Izrael zabil svůj hlavní cíl, ale Sinvarova smrt byla dílem náhody, nikoliv přesného plánování

18. 10. 2024

 

Během všech těch měsíců  Izraelské obranné síly (IDF) rozbily velkou část Gazy a zabily více než 42 000 Palestinců a vyhnaly dva miliony z jejich domovů, což je humanitární katastrofa, kterou Sinvar odstartoval naprostou brutalitou prvního překvapivého útoku před rokem, při němž zabil 1 200 Izraelců a 250 jich vzal jako rukojmí.

Naposledy byl Sinvar údajně spatřen jen několik dní po útoku 7. října, kdy se objevil z podzemního šera v tunelu v Gaze, kde byla zadržována skupina rukojmích.

Sinwar je plynulou hebrejštinou, zdokonalenou za více než 22 let v izraelském vězení, ujistil, že jsou v bezpečí a že budou brzy vyměněni za palestinské vězně. Jedna z rukojmích, Jocheved Lifshitzová, 85letá veteránka mírových kampaní z kibucu Nir Oz, odmitla jeho projevy zájmu o jejich blaho a vyzvala vůdce Hamásu do očí.



Divoký hon, který následoval, zahrnoval kombinaci vyspělé technologie a hrubé síly, neboť jeho pronásledovatelé ukázali, že jsou připraveni udělat cokoliv, včetně způsobení extrémně vysokých civilních ztrát, aby vůdce Hamásu zabili a zničili úzký kruh kolem něj.

Lovci byli pracovní skupinou zpravodajských důstojníků, speciálních operačních jednotek z IDF, vojenských inženýrů a odborníků na sledování pod hlavičkou Izraelské bezpečnostní agentury, známější pod svými hebrejskými iniciálami nebo pod zkratkami Šabak či Šin Bet.

Osobně i institucionálně se tento tým snažil odčinit bezpečnostní selhání, která umožnila útok ze 7. října. Navzdory své motivaci však čelili více než rok trvající frustraci.

„Kdybyste mi na začátku války řekli, že bude [o rok později] ještě naživu, považoval bych to za neuvěřitelné,“ řekl Michael Milshtein, bývalý šéf sekce pro palestinské záležitosti v izraelské vojenské rozvědce (Aman). „Ale nezapomeňte, že Sinvar se na tuto ofenzívu připravoval deset let a rozvědka IDF byla velmi překvapena velikostí a délkou tunelů pod Gazou a tím, jak byly důmyslné.“

Někteří představitelé izraelského obranného establishmentu se domnívali, že Sinvar bude obklopen rukojmími jako živými štíty, ačkoli jiní tvrdili, že by ho to zpomalilo a jeho doprovod by se stal větším cílem. Riziko zabití rukojmích jistě nezabránilo IDF svrhnout 2000librové bomby na cíle podezřelé, že je u nich vedení Hamásu. Nakonec Izraelci oznámili, že v době Sinvarova zabití nenašli v jeho blízkosti žádné stopy po rukojmích.

Mezi Sinvarovými pronásledovateli nechyběly odborné znalosti. Cílené zabíjení je základní taktikou izraelské armády již od vzniku státu. Od druhé světové války Izrael zavraždil více lidí než kterákoli jiná země západního světa.

Yahalom, speciální oddíl v rámci bojového ženijního sboru, má více zkušeností s válkou v tunelech než kterýkoli jeho protějšek v západních armádách a má přístup k nejmodernějšímu pozemnímu radaru americké výroby. Tajná jednotka 8200 pro signální zpravodajství je světovou špičkou v elektronickém boji a již desítky let odposlouchává komunikaci Hamásu.

Šin Bet ztratila mnoho svých zdrojů v Gaze poté, co se Izrael v roce 2005 z území stáhl, ale po zahájení pozemní invaze Izraelem loni v říjnu usilovně pracovala na obnově své sítě informátorů a rekrutovala je ze zoufalých proudů Palestinců prchajících před útokem.

Navzdory schopnostem této impozantní zásahové jednotky se jí před čtvrtečním osudným střetnutím podařilo Sinvara dopadnout jen jednou, a to koncem ledna v bunkru pod jeho domovským městem Chán Júnis. Uprchlý válečník po sobě zanechal oblečení a více než 1 milion šekelů (přes 200 000 dolarů) v balíčcích bankovek. Někteří to považovali za projev paniky, i když se nakonec odhadovalo, že vůdce Hamásu odešel několik dní předtím, než izraelské síly bunkr obsadily.

Sinvarovi stopaři vycházeli z předpokladu, že přestal používat elektronickou komunikaci, neboť si byl dobře vědom dovedností a technologií, kterými disponují jeho lovci. V izraelském vězení se Sinvar učil nejen hebrejštinu, ale také zvyky a kulturu svého nepřítele.

„Skutečně rozumí základním instinktům a nejhlubším pocitům izraelské společnosti,“ řekl Milshtein, který nyní působí v Centru Mošeho Dajana pro blízkovýchodní a africká studia na univerzitě v Tel Avivu. „Jsem si naprosto jistý, že každý jeho krok vychází z jeho porozumění Izraeli.“

Po celý rok, kdy se Sinvar skrýval, pokračoval v komunikaci s vnějším světem, i když se zjevnými obtížemi. Dlouhá a bezvýsledná jednání o příměří v Káhiře a Dauhá byla často přerušována, zatímco byly posílány zprávy tomuto podzemnímu veliteli a od něj. Převládala teorie, že Sinvar využívá k udržení velení kurýry, které vybírá z malé a stále se zmenšující skupiny svých pomocníků, jimž důvěřuje, počínaje svým bratrem Mohammedem, vysokým vojenským velitelem v Gaze.

Tým, který Sinvara pronásledoval, doufal, že jeho potřeba kontaktu s kurýry, aby mohl vydávat rozkazy a řídit vyjednávání o rukojmích, se mu nakonec stane osudnou, stejně jako kurýr dovedl americké stopaře během několika let k úkrytu Usámy bin Ládina v pákistánském Abbottábádu.

Předpokládá se, že to byl právě kurýr, kdo dovedl izraelské lovce k jejich největšímu válečnému skalpu před Sinvarem. 13. července v 10.30 vyšel Mohammed Deif, veteránský velitel Hamásu, který byl od roku 1995 na prvním místě izraelského seznamu nejhledanějších osob, z úkrytu poblíž tábora pro vysídlené osoby v al-Mawasi, aby se spolu s blízkým poručíkem Rafáem Salámem nadýchal čerstvého vzduchu. Během okamžiku byli oba muži spolu s desítkami Palestinců zabiti bombami svrženými izraelskými stíhačkami - alespoň podle zpráv IDF. Hamás trvá na tom, že Deif je stále naživu, ale od té doby ho nikdo neviděl.

Mnozí v izraelském bezpečnostním aparátu litovali toho, co považovali za promarněnou historickou příležitost v září 2003, kdy měli letadla připravena bombardovat dům, kde se konalo setkání celého vedení Hamásu. Po zuřivých hádkách ve vojenském velení letectvo z obavy o civilní oběti použilo přesnou raketu vypálenou do předpokládané zasedací místnosti, místo aby celou budovu srovnalo se zemí krupobitím bomb. Vybrali si špatnou místnost a vůdci Hamásu přežili.

V červenci tohoto roku už pravděpodobnost zabití velkého počtu civilistů nebyla překážkou. Při útoku na Deif použilo letectvo 2000librové bomby, tedy právě ty zbraně, které Bidenova administrativa v květnu přestala posílat kvůli jejich nevybíravé ničivé síle. Izrael jich údajně 13. července shodil osm. Devadesát Palestinců v okolí bylo zabito a téměř 300 zraněno.

Yossi Melman, spoluautor knihy Špioni proti Armagedonu a autor dalších knih o izraelské rozvědce, uvedl, že Deif se možná dopustil chyby, které se Sinvar vyvaroval.

„Deif byl možná arogantnější nebo si možná řekl, že se mě tolikrát pokusili zabít, a já jsem přišel o oko a ruku, ale přesto jsem přežil, takže možná je Bůh se mnou,“ řekl Melman. „Šabak a armáda čekaly jen na tuto příležitost. Všechny tyhle cílené vraždy jsou o čekání na jedinou drobnou chybu druhé strany.“

Nad jednacími stoly v Káhiře a Dauhá se v uplynulém roce hovořilo o uzavření dohody, při níž by Sinvar odešel do exilu, a někteří naznačovali, že by mohl překročit hranici a skrýt se v tunelu na egyptské straně města Rafáh. Takové teorie podceňovaly ideologický zápal muže, který v řadách Hamásu stoupal jako kat podezřelých informátorů.

Milshtein, jehož úkolem ve vojenské zpravodajské službě Aman bylo studovat Sinvara a další vůdce Hamásu, předpověděl několik měsíců před jeho konečnou smrtí: „V jeho základní DNA je zůstat v Gaze a bojovat až do smrti. Raději zemře ve svém bunkru.“

V tom případě se Sinvarovi jeho přání splnilo. Jeho smrt byla možná předurčena samotným odhodláním obou stran. Nikdy by neodešel ani se nevzdal, a pokud by hi-tech zpravodajci vedený hon na něj selhal, Izrael raději srovná Gazu se zemí, dokud nebude konečně zabit.

Zda jeho smrt zastaví válku, je jiná otázka.

Ram Ben-Barak, bývalý zástupce ředitele Mossadu, předpověděl, že po Sinvarově pádu „přijde někdo jiný“.

„Je to ideologická válka, ne válka o Sinvara,“ řekl Ben-Barak.

Milshtein řekl: „Po téměř padesáti letech atentátů chápeme, že je to základní součást hry. Někdy je nutné zavraždit velmi významného vůdce. Ale když si začnete myslet, že to změní pravidla hry a že se ideologická organizace zhroutí, protože zabijete jednoho z jejích vůdců, je to naprostý omyl.