Není nejvyšší čas spravit naši krajinu tak, aby v ní rády žily včely? V zájmu všech a klidně proti vůli hlupáků?

28. 9. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

Otevřený dopis novému ministru zemědělství v době, kdy se blíží stý den jeho hájení.

Bydlíme na Vysočině kousek od velko-širých zemědělských lánů. Vypadají nejspíš skoro stejně, jak je kdysi kolektivizoval „bolševik“. Rozoral kvetoucí meze, vyklučil remízy, zahrnul radlicí úvozy a cesty, které nám dnes chybí, abychom my (kteří nemusíme mít zadek stále strčený v autě) i veškerá fauna mohli v klidu, jednoduše a svobodně putovat krajinou. Když se rozhlédnete v tomhle konkrétním místě (ale i leckde jinde), je tu minimum kvetoucích rostlin, které by mohly zaujmout včely a nasytit je. Je to vlastně neuvěřitelná arogance doby, tj. všech, kteří na tom mají svůj podíl nebo jim to prostě jen nevadí.


Když ujdete pár desítek metrů, jste na naší zahradě. Někteří kolemjdoucí říkají, že „přírodní“. I na konci září tam stále kvete dost věcí, kde se mohou včely, čmeláci… pást. Kvete tu i dost „plevelů“, které buď necháme vykvést a nedovolíme jim semena nebo je prostě necháme žít, protože jsou na místě, kde nevadí a nějakou parádu udělají také. 

Tím uděláme radost hmyzu! Včelám je úplně jedno, jestli se něčemu říká plevel nebo kulturní rostlina. Příkladem mohou být divizny, letos máme rekordmanku s cca 30 okvětími a 3,5 metrem výšky. Proti zapadajícímu slunci vypadá jako kaktus s dietou. Když se k nám letos stavíte - jste na „Ranči u divizny“.

Na větší části zahrady měl minulý majitel jen trávu a několik vzrostlých stromů. Teď je tu kde co a včelám líp. Napít se mohou z jezírka s mělkým vstupem a plujícím prknem, které je stíněné keřovými jilmy, v blízkosti květinového záhonu. Motýli zase mají pod bohatě kvetoucím motýlím keřem talíř s čerstvou vodou. 

Nejspíš prudíme sousedy, že nemáme jako oni trávníky vytlučené „na kanadu“. Někde je tráva vysoká, jinde sečená, ale jen 1 - 3x za rok a v takové výšce, aby to nepoškozovalo kvetoucí rostliny – třeba jetel nebo pampelišky. Mimochodem jednou se nějakého léčitele ptali, jakou by si vybral bylinu, kdyby mohl jen jednu – odpověděl bez rozmýšlení, že smetánku lékařskou (pampeliška). 

Čmeláci se zase vyblbnou na hledících, protože jsou jediní, kteří svou silou a hmotností přetlačí pantoflík jejich květu a tak se dostanou ke kýžené potravě. Samozřejmě, že musíte snést i nějaké ty vosy, sršně… ublíží ale jen tomu, kdo si koleduje, sami jen tak neútočí. Když na kompost vylijeme například zbytek ovocného rozvaru – pokryje se včelami, které hledají zbytkový cukr. I stovky včel na pár centimetrech. Obdobně poslouží zralé spadané ovoce, které už není k žádnému použití. Když si dopřejete chvíli klidu a sednete si pod klenutý ořech, slyšíte bzučení hmyzu a občas vám to nedá a jdete se na ten dokonalý rytmus podívat...

Vyjdete zpět nad náš pozemek a jste v „poušti“ kde nic nebzučí. Žádný šílený letec vás při letu necvrnkne do kšiltovky. Průhlednou sterilní krajinou vidíte na vzdálené kopce. Dál můžete jít tak po polích nebo silnicích - neprojdete ani lesem, protože po kůrovcové kalamitě spíš neexistuje. Jen neprostupná „buš“ patrně plná klíšťat. Jak říkal náš jeden chytrý pan profesor „příroda zbyla už jen v pangejtu u silnice“. Krajina je tedy pro nás, soudě podle výsledků, něco jako montovna aut – hlavně když vydělá prachy. Proč to tak stále je? Více než jedna Kristova léta po sametové revoluci? Proč žádná vláda nedokázala „zemědělcům“ říci – chcete dotace(?) - dobrá, ale až uvidíme vaši kvalitní péči o krajinu!

Co vy na to – nový pane ministře zemědělství? Uděláte něco zásadního pro včely?

-1
Vytisknout
3382

Diskuse

Obsah vydání | 3. 10. 2023