Posouvání hranic lidskosti, které tak moc vypovídají o nástupu fašismu na všech frontách….
27. 9. 2023 / Pavel Veleman
čas čtení
5 minut
Utopené děti, narychlo postavené zdi, ploty z ostnatých drátů, přeplněné koncentrační tábory a vlády soupeřící o to, která bude s migranty nakládat hůř a která jim vyhnanství a těsný únik a vyčerpávající cestu do bezpečí co nejvíce znepříjemní - všechny tyto morální nehoráznosti zajímají veřejnost ještě méně a "do zpráv" se dostanou málokdy.
(Zigmund Bauman, Cizinci před branami, 2017)
Varšavský soud se nebál a praštil ministra spravedlnosti Ziobra přes prsty. Po jeho urážlivých slovech rozhodl, že se nesmí 14 dní na sítích ani v médiích vyjadřovat k režisérce A.Holland a přirovnávat ji ke zločinným režimům. On zase zareagoval útokem.https://t.co/u8Sry5GhoR
— Petr Janyška (@JanyskaPetr) September 26, 2023
Film Hranice a "neuvěřitelné verbální útoky"
na Agnieszku Holland, která patří do polské a světové
kinematografie stejně jako Andrzej Wajda, Krzysztof Zanussi, Krzysztof Kieślowski a
celá ta polská filmová vlna "morálního neklidu" (1976
- 1981). Nejen moji generaci formovala tato skupina polských
režisérů ve filmových klubech v osmdesátých letech
dvacátého století.
S
hlubokými obavami myslím v těchto dnech na tuto
statečnou ženu plnou soucitu s každým trpícím, který se na této
planetě vyskytuje, což pivní fašisté, ideologové a
političtí poskoci všech dob a režimů nikdy nepochopí a tyto
lidi nenávidí. Ano, tato světová filmová režisérka je
přirovnávána současnými polskými vysokými politiky k Stalinovi
a Hitlerovi a jejich filmové propagandě….
To,
co se v současné chvíli odehrává nejen v Polsku, je však tak
morálně nesnesitelné, že by člověk čekal, že i většina
českých politiků odsoudí tento akt zdivočelých polských
pravicových nacionalistů, který rozpoutal doslovný lynč na
umělce. Zejména, když se jedná o starší dámu, která má tak
blízko k českému filmovému prostředí (studovala v Praze FAMU a
zejména v posledních letech zde často pracuje).
A
slova českých, vládních nebo opozičních politiků? Slyšíte to
hromové ticho?
Zrovna
v nedělní, další zbytečné debatě se sešli na jedné straně
stolu jeden politik a politička, kteří mají jako jedny z mála
ostatních veřejných činitelů určitou občanskou a kulturní
minulost.
"Saša"
Vondra, symbol mé generace statečného mládí a odporu proti
komunismu v osmdesátých letech dvacátého století, nejmladší mluvčí
Charty 77, člověk, který se podílel na vzniku Revolver revue. Po
listopadu 1989 (nejen pro mne) - určitý myšlenkový nástupce
Václava Havla. Jeho osobní příběh posledních čtyřiatřiceti let je mé
největší osobní zklamání české polistopadové politiky. A tak
sleduji naprostý opak sebe sama před pětatřiceti lety - nevidím již
milého, chytrého mladého muže, který moderuje ustavující
schůzi OF v Činoherním klubu v listopadu 1989. Dnes svými názory a
svým hodnotovým světem připomíná Vondra Orbána a Kaczyńskeho. Všemu
citlivému, životnému, nadějnému se vysmívá a ekologické
politiky nazývá v diskuzi pošuky.
A
vedle něj sedí Olga Richterová, která by mohla být jeho dcerou
a která se na Praze 10 velmi statečně společně s Renatou
Chmelovou postavila politicko/byznysové mafii v režii zastupitele a
pumpaře Tomáše Hrdličky a party kolem nejmladšího pražského
starosty všech dob - Milana Richtera.
V tu dobu jsem ji poznal jako
velmi sociálně citlivou mladou ženu, která se zajímala také o
kulturu.
Pamatuji se, že mi říkala, že kvůli poezii geniální
ruské básnířky Mariny Cvetajevové - se naučila rusky, aby ji ji
mohla číst v originále. Dnes sleduji v televizi úplně jinou
političku, která si notuje s Vondrou ( a s přátelským smíchem
se jen mírně vymezuje k jeho nehorázné povýšenosti, mužské
hlouposti a ješitnosti).
Na co Vondra potřeboval desetiletí, to
dohání Richterová během několika let. Teď v dresu neoliberální
vlády je tato politička úplný opak tehdy její osobou prosazované sociální
politiky minulého volebního období.
V
těchto chvílích si člověk vždy uvědomí právě ty věčné
HRANICE jako metafory dnešní doby. Hranice našich povah, ambicí,
ješitnosti, sobectví a hlavně - naší lidskosti v nejširší
podobě….
Ta
pomyslná hranice se každým dnem velmi nebezpečně posunuje k
sobectví, lhostejnosti, dokonce i k radosti ze zasloužených
lidských tragédií (nemají zde tito lidé přece co dělat).
Hranice mozkem zakázaného soucitu srdce - nás vede k obhajobě
nesmyslné a zbytečné tvrdosti ke všem obětem této doby. Já ji
sleduji zděšeně každý den…
Bůh
ochraňuj paní Agnieszku Holland, objímám Vás paní režisérko!
Dávejte na sebe veliký pozor!
7507
Diskuse