Proč nesmíte žádat o azyl, když hladovíte?
27. 9. 2023
čas čtení
2 minuty
Otázka, kdo by měl být přijat jako uprchlík, kterou dnes odpoledne ve
svém projevu vznesla ministryně vnitra, je emotivní a velmi složitá.
Suella Bravermanová se stala pro levicově liberální Británii vrcholně
odpornou postavou, jakousi směsicí Margaret Thatcherové, Borise Johnsona
a Drákulovy nevěsty, jejíž projev dnes v pravicovém americkém think tanku ve Washingtonu o změně světových azylových pravidel téměř nikdo nebude poslouchat.v neutrálním duchu.
Pro lidi na pravici říká Bravermanová pravdu a je realistická. Pro druhou stranu je Bravermanová chladnokrevnou noční můrou, která nám dnes ostře sdělila, že multikulturalismus selhal.
Nikdo by však neměl předstírat, že azyl je něco jiného než politický mainstream, který má sílu vyvolat v západních demokraciích velké volební otřesy.
Podle britského ministerstva vnitra 9 z 10 lidí, kteří překročili kanál La Manche, požádalo o azyl v době, kdy přistáli, a většina z nich ho dostala, měla na něj oprávněný nárok.
Často si však kladu otázku, zda toto rozlišování mezi žadateli o azyl, tedy dobrými, a ekonomickými migranty, velmi špatnými, není samo o sobě upřímně řečeno podivné.
Pokud se bojíte policie nebo gangu bijců gayů, můžete přijet.
Pokud se bojíte, že zemřete hlady, tak ne. Jak se tedy toto číslo 780 milionů srovnává s oficiálním počtem uprchlíků na celém světě, který je podle OSN pouze 35 milionů, protože, jak říká CPS, podle této definice budou potenciálními uprchlíky všichni v Afghánistánu kromě samotného Tálibánu nebo celá mužská populace Eritreje.
2922
Diskuse