"Ti pacienti bohužel zemřou:" Zkušenosti chirurga v Gaze
8. 11. 2023
čas čtení
6 minut
Moderátorka: V severní části Gazy, kde probíhá nejintenzivnější izraelská
vojenská operace a boje s Hamásem, stále žijí tisíce palestinských
civilistů. Ti, kteří hledali útočiště jižněji, však v bezpečí nejsou a v
některých případech se nyní dozvěděli, že jejich domovy jsou zničeny a
sousedé zabiti. Včera jsme přinesli hlasovou zprávu jedné z osob, se
kterými jsme v posledních týdnech v Gaze hovořili, Najly Shawa, která
pracuje pro Oxfam. A právě když jsme skončili vysílání, poslala nám
další.
Právě se nám ozval lékař z
Gazy Abdul Kadir Hamad, který je transplantačním chirurgem působícím v
Královské liverpoolské nemocnici. Právě se vrátil z Gazy.
"Právě jsem se to dozvěděla. V našem
předchozím domě jsme měli byt v budově, jedenáctipatrové budově. Právě
jsme dostali obrázek, že je úplně zdemolovaná, a slyšeli jsme, že tam
byla jedna rodina našich sousedů, kteří byli s největší pravděpodobností
zabiti při náletech."
Do Gazy se dostal 6. října, aby zaučoval kolegy lékaře a sám provedl několik operací. A vyprávěl mi, jaké to bylo následující den, kdy útoky Hamásu vyvolaly izraelskou odvetu.
Chirurg: Probudily mě zvuky výbuchů, asi v půl sedmé ráno, a já jsem zavolal řediteli nemocnice Al-Šifa a řekl jsem, podívejte, probudily mě ty výbuchy. Co se to děje? A on řekl: Ach, nebojte se, na to jsme zvyklí. To se stává velmi často. Tak se nebojte. Prostě pokračujeme jako obvykle. Ale po půl hodině bylo jasné, že situace je jiná. Tak mi znovu zavolal a řekl. Všechno se musí zrušit. Situace je teď mimořádná a musíme zrušit operace.
Moderátorka: Co se stalo s těmi lidmi?
Chirurg: Je to neštěstí, že ti lidé musí jít domů. Vlastně mám o ně strach. Ale víte, já tam jezdím už deset let a dělám transplantace ledvin a obvykle tito pacienti vyžadují následné krevní testy a ujištění, že jejich ledviny stále fungují. A teď tito pacienti nemohou chodit do nemocnice nebo na krevní testy a dochází jim léky. Tito pacienti jsou bohužel zranitelní a mnozí z nich zemřou. Jsem si tím jistý, ale ti se samozřejmě nepočítají mezi oběti války, protože umírají na nemoc.
Moderátorka: OK, pacienti s ledvinami, ale musí tam být lidé s nejrůznějšími léčitelnými stavy nebo dokonce s věcmi, které se netýkají nemoci, ale porodu nebo péče o novorozence. To vše musí v Gaze pokračovat?
Moderátorka: Byl jste schopen v tomto období pokračovat v práci lékaře v nějaké funkci?
Chirurg: Pracoval jsem, když jsme šli do nemocnice. Kolem nás jsou ti lidé ve skladech a na ulicích, kdekoliv, někteří přišli z Gazy, někteří přišli zranění, lehká zranění nebo něco takového. Chodil jsem za nimi a ošetřoval je. Také jsem tam ošetřil několik pacientů, kteří v té době onemocněli.
Chirurg: Ach, já jsem v té době opravdu nic neměl. Měli jsme s sebou lékárničku, kterou jsem používal. Podařilo se mi sehnat jim nějaké léky. Mám s sebou nějaké léky. Byl jsem omezený v tom, co můžu dělat.
Moderátorka: Pane doktore, byli tam lidé, které znáte, lidé, se kterými jste pracoval, kteří přišli o život, byli bez domova? Zranění?
Chirurg: Jeden z mých kolegů, budova, v níž bydlí on a jeho široká rodina, byla zničena v prvním týdnu konfliktu. Další, bývalý děkan lékařské fakulty, se kterým jsem se krátce setkal, než jsem začal přednášet na lékařské fakultě, a ten byl zabit i se svou ženou, dětmi a vnoučaty, ale nejvíc mi zůstalo v paměti, když jsme byli v Rafáhu na té logistické základně, měli jsme tam Gazana, který pracoval pro UNRWA a je to mezinárodní pracovník, a ten byl v místnosti vedle nás a v jednu hodinu ráno. Z té místnosti se ozval křik a my jsme tam šli a jeho dcera, bylo jí 25 let, těhotná, v devátém měsíci. Byla zabita při leteckém útoku v Gaze. Snažili jsme se ho přesvědčit, aby se do Gazy nevracel, ale on trval na svém. Řekl, že musím jít, a šel, pohřbil svou dceru a vrátil se a byl to jeden z nejpozoruhodnějších mužů, jaké jsem kdy viděl. Takže to mi opravdu zůstane. Na dlouho.
Moderátorka: A viděl jste ho po návratu z pohřbu dcery?
Moderátorka: Vrátil byste se tam?
Chirurg: V tuhle chvíli si nejsem jist, ale když už jsem to řekl, myslím, že moje rodina, pravděpodobně i moji kolegové mi řeknou, už se do té situace nevystavuj. Přesto je moje práce velmi obohacující. Je to tak uspokojující, když vidíte dítě, kterému selhávají ledviny a kterému je transplantována ledvina. Tomu dítěti to změní život. Chci říct, že je to odměňující práce, kterou dělám, že jediná věc, která mě může přesvědčit, abych se vrátil.
Chirurg: Ano, mám tam dvě děti a pro dva dospělé vlastně plánovanou transplantaci ledviny.
Moderátorka: A k té nedošlo.
Chirurg: Bohužel se to nestalo.
Moderátorka: Pane doktore děkuji vám.
2505
Diskuse