Trumpa, svět riskuje, že sklouzne z křehké tripolární rovnováhy do nestabilních multipolárních závodů ve zbrojení s globálními důsledky pro šíření jaderných zbraní.
Dokument Teie Li z roku 2024 pro Project on Nuclear Issues (PONI) varuje, že tripolarita narušuje krizovou stabilitu. Píše, že na rozdíl od bilaterálního odstrašování tripolární dynamika podporuje nejednoznačnost v signalizaci a zvyšuje riziko oportunismu, nepochopení a křehké koordinace.
Vyvíjející se jaderný trojúhelník mezi USA, Čínou a Ruskem je charakterizován nedůvěrou, strategickým oportunismem a neslučitelným vnímáním hrozeb, což jsou podmínky, které by podle něj mohly snadno vést k chybnému odhadu.
Zpráva Tchung Čaa z července 2024 pro Carnegie Endowment for International Peace (CEIP) uvádí, že američtí analytici často považují posilování Číny za snahu vyrovnat se USA jako jadernému partnerovi a potenciálně vytvářet nejasnosti ohledně ochoty Číny eskalovat v tchajwanské krizi.
Píše, že Čína považuje své jaderné zbrojení za nezbytnou reakci na vnímané nepřátelství USA, za reakci nezbytnou pro přežití svého komunistického režimu a pro zajištění mezinárodního uznání svého statusu velmoci.
Podobně zpráva Mikea Albertsona a Nikolaje Sokova z dubna 2023 od Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) uvádí, že USA považují posilování Ruska za nátlakovou taktiku zaměřenou na zajištění ústupků Ukrajiny a NATO.
Píší, že Rusko vnímá americkou protiraketovou obranu a expanzi NATO jako existenční hrozbu, což podněcuje jeho jadernou modernizaci, aby udrželo paritu uprostřed obav z konvenční vojenské méněcennosti.
Čína a Rusko, často označované za "přátele do každého počasí", zároveň vykazují známky nedůvěry.
V únoru 2024 Financial Times uvedly, že unikly ruské dokumenty, které odhalují nácvik taktických jaderných úderů v reakci na hypotetickou čínskou invazi.
Zpráva uvádí, že to odráží obavy, že by Čína mohla využít rozptýlení Ruska na Ukrajině k získání vlivu ve střední Asii. Kromě toho Newsweek nedávno uvedl, že další uniklé dokumenty odhalují obavy Ruska z toho, že Čína získá zpět území na ruském Dálném východě anektovaná v 19. století.
Ankit Panda v nedávném článku pro Chatham House upozorňuje na dva faktory, které by měly zvýšit tripolární soupeření: Blížící se vypršení platnosti Nové smlouvy o snížení počtu strategických zbraní (New START) v roce 2026 a rozpolcený postoj americké administrativy k aliancím. Varuje, že konec nové smlouvy START odstraní omezení americko-ruských arzenálů, což roznítí již tak nestabilní závod tří stran.
Tvrdí, že čínská snaha o paritu, agresivní postoj Ruska a slábnoucí rozšířené odstrašování USA vedou spojence napříč Evropou a Asií k tomu, aby zvažovali vlastní jaderné možnosti.
V Evropě Sophia Besch a Anna Bartoux v článku CEIP z dubna 2025 poznamenávají, že pochybnosti o americkém závazku vůči jadernému deštníku NATO oživují volání po nezávislém odstrašování. Píší, že Francie a Velká Británie, jediné evropské jaderné mocnosti, zkoumají rozšířené sdílení jaderných zbraní.
Poznamenávají také, že Německo a Polsko se zasazovaly o užší jadernou spolupráci s Francií, zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron signalizoval ochotu rozšířit francouzské jaderné odstrašení tak, aby se vztahovalo i na evropské spojence.
Přesto přetrvávají významné výhrady. Besch a Bartoux poukazují na to, že Francie se odmítá vzdát výlučného jaderného rozhodování a drží svůj arzenál oddělený od sdílení jaderných zbraní NATO.
Kromě toho Jacklyn Majneme a Patrick Gill-Tiney tento měsíc zmiňují v článku London School of Economics (LSE), že na rozdíl od Francie, která provozuje nezávislý jaderný arzenál, se Spojené království spoléhá na USA, aby udržovaly své balistické rakety Trident odpalované z ponorek (SLBM), což vyvolává pochybnosti o jeho jaderné autonomii.
Besch a Bartoux navíc zdůrazňují, že Evropa postrádá dostatečnou výrobní kapacitu štěpného materiálu pro rychlé rozšíření arzenálu a že při absenci robustních konvenčních sil zůstává nezávislý evropský deštník politicky a vojensky zranitelný vůči ruskému nátlaku.
V Asii Joel Petersson-Ivre ve zprávě Asia-Pacific Leadership Network (APLN) z dubna 2025 píše, že Japonsko a Jižní Korea kalkulují jaderný význam na základě schopností a politické vůle USA. Tvrdí, že jejich důvěra v americký jaderný deštník nezávisí ani tak na počtu hlavic, jako spíše na tom, zda by USA v případě krize zasáhly.
Poznamenává, že domácí americká politika, důvěryhodnost aliance a měnící se rovnováha sil, to vše formuje vnímání jaderných zbraní v Japonsku a Jižní Koreji. Dodává, že rostoucí čínské a severokorejské hrozby a pochybnosti o rozšířených bezpečnostních zárukách USA zintenzivnily tiché vnitřní debaty o domácích odstrašujících prostředcích, včetně jaderných zbraní.
K těmto pochybnostem Bec Strating v článku pro The Interpreter z dubna 2025 poznamenává, že americká cla na asijské spojence, transakční zahraniční politika a obavy z velké "dohody" mezi USA a Čínou, která by mohla upřednostnit ekonomické vazby před bezpečnostními závazky, vrhly hluboké pochybnosti na odhodlání USA.
Jak svět vstupuje do multipolárního jaderného věku, staré modely odstrašování se rozpadají. Zůstává nestálá směs měnících se aliancí, neprůhledných záměrů a zrychlujícího se zbrojení, která pohání kaskádu šíření jaderných zbraní bez jasné možnosti vystoupení a bez důvěryhodného rámce krizového řízení.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse