Slovenské volební kampani dominovala digitální propagandistická revoluce

30. 9. 2023 / Albín Sybera

 

Prezidentka Zuzana Čaputová opakovaně varuje, že se její země nachází v "informační bouři", a varuje, že "v naší společnosti dochází nejen k polarizaci, ale i k fragmentaci".

V květnu bratislavský think-tank Globsec zveřejnil průzkum, podle něhož si pouze 40 % Slováků myslí, že za válku na Ukrajině je zodpovědné Rusko tím, že zaútočilo na Ukrajinu, zatímco 34 % zastává názor, že za ni může Západ tím, že Rusko vyprovokoval, což potvrzuje trend, který ze Slovenska činí velmi netypický evropský stát.

Tomáš Kriššák, manažer technologické společnosti Gerulata Technologies, která poskytuje nástroje pro boj s dezinformacemi a nepřátelskou propagandou, řekl pro bne Intellinews, že situace na Slovensku je "špatná", a uvedl, že sociální média musí převzít svůj díl odpovědnosti za neomezenou vlnu prokremelské propagandy. "Máme co do činění s divokým vývojem technologií," vysvětluje.

Prudký rozvoj nových komunikačních kanálů se shoduje se změnami v mezinárodních vztazích v posledním desetiletí, které poznamenala agrese Moskvy na Ukrajině, sousedící se Slovenskem, jež začala záborem Krymského poloostrova v roce 2014.   

Domácí "politické strany se naučily pracovat se [škodlivou] informační infrastrukturou, která se na Slovensku rozvíjela od roku 2013", říká Kriššák, což vedlo k současné situaci, kdy se "manipulace stala normou" v současné volební kampani.

Vladimír Šnídl, novinář z liberálního deníku DennikN, říká, že babičku jeho přítele, důchodkyni z Bytče, města s přibližně 11 000 obyvateli na severozápadě Slovenska, vedly příspěvky šířené na sociálních sítích k tomu, že se "skutečně bála, že ji američtí vojáci znásilní v ulicích jejího rodného města" poté, co Slovensko loni podepsalo dohodu o obranné spolupráci s USA.

Podle Šnídla zaplavují sociální média senzacechtivé a strach vyvolávající narativy z obskurních zdrojů, které se staly známými jako dezinformační ohniska, jako je Slobodný vysielač, odvozující svůj název od slovenského povstání proti nacistům z doby druhé světové války, InfoVojna, zdroj inspirovaný InfoWars, a mainstreamověji znějící Hlavné správy.

Jejich titulky se opakují v četných facebookových kanálech a replikují je politici krajně pravicových stran Republika a SNS i populistické strany Smer, která vede v průzkumech veřejného mínění.

"Rusko šířilo svou propagandu vlastní prací, ale dnes je živá díky místním aktérům," vysvětluje Kriššak. Dodává, že sociální sítě hrají klíčovou roli při poskytování komunikačních kanálů těmto aktérům.

Ficova stránka na Facebooku a kanál Smeru na YouTube začaly fungovat jako jeho vlastní osobní televize a soukromá televize jeho strany Smer, která denně zveřejňuje videa s jeho prohlášeními a tiskovými konferencemi.   

"Ficova strana a strana Smer se dostaly do bodu, kdy nepotřebují média," vysvětlila investigativní novinářka z liberálního deníku SME Eva Mihočková pro bne Intellinews a poukázala na jejich digitální informační kanály.

Slabá reakce státu

Roli sociálních médií a bezskrupulózní oportunismus, s nímž je využívají populističtí politici, doprovází neschopnost státu na tento vývoj reagovat.

"[Předchozí kabinet] Eduarda Hegera a jeho ministr obrany Jaroslav Nad používali dezinformační agendu jako módní slova", ale "nedokázali" přinést žádnou smysluplnou reakci, říká Victor Breiner, bývalý ředitel odboru hybridních hrozeb a strategické komunikace na ministerstvu obrany.

"Ať mi někdo uvede jediný příklad, jak se v posledních třech letech podařilo omezit propagandu a informační operace ruských zpravodajských služeb [na Slovensku]," pokračoval Breiner. Dodává, že "lidé, kteří vybudovali informační infrastrukturu posilující prokremelské narativy, mají volnou ruku".

Michal Šimečka, šéf  Progresivného Slovenska a hlavní Ficův vyzyvatel, pro uvedl, že situace, kdy někteří "nejpopulárnější politici šíří propagandu v mainstreamových médiích", přispěla i k tomu, že "lidé ztratili důvěru v demokratickou vládu".

"Státní správa se netěší silné důvěře veřejnosti," říká další bývalý státní úředník, který pracoval za Hegerova kabinetu.

V současné době "odvádějí nejlepší práci v boji proti dezinformacím nevládní organizace", vysvětluje a opakuje Breinerovu kritiku. To však neřeší otázku, že "do strategické komunikace musí být zapojena vláda" a "musí být koordinována napříč ministerstvy a musí být zaměřena na regiony".  

Výzkumný pracovník bratislavského think tanku Adapt Institute Viliam Ostatník  upozornil, že otázka národní identity je obzvláště využívaným tématem, díky čemuž je propaganda vedená prostřednictvím sociálních sítí velmi účinná, protože prakticky každý Slovák zná z učebnic dějepisu příběhy o slovenském národním obrození.

Slovenská národní identita je "tekutá", pokračoval Ostatník a tvrdil, že Slováci "si nejsou jisti svou identitou".

Vedoucí výzkumný pracovník Slovenské asociace pro zahraniční politiku Alexander Duleba  zdůraznil, že v moderní slovenské národní identitě se prolíná "historie slovenského ruského cítění".

Tyto národní narativy se táhnou od panslovanských myšlenek slovenského národního spisovatele 19. století Ľudovíta Štúra až po invazi do Československa vedenou Sověty v roce 1968. Zatímco sovětská invaze potlačila liberalizační hnutí v zemi, Sověti se zároveň přiklonili ke slovenským komunistům a realizovali "úspěšné modernizační projekty na Slovensku", zatímco v okupovaném Československu prováděli politiku "divide et impera [rozděl a panuj]".

Československo se stalo federací a prezidentem země se stal rodilý Slovák a vězeň ze stalinské éry 50. let Gustáv Husák. Kromě toho, že sovětský vůdce Leonid Brežněv přivedl do kopců v Pezinku severovýchodně od Bratislavy výrobu pálenky v arménském stylu, přesměroval také energetickou infrastrukturu východního bloku tak, aby vedla přes Slovensko.

Ve Velkých Kapušanech, v městě s přibližně 8 500 obyvateli na východním Slovensku, je dodnes "největší kompresní stanice [plynu] v Evropě", neboť na Slovensku existuje rozsáhlá plynárenská přepravní soustava, kterou provozuje zčásti státní, zčásti soukromá společnost Eustream.    

Zatímco léta po roce 1968 jsou mnohými českými historiky vnímána převážně jako národní trauma, na Slovensku převládá "husákovská nostalgie" po 70. a 80. letech, upozorňuje Ostatník.  

Přednášející na bratislavské Univerzitě Komenského Alex Kažarski  vysvětlil, že mnoho národních paměťových institucí na Slovensku, jako je Slavica, Náš domov - naše budoucnost nebo Matica slovenská, přejímá prokremelské narativy, aniž by to nutně muselo být dirigováno Kremlem.

Když Matica slovenska slavila 160. výročí svého založení, Fico byl přítomen a na své facebookové stránce označil tuto instituci za "perlu bojující za zachování slovenské identity v literatuře, historii, kultuře či archivech".

Právo na útočiště

Na otázku, jaká opatření by se měla přijmout proti propagandistickému prostředí, které se vytvořilo na slovenských informačních sítích, Kriššak rychle zdůrazňuje "ochranu člověka a jeho práv".

Profesorka Harvard Business School Shoshana Zuboffová se ve svém odhalení nástupu digitální budoucnosti The Age of Surveillance Capitalism zasazuje o "právo na útočiště", tedy "lidskou potřebu prostoru nedotknutelného útočiště" před technologiemi, která "přetrvává v civilizovaných společnostech od starověku, ale nyní je napadána, protože kapitál dohledu vytváří svět "bez východiska".

Kriššak vysvětlil, že v reakci na "divoký rozvoj komunikačních technologií" existuje "generace lidí, která to začíná chápat" chápe rizika spojená s érou rychlého technologického rozvoje.  

"Nejlepší zkušenost mám, když mohu mít osobní kontakt v nějaké [regionální] části Slovenska," říká Krissak a dodává, že klíčové je také vzdělání v humanitních a společenských vědách.

"EU může pro řešení problematiky dezinformací udělat hodně," odpověděla Simecká na otázku, jaká opatření je třeba zavést, a připomněla nedávný digitální zákon EU. Zároveň uvedla, že nejlepším nástrojem je zavedení "kombinace opatření", neboť snahy o potírání dezinformací a propagandy musí jít napříč mnoha oblastmi, včetně vzdělávání a médií.

Tato bývalá státní úřednice zdůraznila, že "stát by měl zajistit, aby existovalo funkční prostředí pro média". Nepodpořila ale přímou státní podporu nezávislých kvalitních médií.  "Je to dvousečná zbraň [...], protože každá vláda si to může vykládat jinak," říká.