Musel jsem pít vlastní moč, abych přežil

28. 9. 2023

 

V době, kdy se Evropská unie chystá poslat Tunisku peníze v rámci dohody o migraci ve výši 1 miliardy eur, organizace na ochranu lidských práv naléhají na Brusel, aby zaujal tvrdší postoj k obviněním, že tuniské úřady vyhánějí lidi zpět do opuštěných pohraničních oblastí, což má často fatální následky.

Podle představitele významné mezivládní organizace tuniské úřady jen v červenci přemístily více než 4 000 lidí do vojenských nárazníkových zón na hranicích s Libyí a Alžírskem.

"Jen v prvním červencovém týdnu bylo k libyjským hranicím odsunuto asi 1 200 lidí," uvedl zdroj, který hovořil pod podmínkou anonymity. Zdroj dodal, že do konce srpna jejich organizace věděla o sedmi lidech, kteří zemřeli žízní poté, co byli zatlačeni zpět.

Nevládní organizace pracující s uprchlíky odhaduje počet na 50 až 70 osob. 

Nové tvrzení je v příkrém rozporu s obrazem, který minulý měsíc vykreslil tuniský ministr vnitra Kamel Fekih, který připustil, že "malé skupinky o šesti až dvanácti lidech" byly zatlačeny zpět, ale popřel jakékoli špatné zacházení nebo formu "kolektivní deportace".

Je pravděpodobné, že to zvýší tlak na evropské zákonodárce, aby tuniským úřadům sdělili své obavy ohledně lidských práv, přestože prosazují dohodu, jejímž cílem je zastavit neregulérní migraci. Dohoda se stále častěji dostává pod palbu kritiky, přičemž německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková minulý týden uvedla, že lidská práva a právní stát nebyly "náležitě zohledněny".
 
V sérii rozhovorů vedených s téměř 50 migranty ve Sfaxu, Zarzisu, Medeninu a Tunisu většina z nich potvrdila, že byla od konce června do konce července násilně vrácena do pouště.

"Začátkem července nás tuniská policie zajala ve Sfaxu," řekla Salma, 28letá Nigerijka. "Mého dvouletého syna a mě odvedlo několik policistů a zatlačili nás zpět do pouště na libyjské hranici. Mého manžela zajali jiní pohraničníci a já nevím, co se s ním stalo. Od té doby o něm nemám žádné zprávy, protože když nás tlačili zpátky, ztratila jsem telefon.

Osmatřicetiletý Michael z nigerijského Benin City řekl: "Tuniská pohraniční stráž nás zbila, ukradla nám peníze a mobilní telefony. V poušti jsme neměli žádnou vodu. Musel jsem pít vlastní moč, abych přežil."

Guardian hovořil také s Patem Crepinem, Kameruncem, jehož manželka a dcera Fati Dosso a šestiletá Marie zemřely v polovině července v odlehlé části libyjské pouště poté, co je tuniské úřady zatlačily zpět. "Měl jsem tam být místo nich," řekl Crepin, který byl mezitím opět poslán zpět do Libye.

Zatímco hranice s Libyí je již dlouho středem zájmu těchto aktivit, na hranici s Alžírskem, která je méně kontrolovaná, jsou lidé také zatlačováni zpět do tamější rozlehlé země nikoho, uvádějí zprávy.

Patnáct lidí uvedlo, že byli vytlačeni zpět na alžírskou hranici.

"Zatkli mě v Tunisu a odvezli poblíž Kasserine, pohraničního města nedaleko Alžírska," řekl 22letý Djibril Tabeté ze Senegalu. "Nechali nás několik kilometrů od hranic. Pak nám přikázali vylézt na kopec. Na druhé straně bylo Alžírsko. Problém je, že když vás alžírská stráž najde, strčí vás do Tuniska. Tunisané vás tlačí, Alžířané dělají totéž. Lidé tam umírají."
 
Zprávy o tom, že Tunisko odváží lidi do pouště, se objevily v červenci, kdy se na sociálních sítích začaly šířit fotografie naznačující, že žadatelé o azyl umírají žízní a extrémním horkem poté, co je tuniské úřady zatlačily zpět. Tuniská vláda po těchto obviněních čelila intenzivní kritice mezinárodního tisku, ale popřela jakékoli pochybení.

"Tunisko zpočátku zprávy o nuceném navracení odmítalo," uvedl Hassan Boubakri, profesor geografie a migrace na univerzitách v Sousse a Sfaxu a zároveň poradce vlády pro migraci. "Postupně však veřejně přiznalo, že někteří subsaharští občané uvízli na tunisko-libyjské hranici. Otázkou je, kdo je tam umístil. Tuniské úřady."