Statistická významnost Karla Janečka, aneb O výrobě informačního šumu

25. 11. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Jedním z cílů demokracie, který ji odlišuje od represivních systémů, je umožnit občanům názorovou pluralitu v rámci zákona. Cílem některých agresívně vystupujících menšin je ale naopak vyvolat masivní informační šum, díky němuž by jejich názorům byla ve veřejné debatě přikládána nepřiměřená váha neodpovídající jejich skutečné společenské podpoře. Například část ze zhruba 12 % prorusky orientovaných Čechů prostřednictvím demonstrací usiluje o vytvoření dojmu, že většina obyvatelstva se staví proti vládě, podpoře Ukrajiny a členství ČR v západních institucích.

Je důležité menšinové názory, pokud nevybočují ze zákonného rámce (schvalováním terorismu či genocidia, například) respektovat jako to, čím jsou. To ale znamená umístit je do patřičného kontextu a posuzovat je podle něj.


Příklad: Názory hlásané paní Jochovou a spol. ve skutečnosti reprezentují výraznou menšinu katolíků žijících v České republice, tedy ne katolíky jako takové - a už vůbec ne šmahem všechny křesťany. Katolíků je u nás zhruba 7 % - a menší část z nich zastává militantní ultrakonzervativní názory podobné těm, jimiž se ohání Alipro, zatímco jiné mnohem více zajímají přístupy reprezentované například Halíkem či Putnou. Co se týče faktické podpory ve společnosti, názory Alipra mají menší váhu než ochlokratické představy proruských dezolátů. Manželství pro všechny naproti tomu podporují dvě třetiny Čechů.

Obdobně bychom měli postupovat i při pohledu nazpět. Obecně totiž platí, že každý zjištěný názor reprezentuje primárně pouze svého nositele - a jeho konkrétní vypovídací hodnota nemůže být uměle konstruována způsoby, které neodpovídají pravidlům vědecké generalizace. Nejmenovaná uklízečka z Ledče nad Sázavou možná vydala svědectví o tom, že bývala za Husáka spokojena s odborářskými dovolenými na Vranovské přehradě a možnost cestovat do "nesocialistické ciziny" bez restriktivní žádosti o "devizový příslib" jí nijak nechyběla. Ale znamená to snad, že jako uklízečka automaticky reprezentuje názor významné části nebo všech tehdejších uklízeček, či dokonce všech pracujících? Že v prostředí manuálně pracujících neexistovaly a (v tomto případě v roce 1982) se nedočkaly vlivného kanonického vyjádření výrazně odlišné, mnohem rozšířenější a populárnější názory na možnost cestovat za zadrátovanou hranici normalizačního ráje?

A ovšem, platnost pravidla o kontextualizaci názorů platí i směrem do budoucnosti. Otázka ochrany klimatu je nesmírně palčivý problém, o němž byla veřejnost na Západě poprvé šířeji informována ve druhé polovině 50. let minulého století - a od té doby postupně vstupoval do širšího společenského podvědomí. V posledních letech, prakticky hned od skončení Pařížské klimatické konference v roce 2015, byly tehdejší konzervativní cíle široce kritizovány - a později bylo kritizováno i jejich zjevné neplnění.

Nicméně formulaci, v jaké otázku ochrany klimatu prezentuje česká iniciativa Univerzity za klima, po několika týdnech široké mediální pozornosti svým podpisem podpořilo necelých 500 osob ze zhruba 300 000 českých vysokoškolských studentů.

Námitek proti takové kontextualizaci studentských klimatických stávek může být samozřejmě mnoho. Jako první se nabízí líbivý poukaz na fakt, že původních signatářů Charty 77 přece také bylo jen 11. K tomu ovšem došlo v nesvobodné společnosti relativně krátce po brutálním potlačení veškeré veřejné kritiky tehdejšího režimu, když každý musel počítat s tím, že mu podpis dokumentu vynese politické a často i existenční potíže. Jan Patočka de facto za podpis Charty zaplatit vlastním životem. Dnešním studentům za podpis prohlášení na webu iniciativy nehrozí nic.

Téma ochrany klimatu je velmi významné - podobně jako témata postoje k imperialistickému Rusku, rodiny pro všechny, svobody cestování - dokonce ještě více. Co se ale týče samotné iniciativy Univerzity za klima, která si ve svobodné společnosti s volnými informačními kanály a širokou pozorností médií dokázala získat podporu 1,67 promile českých studentů, nemůžeme její dosah příliš přeceňovat - natož abychom ji označili za "mluvčí mladé generace" v údajném generálním sporu s generacemi staršími.

Signatáři výzvy Univerzity za klima mají před sebou poněkud jiný úkol, než o jakém vypovídají na transparentech se skvící hesla odmítající "kapitalismus".

Než se jim případně podaří své postoje a představy významněji rozšířit mezi českou veřejností, budou se muset nejprve naučit účinně je komunikovat alespoň vlastním vrstevníkům.

1
Vytisknout
9024

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2022