Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Brutální útlak žen i v zavedené britské demokracii

21. 9. 2023

čas čtení 8 minut

Britskými médii v minulých dnech otřáslo odhalení, které realizovali investigativci z pořadu Dispatches televize Channel Four a z deníku The Times a týdeníku Sunday Times, že někdejší celebrita, televizní komik Russell Brand, na vrcholu své televizní slávy od roku 2000 do roku 2013 brutálně znásilňoval ženy a projevoval vůči nim absolutní misogynii. Russell Brand to samozřejmě popírá, jenže se ukazuje, že pro peníze lže o všem. Z původně levicové ikony se přesunul k ultrapravici a na svých sociálních sítích, kde ho dosud sledovaly miliony, a tím také obrovsky vydělával, šíří bludy a lži o covidu, očkování, Ukrajině a mnoha dalších tématech.

Jak se na vrcholu své slávy Brand vyjádřil docela otevřeně: Pokud lidem vyděláváte miliony, nechají vás chovat se jako šílenec. Nevadí jim to.

Britská média zpytují svědomí, jak je možné, že před deseti lety bylo zneužívání žen celebritami v britské televizi naprosto tolerované - dokonce Brand používal taxíky, které platila televize BBC, k přivážení svých milenek.

Komentátor londýnského komerčního rozhlasu James O'Brien na Twitteru pochválil sebezpytující článek vynikající komentátorky deníku Guardian Mariny Hyde, tak jsem se na něj podíval, píše Jan Čulík. Není to sranda. Je to otřes, co se dělo a zřejmě i nadále děje, nejen v Británii. No, posuďte sami:

Nová odhalení ohledně Russella Branda mě přiměla zamyslet se nad tím, jak média zacházela s ženou, kterou tak slavně ponížil v rozhlase. Pevně doufám, že dnes bychom se už chovali jinak, píše Marina Hyde.

Kdysi však byla spousta lidí nadšená, že je na té straně, o které si mysleli, že je Russellova. Pro určitý typ truchlivě neveselých mužů na levici byl Russell Brand docela vzrušující.

Já jsem s žádnou z těch pitomostí tehdy neměla nic společného - ale myslím, že nemohu tu strávit byť jen nanosekundu sebechválou, protože jsem se mýlila v jiných věcech. Dnes chci mluvit o něčem, čemu se tehdy říkalo Sachsgate, protože mi to připadá jako docela užitečný způsob, jak obejít současné zasvěcené debaty o tom, "kdo kdy co věděl", pokud jde o Branda. Je to proto, že Sachsgate se odehrála v živém vysílání a pak se to rozbíralo v plné záři mediálních reflektorů. Tento příběh v britském tisku dominoval několik týdnů tak totálně, že den po dni vytlačil z titulních stránek jistou jinou drobnou zprávu - finanční krizi z roku 2008.

Stejně jako bankéři, kteří se vymkli kontrole, byl i Brand pánem svého vesmíru a jednoho říjnového večera natáčel svůj pořad pro britský okruh populární hudby BBC Radio 2 s hostujícím moderátorem Jonathanem Rossem. Telefonickým hostem měl být Andrew Sachs - herec, španělský číšník Manuel z komediálního televizního seriálu Fawlty Towers. Brand měl tehdy sexuální poměr se Sachsovou vnučkou, která se jmenuje Georgina Baillieová, a když tehdy 78letý Sachs jim nebral telefon, začala mu dvojice nechávat vzkazy v hlasové schránce. V prvním z nich Ross vykřikl "on mrdá tvou vnučku" - a o tři další vzkazy Sachsovi dvojice přidala k tomuto hororu ještě další hrůzy, včetně zpěvu písní. "Mrdá s ním dobrovolně a neměla menstruaci," zpívá Brand v jednom okamžiku. Brand následně prozradil, že se ho Ross snažil přimět, aby tyto telefonní vzkazy do vysílání nedal, ale on odmítl je vyřadit. BBC je odvysílala. Ohledně dalších podrobností, předpokládám, že máte přístup k Wikipedii.

Georgina Baillieová se po Sachsgate stala krutým terčem útoků médií.

Co se týče širšího pozadí, vysvětlit "kulturu", v níž v Británii žily ženy v roce 2000, je docela těžké, pokud jste u toho nebyli. A rok 2008 byl také rokem, kdy se dokonce tehdejší předseda strany Liberálních demokratů Nick Clegg cítil nucen přiznat časopisu GQ, že on spal až s 30 ženami.

S odstupem času je naprosto bizarní, jak skandál Sachsgate formulovali jak ti, kdo obhajovali BBC, "právo na komiku" a svobodu slova (tehdy to byl poněkud levicový zájem, což je docela zábavné), tak ti, kdo si přáli zničení BBC. Britský tisk se rychle rozdělil na kmeny. To bylo v době, kdy se naše kulturní války vedly jen o věci v BBC. (Jak jsme od té doby vyspěli!!)

Když se minulý víkend provalil skandál ohledně Brandovy mizogynie, vrátila jsem se do té doby. Měla jsem ostudné podezření, že jsem to brala jako jakýsi mediální příběh - a také to tak bylo. Psala jsem tehdy, že Ross a Brand jsou totální šmejdi, ale hlavně mi vadilo, že si lidé stěžovali u Ofcomu, Rady pro regulaci rozhlasu a televize, jen proto, že o skandálu četli v novinách, přestože původní vysílání nikdy neslyšeli. Chci dnes říct... no a co?

Když už mluvíme o debilních argumentech: NEHLEDEJTE NIC JINÉHO. Milá Marino z roku 2008: myslíš si, že jsi chytrá, ale jsi strašně tupá. Probuď se. Je jedno, jestli to slyšeli, nebo neslyšeli, pořád je to hnusné a mají plné právo si myslet, že je naprosto nepřijatelné, aby to BBC vysílala.

Ale přestože bulvární noviny, které kritizovaly BBC, měly pravdu, pokud jde o odpornost tohoto pořadu, začaly donekonečna a zuřivě hanobit Georginu Baillieovou jako údajnou kurvu. Hájily pořád jen Andrewa Sachse, namísto aby hájily Baillieovou. Ta byla obviňována ze všeho možného. Omlouvám se, pokud je archiv výstřižků Guardianu neúplný a něco jsem přehlédla, ale v žádných tehdejších novinách jsem nenašla jediný článek zaměřený na obhajobu Baillieové. O rok později Baillieová prodala bulvárnímu deníku Sun rozhovor a svou fotku ve spodním prádle, a uvedla, že ji mediální smršť dohnala "k šílenství", a následně Guardianu řekla, že je "kurva se srdcem, milá holka". Je mi hanba, že jsem na to reagovala slovy, že by už měla přestat o celé věci mluvit.

Baillieová se ve skutečnosti propadla do drogové závislosti a zmizela z očí veřejnosti (pomineme-li fakt, že příběh s Brandem bude pravděpodobně to jediné, co někdo uvidí, když si ji do konce jejího života vygoogluje). Minulý víkend však poskytla rozhovor deníku Mirror, v němž zopakovala, že její vztah s Brandem byl dobrovolný, ačkoli rozhlasový "žertík" a jeho jaderný dopad zjevně ne. Brand vydělal miliony díky turné, v němž z tohoto incidentu dál těžil a dále ji ponižoval, zatímco - kromě jiného zoufalství - její dědeček s ní osm let nepromluvil. Prozradila, že se jí Brand před několika lety omluvně ozval a zaplatil za její pobyt v léčebně. Georgininy úvahy jsou natolik bez hněvu a obviňování, že jsou naprosto srdcervoucí. "Po celou dobu asi deseti let po Sachsgate to bylo velmi těžké," řekla, "protože jsem nevěděla, jestli jsem udělala chybu, takže když se omluvil, spadla ze mě obrovská tíha." Tento citát mě ohromil. Deset let si myslela, že je to všechno její vina. To je přesně ta "kultura".

Jsem jen jedna z mnoha lidí, kteří se zachovali velmi špatně ohledně mnoha různých věcí, jak měl být ten příběh popsán a zarámován. Pokud jsme se něco naučili - a já nejsem úplně přesvědčena, že jsme se naučili zdaleka tolik, kolik si myslíme -, pak je nezbytné, abychom všichni s těmito nově odhalenými informacemi zacházeli lépe, tak, jak to nyní zcela jistě udělaly Sunday Times, Times a Dispatches svým pečlivým vyšetřováním. Oběti musí být vždy v centru příběhů, které jsou koneckonců jejich. Jakkoli opožděně, je to ta správná strana.

Podrobnosti v angličtině ZDE