Kterak si Spojené státy kvůli Číně namlouvají africké země
15. 12. 2022 / Daniel Veselý
V těchto dnech probíhá ve Washingtonu, D.C. summit 49 lídrů afrických zemí, který Bidenův kabinet zorganizoval v době, kdy se snaží potlačit vzrůstající vliv Číny v Africe. Jedná se o zásadní obrat v politice Bílého domu vůči africkému kontinentu, zvláště poté, co africko-americké vztahy povážlivě poškodil rasismus Donalda Trumpa. Za znovuobnoveným zájmem amerických stratégů a plánovačů o Afriku stojí primárně hrozba, již pro Spojené státy na globální úrovni představuje Čína.
USA v následujících třech letech přislíbily poskytnout africkým zemím 55 bilionů dolarů na ekonomické, zdravotní a bezpečnostní potřeby; Bidenova administrativa podpoří vstup Africké unie do G20 a bude usilovat o to, aby se stálým členem Bezpečnostní rady OSN stal africký stát. Bidenova vláda tak po dlouhých létech navazuje na africkou agendu první Obamovy vlády. Ta v roce 2014 uspořádala první americko-africký summit, který neprobíhal v do té doby tradiční atmosféře paternalismu a nadutosti.
Jak už bylo napsáno, Bílý dům přistoupil ke změně politické strategie vůči africkým zemím v obavách o rostoucí vliv svého globálního soupeře číslo jedna, a to v době, kdy geostrategický význam černého kontinentu roste, zatímco americký vliv tamtéž je na ústupu. Africký kontinent je v současnosti zmítán vícero krizemi, počínaje klimatickou krizí přes hrozící hladomory až po politickou nestabilitu: během uplynulých dvou let proběhly převraty v Mali, Súdánu, Burkině Faso a Guinei, přičemž některé z těchto pučů provedli americkou armádou trénovaní důstojníci.
Spojené státy zároveň prohlubují svou vojenskou přítomnost v Africe. Prezident Biden nedávno zvrátil Trumpův rozkaz požadující stažení amerického vojenského personálu z Afriky a poslal jej zpátky do Somálska. Militarizaci afrického kontinentu charakterizují americké protiteroristické operace, přísun peněz, zbraní a vojenského vybavení trvající déle než 20 let, nicméně počet a rozsah násilností spáchaných africkými islamisty prudce stoupá, jak dokládá investigativní novinář Nick Turse. Spojené státy na Afriku podle Turse dosud hledí skrze bezpečnostní a protiteroristické paradigma, a to na úkor ekonomického potenciálu afrických zemí.
Tento potenciál dokázala efektivně využít právě Čína, která v roce 2020 nahradila USA a stala se nejvýznamnějším obchodním partnerem Afriky. Tato skutečnost je přirozeně solí v očích osazenstva Bílého domu, který přichází o své dominantní postavení také na Blízkém východě i jinde ve světě. Peking v Africe už 20 let masivně investuje zejména prostřednictvím půjček a budování infrastruktury – od přístavů až po elektrárny – čemuž je značně obtížné konkurovat, a to i pro Spojené státy. Čínská ekonomická strategie pro Afriku ale může být ošidná, neboť čím dál tím více vlád bude mít v post-pandemické době problémy se splácením půjček. Hrozí tak nebezpečí, že Čína převezme strategicky významnou infrastrukturu nesolventních zemí, třeba přístavy a letiště.
Nicméně afričtí lídři jsou vesměs pragmatičtí politikové, kteří Spojeným státům a jejich partnerům důrazně sdělili, že se v geopolitických vtazích nemíní klonit na jednu či druhou stranu. Jinak řečeno: africké státy chtějí udržovat vztahy s jednotlivými světovými aktéry na základě svého uvážení a svých interních potřeb, a nikoliv na základě diktátu. Tento pragmatismus je nejvíce zřetelný v případě reakce afrických států na ruskou agresi na Ukrajině.
Postoje afrických předáků zrcadlí proměňující se geopolitickou mapu světa, kdy je unipolarita nahrazována multipolaritou. Jedná se o nezvratný proces, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. Američtí stratégové a plánovači to již pochopili, když s jejich africkými partnery náhle komunikují jako rovný s rovným, a nikoli jako tradičně shora. Zbývá si jen počkat, zda bude znovuobjevený americký zájem o africký kontinent korelovat se zájmy obyčejných Afričanů. --
Diskuse