Trumpova agrese proti Íránu: Od America First k Wolfowitzově doktríně?

23. 6. 2025 / Daniel Veselý

Tvrzení telavivského režimu, jemuž se po tsunami lží obestírající jeho malý holocaust v Gaze nedá věřit ani nos mezi ušima, o bezprostřední íránské jaderné hrozbě Izraeli vyvrátily jak americké tajné služby, tak nedávné stanovisko Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Jestliže něco přiměje režim ajatolláhů přehodnotit jeho bezpečnostní doktrínu, tak dozajista společné americko-izraelské údery proti Íránu. Proč nyní co nejrychleji neusilovat o získání ultimátní zbraně, když Izrael ani Tel Aviv nemají zájem na seriózních jednáních? Cožpak si osa Washington-Izrael-Brusel troufne na změnu režimu v Severní Koreji? A neběží tu pouze o Írán; i další země mající napjaté vztahy s kolektivním Západem v čele s USA mohou nyní pošilhávat po odstrašujícím atomovém potenciálu.

Apologeti americko-izraelské agrese (a jimi realizované vyhlazovací kampaně v Gaze) nemohou s vážnou tváří poukazovat na kriminální podstatu teheránského režimu, když sami udržují srdečné styky s tyranií se sídlem v Rijádu apod., nehledě na jejich nelidské postoje vůči nevídanému izraelskému barbarismu v Gaze. Íránští lídři, kteří na rozdíl od Izraele a Spojených států v moderních dějinách nevedli žádnou útočnou válku, zastávají doktrínu vylučující první útok. Íránští předáci Izraeli nevyhrožují “vymazáním z mapy”, jak je západní veřejnosti neustále předkládáno. Kupříkladu bývalý íránský prezident Ahmadinežád citoval výrok ajatolláha Chomejního o tom, že “režim okupující Jeruzalém by měl zmizet ze stránek historie”. Tedy žádné opakované apely na vyhlazení židů na rozdíl od záplavy genocidních výroků z úst izraelských ministrů a zákonodárců realizovaných v Gaze, jak dennodenně sledujeme v Gaze.

Úsilí tandemu Netanjahu-Trump o zničení íránského jaderného programu se zdá být přímo surrealistické, když uvážíme, že Izrael na Írán zaútočil uprostřed diplomatických jednání, aby mimo jiné usmrtil hlavního íránského vyjednavače o jaderné dohodě. A surrealisticky zní taktéž apely nesoudných evropských činitelů požadující, aby se Írán, jejž lživě považují za “primární zdroj nestability na Blízkém východě”, vrátil k diplomatickému stolu. Jestliže Netanjahu úspěšně sabotoval rozhovory mezi Američany a Íránci, Donald Trump podminoval probíhající jednání mezi Teheránem, E3 (Velká Británie, Francie a Německo) a EU.

Skutečnost je taková, že Washington a Tel Aviv baží po jaderné nadřazenosti v západní Asii a obecně po ničím nerušené dominanci v oblasti. Jakákoliv neposlušnost se netoleruje a zpravidla bývá potrestána, tu masivními sankcemi, sabotážemi, terorismem či přímou agresí, a to hlasitého přitakání politicko-mediálního mainstreamu. Írán, kde Bílý dům a Londýn v roce 1953 provedly puč proti demokraticky zvolenému premiérovi, se z americko-izraelského orbitu vymanil v roce 1979, a od té doby je oběma zemím trnem v oku.

Cílem americko-izraelské agrese jsou maně potlačované snahy o změnu režimu, a to i za cenu celkového kolapsu země. Donald Trump, jenž nastupoval do prezidentského úřadu s příslibem zastavení nekonečných amerických válek a heslem America First, se tak ironicky inspiroval neokonzervativní Wolfowitzovou doktrínou o preventivních vojenských úderech proti takzvaným neposlušným státům. Padne-li teheránský režim, další na řadu může přijít primární strategický soupeř USA v Pekingu.