Měsíce po havárii letadla MH17 společnosti Malaysia Airlines, které bylo v červenci 2014 sestřeleno nad Donbasem na východní Ukrajině ruským raketovým úderem, v jehož důsledku zahynulo 298 cestujících a členů posádky, čelily nizozemské orgány pověřené vyšetřováním stejné palbě ruských interpretací. Ty byly smyšlené, absurdní a protichůdné a byly předkládány na všech úrovních, v médiích, na sociálních sítích a diplomaty až po Organizaci spojených národů. Mezi předkládanými teoriemi se objevily i takové, že letadlo sestřelili Ukrajinci, kteří si ho spletli s ruskou stíhačkou, že se na něj Spojené státy zaměřily, protože se domnívaly, že na palubě je Putin, nebo že nalezená těla byla zinscenována, aby zmátla světové veřejné mínění. "Cenzura šumem", jak ji nazývá ruský analytik Vasilij Gatov,  jejímž cílem je nasytit veřejné mínění, ukázat, že jednoduchá pravda neexistuje a že každý má plné právo předkládat verzi, která vyhovuje jeho zájmům.

Téhož roku, v září 2014, jak před německou kancléřkou Angelou Merkelovou, tak před Petrem Porošenkem, tehdejším prezidentem Ukrajiny, Vladimir Putin neváhal přímo do očí svým partnerům popřít přítomnost ruských vojáků  v Donbasu, a to navzdory hromadícím se důkazům. 

"Když Putin před západními politiky vypouští do světa nehorázné lži, pozoruje jejich reakce se zjevným zájmem, který nepostrádá potěšení: vyžívá se v jejich zděšení a bezradnosti. (...) Na takové lži je nic nepřipravilo. Místo aby západní vůdci lhali otevřeně, zkreslují skutečnost co nejnenápadněji; v demokratické Evropě funguje jiný algoritmus lhaní," poznamenává ruský spisovatel Michail Šiškin ve své knize Mír, nebo válka. Úvahy o "ruském světě".. Pro šéfa Kremlu je "lež nástrojem vlivu, 'stavím se proti světu ovládanému Spojenými státy tím, že mu lžu přímo do očí', je to téměř výzva, protest," říká filozof a novinář Michel Eltchaninoff. A dodává: "Toto nadměrné lhaní je velmi destabilizující pro státy, které byly po staletí zvyklé na nutnost věrnosti realitě, na zkoumání a na kritického ducha.

Někdy "přiznání" přicházejí později, jako když Vladimir Putin v březnu 2015 konečně přiznal, že vojáci bez epolet - "malí zelení mužíčci" -, kteří rok předtím obsadili Krym, byli skutečně součástí ruských speciálních sil. V Simferopolu, hlavním městě poloostrova, jim byla dokonce věnována socha. Nakonec také přiznal, že financoval soukromou milici Wagner, která se po nasazení v Sýrii a řadě afrických zemí vyznamenala zejména na bojišti na Ukrajině, zejména u Bachmutu, proti ukrajinským silám. Dne 24. června vyvrcholilo napětí mezi ruským ministerstvem obrany a stále více nekontrolovatelnou skupinou Wagner neuvěřitelnou sérií událostíí, kdy se žoldnéři vydali se zbraní v ruce na pochod na Moskvu.

Dva dny po této vzpouře, která byla rychle přerušena, ruský prezident prohlásil: "Skupina Wagner byla zcela financováno státem. (...) Jen od května 2022 do května 2023 dostal Wagner 82,6 miliardy rublů [800 milionů eur], z toho 70,3 miliardy na výplaty...". Veřejné tajemství, které bylo až dosud pečlivě drženo pod pokličkou. Soukromé vojenské společnosti nemají v Rusku legální existenci.

Krátce poté Vladimir Putin přiznal, že šéfa Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina zná již dlouho, "od 90. let". Až do invaze na Ukrajinu Prigožin své vedení této polovojenskéorganizace zuřivě popíral, dokonce zašel tak daleko, že žaloval novináře, kteří tvrdili opak. Dne 23. srpna se bez známé příčiny zřítilo letadlo, které převáželo tohoto podnikatele a jeho doprovod z Moskvy do Petrohradu. V Rusku jsou informace černou dírou. Nikdy nebude objasněno ani to, kdo si objednal vraždy oponentů, ať už novinářky Anny Politkovské, zavražděné v roce 2006, nebo bývalého ministra Borise Němcova, zastřeleného v roce 2015 u Kremlu.

"V demokratických zemích existují kontrolní mechanismy, pluralitní tisk a vyšetřování; u nás nic takového neexistuje," zdůrazňuje Vera Grancevová. Pro tuto bývalou ruskou profesorku, která v roce 2021 emigrovala do Francie a nyní vyučuje na Sciences Po Paris,  "tento systém permanentních lží" nabyl takové síly, že "prostupuje všemi úrovněmi moci, i těmi nejnižšími". "Když si Rusové stěžují na stav silnic - což je v zemi opakovaný problém - úředníci zveřejňují fotografie děr v asfaltu opravených pomocí Photoshopu," pokračuje tato politoložka.

Vladimir Putin, vyškolený ve škole KGB v sovětské éře, má solidní dědictví propagandy a pohrdání realitou. Za SSSR," vzpomíná Lisa, učitelka v důchodu, která si přeje zůstat v anonymitě, "existovaly dva světy: zcela imaginární svět strany s její mytologií a reálný svět, kde se stálo ve frontě na cukr. Z jednoho světa jste v mžiku přešli do druhého; na jedné straně to byla hra jako v divadle a na druhé realita. Dnes mocní vytvářejí jinou realitu, svět, kde na Ukrajině prý vládnou nacisté, ale mechanismy jsou stejné.

"Moje babička," dodává Vera Granceva, "mi vždycky říkala: 'Žijeme ve šťastné socialistické zemi'. Lidé raději nevidí pravdu, aby nepřišli o to málo, co mají. A i když dnes Rusové nejsou důvěřiví, nacionalistická karta je silnější". V dobách SSSR byl za utváření dezinformací zodpovědný deník Pravda, i když v 60. letech se mnoho jeho čtenářů naučilo číst mezi řádky. Sám spisovatel Alexandr Solženicyn v roce 1973 vyzval své krajany, aby přestali "poslouchat" dvojsmyslnost, když vydal Výzvu, aby nežili ve lži.

O to víc zaráží návrat do minulosti.  Stejně  jako v sovětských dobách i dnes zůstává lež v Rusku politickou zbraní. Školní učebnice jsou revidovány v souladu s oficiálním diskurzem, státní televize plní pokyny a kritické hlasy jsou potlačovány. Ti, kdo toto vymývání mozků odmítají, jsou nuceni odejít do exilu nebo živoří za mřížemi.

V Rusku v týdnech po zahájení invaze na Ukrajinu prudce vzrostl prodej slavného románu George Orwella 1984 - který popisuje totalitní svět kombinující prvky nacismu a stalinismu, kde jsou lidé po jaderné válce vystaveni extrémnímu dohledu. Tato mánie dokonce přiměla malého podnikatele v Ivanovu severovýchodně od Moskvy, aby na ulici rozdával bezplatné výtisky jako akt odporu. Úřady okamžitě zareagovaly svým vlastním revizionistickým a zavádějícím způsobem. "Dlouhá léta jsme věřili, že Orwell popisuje hrůzy totality. Naopak Orwell ukázal,  jak liberalismus zavede lidstvo do slepé uličky liberalismus," tvrdila ve veřejném projevu v Jekatěrinburgu mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.

Někdy se  používají stejné recepty z minulosti, sotva recyklované. Politička Věra Granceva říká, že ji ohromila "reportáž" v ruské televizi v roce 2022, která ukazovala fronty před francouzskými pekárnami kvůli nedostatku ruské pšenice s tématem "kvůli Ukrajině hraje Evropa sama proti sobě". V šedesátých letech minulého století bylo vysíláno totožné téma se stejnými frontami, které údajně odrážely nedostatek. V obou případech byly záběry natočeny před tradičními pekárnami oblíbenými mezi Pařížany v neděli ráno. Po letech klamání pokračuje.

"Putin je profesionální diverzant a manipulátor. Dokáže říct cokoli," řekla 12. srpna politoložka Jekatěrina Schulmannová v rozhovoru pro Rádio Svoboda. Nevíme, co si skutečně myslí. (...) Ale o Putinově generaci je třeba vědět jednu užitečnou věc: jsou to ti nejsovětštější lidé, jaké jsme kdy měli.

Ale tím, že se Vladimir Putin spolehl na moderní komunikační prostředky, které jsou schopny v okamžiku duplikovat jakoukoli zprávu bez jakýchkoli zábran, a tím, že naverboval armády trollů, kteří zaplavují celý svět "falešnými zprávami", dal zbrani lži průmyslový rozměr. Pod falešnými identitami jsou  stovky Rusů zaměstnávány za mzdu ve společnostech, které většinou vytvořil Jevgenij Prigožin, aby šířily zprávy nepřátelské Západu.

Fikce musí zvítězit

Od roku 2012 rozvíjí Putin stále fantasknější vizi Ruska jako konzervativního pólu tváří v tvář západní dekadenci, ve snaze přizpůsobit realitu svému diskurzu," poznamenává Michel Eltchaninoff. Nepochybně je zde také specifický rys ruské kultury, postavený na mýtech a legendách.

Trpělivě byl oživován mýtus o Rusku jako o "obléhané pevnosti". Další krok byl učiněn invazí na Ukrajinu. Od té doby se ruská moc jasně umístila na pomezí propagandy autokratických režimů a fantazírované reality totalitních systémů.

Tak může Rusko Vladimira Putina s poctami pohřbít známého neonacistu Dmitrije Utkina, zakladatele žoldnéřské skupiny Wagner a aktivního člena vzpoury, který zahynul při havárii Prigožinova letadla, zatímco ruská vláda tvrdí, že bojuje proti nacistům dosazeným do čela Ukrajiny s podporou Západu. 

Mlha, která se vytvořila, je tak hustá, že si nikdo není jistý, co si o ní myslet. Přitom neustálé opakování zpráv o údajné agresivitě Severoatlantické aliance, americké hegemonii a "odvěké rusofobii" Západu musí do myslí lidí pronikat jako kladivo. Západ je zároveň označován za nositele "satanismu", provinilého tím, že chce vychovávat děti v kultu homosexuality a genderových otázek.

Putin si vybudoval image silného muže schopného postavit se západním mocnostem tím, že je obvinil ze... lží.  "Západ je připraven udělat cokoli, aby udržel neokoloniální systém, který mu umožňuje žít jako parazit a drancovat celý svět," prohlásil Putin v září 2022 a odsoudil "hegemonii, která nese znaky totalitarismu, despotismu a apartheidu".

"V zahraničí, a zejména na globálním Jihu, lidé uvěřili myšlence, že Putin je alternativou Západu," upozoarňuje Vera Grantseva. Putinovy lži, podporované agresivní a nepřetržitou propagandou, si našly komplice a šíří se jako virus.

Britský badatel Peter Pomerantsev, syn sovětských disidentů v exilu, konfrontoval svou rodinnou historii s vlastní zkušeností, když se v letech 2006-2010 vrátil do Moskvy, aby pracoval pro ruskou televizi. Ve své knize Rien n'est vrai, tout est possible (Nic není pravda, všechno je možné) popisuje mediální strategii, která se "stala ještě prohnanější", založenou na "potřebě vyvolat pocit paniky", kdy "zmizela veškerá racionalita". Důkaz, že kremelský plán již tehdy fungoval. V husté kouřové cloně lží se Vladimir Putin nikdy netajil svými záměry konfrontovat Západ a podrobit si Ukrajinu, "zemi, která neexistuje", jak opakovaně prohlásil.

Ve své nové eseji vydané v roce 2019 s názvem This Is Not Propaganda (Tohle není propaganda).  se Peter Pomerantsev dále obává kontaminace za hranicemi Ruska. "Během glasnosti od roku 1985] měla pravda všechny osvobodit (...) Ale věci se velmi zvrtly: máme přístup k více informacím a důkazům než kdy jindy, ale fakta jako by ztratila svou moc."

Hojnost informačních zdrojů, v nichž se mísí nepravdivé s pravdivým, Kremlu neškodí, právě naopak. Vladimir Putin a jeho propagandisté tohoto nepořádku využívají a vrážejí stále větší klín mezi pravdu a spravedlnost. Neboť navzdory zdokumentovaným zvěrstvům vůči civilnímu obyvatelstvu, navzdory zatykači vydanému Mezinárodním trestním soudem na ruského vůdce a jeho zmocněnkyni pro práva dětí Marii Lvovou-Belovou za "válečné zločiny" související s deportacemi ukrajinských dětí, navzdory počtu mrtvých na bojišti, který se odhaduje na půl milionu na obou stranách, Rusko sleduje svůj deklarovaný cíl zničit Ukrajinu a její identitu. "Válka je mír", říká ministerstvo pravdy v Orwellově románu.

Zdroj ve francouzštině ZDE

Vytisknout