Technofeudalismus je také částečně pokračováním jeho předchozí knihy Hovory s dcerou o ekonomice, kterou adresoval své tehdy jedenáctileté dceři Xenii a v níž se snažil odpovědět na otázku, proč existuje tolik nerovnosti. I když i při jejím psaní, jak říká, pociťoval výčitky svědomí ohledně toho, že píše o éře kapitalismu, která končí.

Je docela pozoruhodné, že marxista a venture kapitalista dospěli ke stejným ekonomickým závěrům.

Shoshana Zuboff: "Ve velkých technologiích se setkáváme s totalitní mocí, která se v klíčových ohledech diskvalifikuje, už nemůže být chápána jako kapitalismus, ale spíše jako zcela nová forma vlády několika lidí nad mnoha."

Když jsem Carole Cadwalladr poslala zprávu o Varufakisově knize Marianě Mazzucato, další charismatické a vlivné ekonomce, kterou však na rozdíl od Varufakise vlády a finanční instituce přijaly, její odpověď naznačuje, že některé Varufakisovy myšlenky nejsou až tak nové. Sama v roce 2018 psala o konceptu "algoritmické renty" (to  je myšlenka, že technologické společnosti spíše získávají pozornost a dále ji prodávají, než aby vytvářely dlouhodobou hodnotu).

Možná však tradiční rozlišování mezi levicí a pravicí už nedává smysl. Pravice, jak říká Varoufakis, "považuje kapitalismus za něco jako přírodní systém, trochu jako atmosféru". Zatímco levice "o sobě přemýšlí jako o lidech, které stvořil vesmír, aby nad kapitalismem zavedli socialismus. Říkám vám: víte co, prošvihli jste to.  Uniklo vám to. Někdo zabil kapitalismus. Máme něco horšího."

Raný internet podle něj ustoupil privatizovanému digitálnímu prostředí, v němž strážci "vybírají nájemné... Lidé, které považujeme za kapitalisty, jsou teď jen vazalskou třídou. Pokud teď něco vyrábíte, skončili jste. Skončili jste. Už se nemůžete stát vládcem světa."

Ptám se ho, co by poradil šéfu britských labouristů Keiru Starmerovi, a on odpovídá: "Měl by se pokusit o něco, čeho není schopen: být čestný. Měl by říct: 'Víte co? Brexit byl katastrofa. Chci vrátit Spojené království zpět do EU. Neříkám, že to v dohledné době udělám. Ale budu o to usilovat. Do té doby se budu snažit, aby brexit aspoň nějak fungoval tak, že udělám A, B, C a D.'

Nyní přijímá úsporná opatření. Pro britské zdravotnictví neexistuje žádný plán, který by zvrátil privatizaci zevnitř. Víte, tohle je jediná věc, která mi na Thatcherové chybí. Byla to politička z přesvědčení, ne?"

Říkám, že nejpodobnějšími lidmi jako Varufakise ve Spojeném království jsou zřejmě Boris Johnson a Nigel Farage. "Cože?" řekne.

"Všichni jste antipolitici," říkám.

"To, že máte pravdu, je zdrojem smutku," říká. "Protože já jsem antiestablishmentový. Ale je pravda, že tito lidé si oblékají  antiestablishmentový plášť způsobem, který je funkční pro zájmy establishmentu. Nevidím žádný rozdíl mezi Orbánem, polskou vládou, Trumpem, Faragem, Johnsonem, Mussolinim."

Tak vystupoval před EU v době vrcholící řecké dluhové krize. "Řekl jsem Wolfgangu Schäublemu [bývalému německému ministru financí]: 'Oba jsme demokraté. Věříme v osvícenství'. Řekl jsem: 'Uvalte na nás úsporná opatření a my přejdeme k fašismu'. A já se velmi obávám, že se to stalo." Velkými vítězi letošních řeckých voleb se stali "Sparťané, to je mutace Zlatého úsvitu [zakázané řecké neonacistické strany]. Řecké řešení."

V knize Technofeudalismus Varufakis převyprávěl příběh o minotaurovi. Je to mýtus, k němuž se často vrací. V jeho podání je minotaurem globální finanční systém. V mýtu je netvor nakonec zabit athénským princem. Tomuto athénskému knížeti se nepodařilo kapitalismus zničit. Ale když mě spolu se Stratouem doprovází k taxíku v důsledku požárů za nepřirozeně oranžového západu slunce, napadá mě, že se může ukázat, že bestie se smrtelně zranila, a to zcela sama.

    Technofeudalismus: Co zabilo kapitalismus od Yanise Varoufakise, vydává nakladatelství Bodley Head (22 liber).

Vytisknout