Ša'ban al-Dalú byl před světem upálen zaživa. Kéž nás jeho smrt probudí
18. 10. 2024
Musíme z tohoto okamžiku učinit zlomový okamžik, který uhasí pekelný oheň, jenž hrozí zachvátit Izrael, Palestinu, Libanon a celý region, zdůrazňuje Zak Witus
Minulou neděli večer, když jsem se chystal do postele, mi můj přítel Alí z palestinských Jihohebronských vrchů poslal textovou zprávu, která zněla: „Izrael upaluje spící lidi v uprchlických táborech zaživa“. Kliknul jsem na přiložené video a nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl: hořící peklo, lidé pobíhající kolem a křičící, a tam, uprostřed plamenů, se svíjí, praská tělo; zdvižená ruka, natahující se o pomoc, stále připojená na kapačku. Se sdílením videa jsem čekal až do následujícího rána, dokud o události neinformovaly renomované zpravodajské agentury, protože záběry vypadaly příliš hrůzostrašně na to, aby byly skutečné - jako z filmu - ale skutečné byly: izraelský nálet zasáhl nedaleko areálu nemocnice mučedníků al-Aksá v centrálním městě Gazy Deir al-Balah a zabil nejméně čtyři lidi. Muž, kterého jsme viděli hořet zaživa? Jmenoval se Ša'ban al-Dalou, devatenáctiletý student softwarového inženýrství.
Během 24 hodin od tohoto útoku se můj kanál na sociálních sítích zaplnil videi a reakcemi na tento útok. Video, které na Instagramu zveřejnil palestinský novinář Saleh Aljafarawi, bylo sdíleno více než 455 000krát. Příspěvek na Instagramu CNN byl zhlédnut více než 1,2 milionkrát. Palestinská přítelkyně Randa, jejíž prarodiče se narodili v Gaze, sdílela názor, že tato událost je jasným důkazem toho, že Izrael vede „vyhlazovací válku“. Přeživší útoku uvedli, že požáry byly způsobeny plynovými kanystry na vaření. Izrael ve svém prohlášení obvinil „sekundární exploze“.
Izraelská organizace pro sociální změny Looking the Occupation in the Eye, s níž jsem na Západním břehu působil jako dobrovolník, sdílela Aljafarawiho video s komentářem, že „upalování mužů, žen a dětí zaživa není politikou vyhlazování, ale ztrátou lidskosti“. Zdálo se mi jasné, že po více než roce války živě přenášené do světa se záběry této konkrétní hrůzy prodraly hlukem sociálních médií a vykrystalizovaly jako něco většího, něco jiného, něco, co by symbolizovalo jak naprostou brutalitu útoku izraelské vlády a armády, tak i noční můru palestinského utrpení v Gaze. Stane se Ša'ban al-Dalú pro Izraelce a Palestince stejným symbolem, jakým byl pro Američany Emmett Till?
Když byl čtrnáctiletý Emmett Till v srpnu 1955 v Mississippi unesen, zbit a zavražděn dvěma bělochy, nebylo lynčování černošských Američanů zdaleka novým fenoménem. Na konci 19. a na začátku 20. století byli na jihu lynčováni odhadem dva až tři černoši týdně. Před Tillem bylo jen v Mississippi zlynčováno více než 500 lidí. Pohled na Tillovu znetvořenou tvář, který viděly desítky tisíc truchlících na Tillově pohřbu v Chicagu a který další miliony lidí uviděly v novinách a časopisech po celé zemi, však v USA vyvolal jinou reakci.
Tillův bratranec Simeon Wright, který byl s ním v noc, kdy byl zavražděn, hovořil o významu rozhodnutí Emmettovy matky Mamie Till-Mobleyové mít otevřenou rakev. „Sama řekla, že chtěla, aby svět viděl, co ti muži udělali jejímu synovi, protože by tomu nikdo neuvěřil, kdyby [neviděl] fotku nebo neviděl rakev. Nikdo by tomu neuvěřil. A když viděli, co se stalo, motivovalo to spoustu lidí, kteří byli... „na vážkách“, proti rasismu. Povzbudilo je to k tomu, aby se zapojili do boje a něco s tím udělali. Proto mnozí říkají, že to byl začátek éry občanských práv ... [N]ajednou za námi stál celý národ.“
A skutečně, o čtyři měsíce později, v prosinci 1955, zorganizovali černošští aktivisté, včetně Martina Luthera Kinga mladšího a Rosy Parksové, bojkot autobusů v Montgomery. Více než rok se 30 000 až 40 000 černošských obyvatel - tedy čtyři pětiny veškeré černošské populace města - účastnilo vytrvalých společensko-politických akcí, které nakonec vyústily v rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že segregované autobusy jsou protiústavní.
Šokující obraz sám o sobě ke změně nepovede, jak je zřejmé z Tillova příběhu. Změna přichází, když konkrétní události - to, co teoretici sociálních hnutí často nazývají „momenty vichřice“ - podnítí lidi, obvykle v krizových okamžicích, aby si představili a následně prosadili novou politickou realitu.
To je to, co nyní potřebujeme pro Gazu: potřebujeme vidět a věřit; nechat se zcela znechutit a naplnit vztekem; a vstát a podniknout rozhodné kolektivní kroky. Izraelské lidskoprávní skupiny B'Tselem, Yesh Din, Lékaři za lidská práva a Gisha nás varují, že izraelská armáda již možná zahájila násilný přesun palestinských civilistů ze severní Gazy prostřednictvím zpřísnění obléhání a vyhladovění obyvatelstva.
Válka mezi Izraelem a Libanonem se stupňuje, rukama izraelských sil zahynulo již více než 2 000 Libanonců a před pouhými dvěma dny byli při útoku bezpilotního letounu Hizballáhu na vojenskou základnu uvnitř Izraele zabiti čtyři izraelští vojáci a dalších asi 60 bylo zraněno. A regionální násilí se může snadno vystupňovat: zdá se, že se blíží izraelská odveta proti Íránu za jeho nedávný raketový útok; USA vyslaly do Izraele 100 amerických vojáků, aby obsluhovali nový systém protiraketové obrany, což by mohlo vtáhnout americký personál přímo do zničující horké války s Íránem.
V židovské a muslimské tradici věříme, že každý život je vesmírem. Zabít jednoho člověka se rovná zničení celého světa. V naší masmediální kultuře však některé životy nabývají většího symbolického významu, zatímco jiné zůstávají prakticky anonymní. Emmett Till začal představovat nejen tisíce zlynčovaných černochů, ale také miliony stále žijících nevinných lidí, jejichž drahocenné životy máme ještě čas bránit před metlou rasismu. V tomto smyslu může jediný ztracený život vést k záchraně celého národa - duchovní galaxie - pokud se rozhodneme, že tomu tak bude.
Na videu, které mi poslal Ali, byl křik přihlížejících příliš hlasitý na to, aby bylo slyšet, co by Ša'ban al-Dalú, zachvácený plameny, natahující ruku z nemocničního lůžka, mohl říkat - pokud měl v plicích dost vzduchu, aby vůbec něco vyslovil. Ale já, tisíce kilometrů daleko, když jsem viděl toto video vedle všech ostatních zpráv, jsem slyšel jedno jasné poselství: zastavte zabíjení, zastavte válku, nechte Palestince žít. Protože každý život, ať už shoří v plamenech na sociálních sítích, nebo vyhasne v tichosti, je celý vesmír.
Na památku těchto ztracených světů a pro ochranu živých se tedy musíme postarat o to, aby se tento okamžik stal přelomovým a uhasil pekelný oheň, který hrozí zachvátit Izrael, Palestinu, Libanon a celý region. Nechť je vzpomínka na Ša'ban al-Dalú vzpomínkou, která nás přivede zpět k našemu společnému lidství a ukončí tuto válku - válku, která začala 7. října 2023, a válku, která už 100 let zuří mezi řekou a mořem.
Diskuse