Krvavé boje o tampony na Filozofické fakultě, aneb univerzita je švorc jako v devadesátkách

21. 10. 2024 / Ivan Větvička

čas čtení 4 minuty

Kdyby někdo řekl, že Filozofická fakulta Univerzity Karlovy je nepřátelská vůči ženám, se zlou by se potázal. V čele fakulty stojí paní děkanka a na přednášky dochází více studentek než studentů. Když ale studentská rada v loňském školním roce navrhla, aby byly na záchodech k dispozici menstruační tampony, byl její požadavek zamítnut. Studenti se proto rozhodli, že budou tampony kupovat sami a požádali pouze o dovolení na vybraných toaletách umístit schránky na tyto hygienické pomůcky. Byli opět odmítnuti – prý by to poškodilo architekturu záchodků. Věc dospěla až k paní rektorce, která vyjádřila pro studentské požadavky pochopení a smetla je ze stolu, protože univerzita nemá na tampony peníze. Maličký kousek bavlny se stal citlivým indikátorem, který vypovídá mnohé nejenom o finanční kondici školy, ale především o civilizační úrovni, na které se nejstarší univerzita ve střední Evropě nachází.

 

Štítí se školní hydra menstruační krve?

Aby vynikla absurdita nastalé situace, rozeberme si argumenty z bouřlivé diskuze podrobněji.

I.

Architektonická hodnota všech záchodků, které jsem na Univerzitě Karlově od 90. let navštívil, je mizivá. Žádný Plečnik. Karlova univerzita je opravdu stará škola a po většinu času se obešla bez splachovacích záchodů i mušlí. Raději se nešťourejme v otázkách, kam si chodil ulevit mistr Jan. (A ne, ať vás to ani nenapadne, slavný gotický arkýř Karolina nikdy nesloužil jako výsernice.) Spokojme se s konstatováním, že DNA univerzity není kódována na záchodech. Jejich interiéru obvykle dominují papundeklové dveře ze 2. poloviny 20. století, u nichž pouze znalec detailů pozná, zda byly vyrobeny v 50. letech, za normalizace či během předrevoluční agonie komunistického režimu. Sanitární keramika může být mladší. Nikoho nepohoršují lahve s tekutým mýdlem, které nahradily rozpatlané mýdlo v síťce. Ani instalace designově nezapadajících elektrických sušičů rukou a schránek na papírové ručníky nevyvolala pohoršení obránců čisté architektury. Po tradičních špinavých zahnívajících látkových ručnících se jim nestýská. Proč tedy najednou vadí drobná schránka na tampony?

Přiznávám, že nemám ponětí. Jenom mne napadá, že se někteří lidé na univerzitě štítí menstruační krve či fenoménu menstruace jako takového natolik, že se rozhodli problém popřít a vyštípat z veřejného záchodového prostoru. Důkazy nemám a shánět je nebudu. Opakuji – nevím, proč by měly schránky s tampony vadit. Přijdou mi praktické. Každopádně odkaz na ochranu architektonické hodnoty záchodů je absurdní, ale kultivovaně vypadající argument, jakých na fakultě rozkvétá plno. Snad proto mnoho absolventů míří do diplomatických služeb.

II.

O poznání racionálnější je argument paní rektorky, že tampony jsou drahé a škola na ně nemá. Vskutku se nejedná o levnou věc, balení šestnácti kusů stojí kolem padesáti korun. A kdyby je škola začala kupovat filozofům, vzápětí je budou chtít i přírodovědci a – bohové chraňte – i katolíci, husité a mnozí další! Rázem bude třeba zajistit průběžný přísun tamponů pro desetitisíce lidí, a to už opravdu leze do peněz.

Ale – univerzita bez mrknutí oka zajišťuje pro všechny studenty, zaměstnance i příchozí toaletní papír. To také něco stojí a ne každá škola na to má. Na univerzitě ve Tbilisi v roce 2000 používali místo toaletního papíru odbornou literaturu vyřazenou z knihovny. Přivezl jsem si tehdy ze záchodu pěkně vytištěné fyzikální pojednání z roku 1916. Na severním Kavkaze se v 90. letech na toaletách občas objevovala Bible. (Mnoho stran jemného papíru. Zdarma od misionářů, kteří se tehdy v podhůří rojili.) Beduíni v Kuvajtu si v době irácké okupace pochvalovali občanské průkazy, které jim rozdávala okupační správa. (Nebyly to plastové kartičky, ale „poctivé knížečky“ jejichž stránky byly sice malé, ale měkčí než oblázky…)

Naše životní úroveň se prý (podle článků oslavujících současné společenské zřízení) stále zvyšuje a univerzity čerpají peníze nejenom od naší lakomé vlády, ale i z Evropské unie. Tak bychom se snad mohli posunout na vyšší civilizační úroveň a opatřit tampony.

Pokud na ně ale škola opravdu nemá, pojďme šetřit důsledně a nedodávejme na záchody ani toaletní papír. Když si ženy mohou nosit vlastní tampony, může mít každý při sobě i svitek papíru. A kdo zapomene? Inu, pak přijde ke slovu zlaté beduínské pravidlo: „Levá ruka je nečistá.“ Nechutné? Jistě, ale snáze proveditelné než zápolení s menstruační krví bez tamponu.

0
Vytisknout
2023

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2024