Sankce USA proti šéfovi srbské rozvědky by měly znamenat komplexnější změnu politiky

29. 9. 2023

Tento krok byl široce přivítán regionálními pozorovateli, mezi nimiž byl Vulin dlouhodobě vysmíván pro své ultranacionalistické názory. Nejvýznamnějším z nich je jeho výslovné prosazování myšlenky takzvaného "srbského světa", která předpokládá formální sjednocení všech oblastí se srbskou většinou na západním Balkáně s vlastním Srbskem a vytvoření verze, která byla za Miloševičovy éry známá jako "Velké Srbsko".

Necelé dva týdny po sankcích proti Vulinovi z 11. července však Spojené státy podnikly kroky, které se zdají být v přímém rozporu: dokončily dodávku 66 lehkých obrněných vozidel Humvee srbským ozbrojeným silám a dalších 52 plánují dodat do konce roku. Přestože vozidla Humvee nejsou rozhodující technikou na bojišti, kontrast mezi oběma událostmi byl nápadný. Bohužel to není jen optika amerického postoje vůči Srbsku, co je matoucí; celá regionální politika Bidenovy administrativy, v jejímž středu stojí Srbsko, je, jak jsem již poznamenal, zmatená.

Pro pochopení tohoto posledního zvratu je důležité pochopit, kdo je Vulin a jak úzce je spojen se silným prezidentem země, Aleksandarem Vučićem. Stejně jako Vučić byl i Vulin součástí "nové generace" mladých srbských nacionalistů, které Milošević naverboval do svého režimu v předvečer svého svržení v říjnu 2000, po deseti letech války a sérii zfalšovaných voleb. Vučić působil jako ministr propagandy v posledním Miloševićově kabinetu a v 90. letech byl předním členem krajně pravicové Srbské radikální strany. Vulin zase strávil většinu téhož období jako vůdce mládežnického křídla Jugoslávské levice, která byla krycím nástrojem Miloševićovy vlivné manželky Mirjany Markovičové.

Po pádu Miloševiće a dočasném nástupu umírněného demokratického režimu se Vučić i Vulin ocitli v roce 2000 na politickém okraji zájmu. Přesto se i nadále zasazovali o různé srbské nacionalistické cíle, včetně oslavování odsouzených válečných zločinců, jako byli Ratko Mladić a Radovan Karadžić, a zároveň zůstali neochvějně oddáni svému bývalému šéfovi a jeho postjugoslávským dobyvačným válkám ve Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Kosovu.

Nová stará garda

V roce 2012 se v Srbsku vrátila k moci nacionalistická pravice s Vučićem a Vulinem v čele nové staré gardy. Vučić se rychle stal architektem jejich společného návratu, zatímco Vulin na jeho pokyn převzal řadu vlivných funkcí. Do konce desetiletí se Vučič stal z premiéra prezidentem, zatímco Vulin byl nakonec jmenován ministrem obrany, poté ministrem vnitra (tj. šéfem policie země) a nakonec ředitelem Bezpečnostní zpravodajské agentury (BIA).

Skromné demokratické úspěchy, kterých Srbsko dosáhlo v desetiletí po Miloševićově odchodu, se za Vučiće rychle rozplynuly. Vučić obratně využíval postupných předčasných voleb, které vyčerpaly energii a zdroje kritiků režimu, k decimování opozice v zemi. V letech 2012-2022 se v Srbsku konalo pět parlamentních a troje prezidentské volby. Všechny ovládl Vučić a jeho nová Pokroková strana a hrstka jejich koaličních partnerů, z nichž každý vedli bývalí Miloševičovi aparátčíci, včetně Vulinova Hnutí socialistů.

Také svoboda médií se rapidně zhoršila. Zkušenosti z Miloševićovy funkce ministra informací vedly Vučiće k rychlému převzetí kontroly nad srbským státním telekomunikačním konglomerátem Telekom Srbija a k využití jeho robustní mašinérie k vybudování režimem kontrolované mediální bubliny, která rychle ovládla mediální krajinu v zemi a zároveň agresivně pronikla na regionální mediální trhy. V prosinci 2022 Vučić dokonce rozšířil svůj záběr na evropský mediální trh, když jeho blízký spojenec Igor Žeželj koupil srbskou franšízu Euractivu, internetového média zaměřeného na EU. Ten je využíván k podpoře šarmantní ofenzivy vůči Evropské unii s cílem podpořit vstup Srbska do bloku, zatímco Žeželjova srbská média současně zveřejňují dezinformace a nenávistné projevy, jejichž cílem je rozdmýchat napětí s Kosovem.

Srbské mediální prostředí rovněž umožnilo pronikání zhoubného vlivu Ruska do celého regionu. Ruské dezinformační narativy jsou běžné v hlavních srbských médiích a jejich regionálních pobočkách. Propagandistická stanice Russia Today (RT) dokonce koncem loňského roku otevřela srbskojazyčnou pobočku, kterou vysílá společnost Telekom Srbija.

Se soumrakem svobody médií v Srbsku se zhoršila i celková kvalita správy země a občanských svobod. V posledních týdnech například vyšly desetitisíce srbských občanů do ulic po celé zemi, aby se postavily proti rozsáhlé, státem podporované glorifikaci násilí a šovinismu, zejména prostřednictvím srbského bulvárního tisku a populárních televizních pořadů typu reality show, které často obsahují grafické scény násilí, slovního i fyzického, a téměř pornografické zobrazení sexuálních styků mezi různými účastníky (mezi nimiž jsou známí gangsteři, další delikventi a celebrity ze seznamu Z).

Zpochybňování suverenity a územní celistvosti sousedů

Srbsko se rovněž vrátilo k zahraničněpolitickým postojům z dob Miloševićovy éry, často a výslovně zpochybňuje suverenitu a územní celistvost sousedních států, popírá dobře zdokumentované zločiny proti lidskosti spáchané předchozím režimem, včetně genocidní agrese proti Bosně, a hluboce se sbližuje s Ruskem a Čínou. Vulin se k těmto podnikům často vyjadřuje - jako při své návštěvě Moskvy v srpnu 2022, během níž pranýřoval EU za šíření "protiruské hysterie" -, ale zatímco američtí představitelé ho považují za ruský přínos, nic z toho, co dělá, se neobejde bez výslovného Vučićova pokynu, včetně jeho hlubokých vazeb na Kreml.

Přesto se Bidenova administrativa důsledně chová tak, že nenechává nikoho na pochybách, že je přesvědčena, zejména od ruské (re)invaze na Ukrajinu v únoru 2022, že Bělehrad má zásadní význam pro stabilní a bezpečný západní Balkán. To znamená, že namísto konfrontace s hlavním ruským spojencem v regionu se USA snažily Vučićův režim uklidnit a uchlácholit - a to i na úkor pevných prozápadních vlád například v kosovském hlavním městě Prištině a v Sarajevu.

Sankce proti Vulinovi ilustrují tento postoje. Jak krátce po rozhodnutí ministerstva financí řekl americký senátor Chris Murphy (D-Connecticut), který je považován za zastánce regionálního postoje Bílého domu: "Doufám, že Vučić pochopí, že Vulin je přítěží pro jeho snahy o budování přátelství s Evropou a Spojenými státy." I jako diplomatické poselství to byla absurdní formulace, protože nehledě na Vulina, Vučić se zjevně dokázal prosadit jako současně preferovaný partner Spojených států, EU, Ruska a Číny právě díky tomu, že se opírá o osobnosti, jako je Vulin. Spojené státy tuto skutečnost nepřímo uznaly následným předáním vozů Humvee Srbsku. To následovalo po bouřlivém období, kdy Bílý dům dramaticky ochladil své vztahy s Kosovem po útoku srbských nacionalistických ozbrojenců úzce napojených na srbské bezpečnostní služby na mírové jednotky NATO, z něhož Spojené státy nicméně obvinily kosovské úřady.

I když jsou sankce proti Vulinovi (ne)přímou a opožděnou reakcí Spojených států na události v Kosovu, stále svědčí o respektu k Vučićovu režimu. Koneckonců zatímco přední američtí představitelé v posledních týdnech veřejně a opakovaně pranýřovali vládu Albina Kurtiho v Prištině, v případě Vulina se Bílý dům a ministerstvo zahraničí snažily postavit koncepční zdi mezi své sankce vůči šéfovi srbské rozvědky a své diplomatické závazky vůči prezidentovi země. To je rozporuplné a neudržitelné.

Americké sankce proti Vulinovi budou mít dopad pouze tehdy, pokud budou součástí širší proměny postoje Bidenovy administrativy vůči západnímu Balkánu a Srbsku zvláště. Spojené státy musí na situaci nahlížet komplexně, nikoliv jen částečně: Vulin není špatné jablko; shnilý je celý projekt Vučićova režimu v Srbsku - jeho domácí i zahraniční politika.

Proto je dobře, že se Spojené státy na Vulina zaměřily. Pro národní bezpečnostní zájmy USA v regionu by bylo ještě účinnější, kdyby Bidenova administrativa pochopila, že Vulin pouze plní pokyny svého prezidenta a že je třeba podle toho dále jednat.

Původní text vyšel v srpnu v angličtině ZDE.