„Pokaždé, když zavřu oči, vidím svou ženu a syna hořet"

21. 10. 2024

 

Podle Ahmeda Al-Daloua, Ša'bánova a Abd el-Rahmánova otce, když se oheň začal šířit stanem, rychle se přesunul, aby evakuoval svou rodinu. „Vyvedl jsem ven své další tři děti, které byly těžce popálené, a odvedl je na bezpečnější místo,“ řekl pro +972, “a vrátil jsem se, abych se ujistil, že moje žena a syn Ša'ban vyšli ven.“ Ahmed vzpomíná, že před odchodem ze stanu „mi manželka a syn řekli, že se pokusí zachránit nějaké kusy oblečení. Nečekali však, že se oheň rozšíří tak rychle.“

Ahmed neví, co se v těch chvílích stalo, ale když se vrátil do stanu, těla Alaa a Sha'bana už oheň pohltil a on je už nemohl poznat. „Nemohu zapomenout na pach jejich hořících těl,“ řekl. „Uvízl mi v nose a v mysli. Pokaždé, když zavřu oči, vidím svou ženu a syna, jak hoří.“

„Ša'ban si každý večer v mešitě vyprávěl Korán s několika mladými lidmi. Spával tam, aby nám udělal více místa uvnitř stanu. Po zaměření mešity se vrátil do našeho stanu, jenže v něm ho upálili."

„Abd el-Rahman byl těžce zraněn a dnes [18. října] zemřel, zatímco mé další dvě dcery, Farah a Rahaf, jsou stále v nemocnici. Můj syn Mohammad útok přežil, protože spal v jiném stanu se svými přáteli. Já teď bydlím ve stanu našich příbuzných, protože jsme přišli o všechno.“

Rodina Al-Dalouových, která pochází z města Gaza, byla od začátku války šestkrát vysídlena. „Doufal jsem, že nemocnice Al-Aksá bude naším posledním stěhováním - nemohu si dovolit se znovu stěhovat,“ řekl Ahmed v rozhovoru pro server +972. „Ale toto místo se ukázalo jako katastrofální.“

O leteckém útoku na nádvoří nemocnice hovořila s +972 také 47letá Palestinka Raeda Wadiová, matka sedmi dívek, která scénu popsala jako „hrůzy soudného dne“. Ona a její dcery spaly ve stanu, když raketa dopadla pouhých sedm metrů od nich. Raedu probudil zvuk křiku a její zmatek rychle vystřídalo zjištění, že „oheň pohlcuje všechno“.

Když její stan začal hořet, vyběhla s dcerami ven a hledala útočiště na pohotovostním oddělení nemocnice. Navzdory své rychlé reakci však sdělila serveru +972, že „plameny zranily mé dcery Rawdu a Shahd na různých částech těla“. Byly převezeny do americké polní nemocnice, „protože nemocnice Al-Aksá není schopna pojmout velký počet zraněných při nedostatku zdravotnického materiálu na popáleniny“.

Raeda se rozhodla uchýlit na nádvoří nemocnice poté, co byla vysídlena ze čtvrti Shuja'iya na východě města Gazy. Její jediný syn, osmnáctiletý Mohammad, byl zabit při izraelském náletu na Šudžajju 12. prosince. Myslela si, že Al-Aksá bude v bezpečí, protože „všechny mezinárodní úmluvy zakazují útoky na nemocnice, ale všechny tyto úmluvy izraelská armáda vyhodila do vzduchu“.

'Nikdo se nemohl rozloučit s mým manželem, protože už nemá tělo'

Od začátku války uprchly statisíce Palestinců do Deir al-Balah, který byl dlouho součástí takzvané „humanitární zóny“, kam Izrael tlačil palestinské civilisty, aby hledali útočiště. 

Podle Fakhera Al-Kurda, ředitele oddělení projektů magistrátu Deir Al-Balah, bylo město před válkou domovem 100 000 Palestinců. Nyní však po opakovaných vlnách vysídlení a v době, kdy armáda obléhá severní Gazu, hostí Deir Al-Balah více než „800 000 vysídlených osob - a někdy až milion vysídlených osob, pokud blízké [uprchlické tábory] a Chán Júnis dostanou příkaz k evakuaci“.

Tento masivní příliv vysídlených Palestinců, kteří si postavili stany na 16 kilometrech čtverečních Deir Al-Balah, představuje další zátěž pro město, které v průběhu války utrpělo obrovské škody na infrastruktuře.

„Osm z 21 studní ve vlastnictví obce bylo zcela zničeno, stejně jako dvě ze čtyř hlavních vodních nádrží obce,“ poznamenal Al-Kurd. „To způsobilo padesátiprocentní nedostatek vody potřebné k uspokojení minimálních potřeb obyvatelstva a vysídlených osob.“ Al-Kurd dodal, že v důsledku opakovaného ostřelování města byl vážně poškozen kanalizační systém, což vedlo k „nepřetržitému toku odpadních vod v různých oblastech“.

Pondělní nálet byl jen nejnovějším  z řady izraelských útoků na civilní budovy v Deir Al-Balah - další důkaz, že navzdory všem tvrzením o humanitárních oblastech není v Gaze nikde bezpečno. Podle lékařských zdrojů z nemocnice Al-Aksá bylo od začátku tohoto měsíce v celém Deir Al-Balah zabito 200 lidí, kteří byli v nemocnici zaregistrováni. 

Škola Rufaida v centru města sloužila jako úkryt pro vysídlené palestinské rodiny, když ji 10. října zasáhl izraelský nálet, při kterém zahynulo 32 lidí, včetně 17 žen a dětí, a téměř 70 jich bylo zraněno.

Mezi oběťmi tohoto útoku byl i 58letý Ahmed Adel Hammouda, otec sedmi dětí z Bejt Lahíje, který byl do školy vysídlen pátý den války. Jako jeden z prvních se Hammouda stal známým mezi ostatními vysídlenými rodinami ve škole a byl jmenován správcem, aby pomáhal spravovat potřeby těch, kteří zde našli útočiště. Podle jeho ženy, když byla škola zasažena, raketa prolétla třemi patry a pak explodovala v administrativní místnosti, kde byl její manžel „zaneprázdněn registrací nových obyvatel školy, snažil se získat termín k natankování plynu a přijímal potravinové balíčky“.

„Nikdo se s mým manželem nemohl rozloučit, protože už nemá tělo: po útoku mu zůstaly jen nohy,“ řekla v slzách Hammoudova žena pro +972. „Jak mám žít dál? Byl za nás zodpovědný, zejména za potřeby našich tří postižených děvčat,“ dodala. Než stačila rozhovor dokončit, omdlela.

Při tomto náletu byli zabiti také 28letý doktor Mahmúd Kamel Sulejman Abú Tajm a 24letý doktor Ghaida Yousef Muhammad Abú Rahma. Byli součástí dobrovolnického lékařského týmu, který do školy pravidelně docházel ošetřovat zraněné a nemocné, převážet pacienty, kteří potřebovali intenzivnější péči, do nemocnice a rozdávat hygienické potřeby, sterilizátory, pleny a speciální potraviny pro podvyživené děti.

Při stejném útoku byla těžce zraněna 14letá Sahar Raed al-Asmar. Sahar, vysídlená dívka z tábora Al-Shati v západní části Gazy, žila se svou rodinou ve stanu v táboře Al-Nakheel v Deir Al-Balah a denně docházela do školy pro potravinové balíčky. Když Saharini rodiče uslyšeli výbuch, spěchali do školy a více než dvě hodiny ji horečně hledali. Když ji nemohli najít, vydali se do nemocnice mučedníků Al-Aksá, kde jim bylo sděleno, že jejich dcera je vážně zraněná a podstupuje operaci. 

„Vždycky byla tak aktivní, vždycky nám pomáhala,“ řekl její otec pro server +972. „Teď je v kómatu s těžkým poraněním mozku. Potřebuje léčbu mimo Gazu, nemocnice v Gaze jí nemohou poskytnout to, co potřebuje.“

Nesma Zeidanová, 34 let, se minulý čtvrtek také vydala do školy Rufaida, když byla upozorněna, že si tam může vyzvednout balíček s hygienickými potřebami. „Moje rodina byla velmi šťastná, když jsme tuto zprávu dostali. Moje děti se už dlouho nekoupaly se šamponem - všechny trpí kožními chorobami.“ Tato radost však netrvala dlouho: několik minut poté, co vstoupila do školy a zeptala se na umístění správní místnosti, „se ozval silný výbuch. Uletěla jsem od síly výbuchu a cítila jsem, že hořím“.