Chceme jednoho populistu ve střetu zájmů nahradit jiným populistou ve střetu zájmů?

14. 9. 2022 / Karel Dolejší

K textu Jana Čulíka na prvním místě upozorňuji, že jsem nikdy nikde nenapsal že je odborový předák Středula "agentem Kremlu" - tudíž je zhola zbytečné s takovým tvrzením polemizovat. Středulovy vazby na Rusko a Čínu jsou nicméně dobře zmapovány. 

Už bylo mnohokrát vysvětleno, proč je po podminování českého ústavního systému přímou volbou prezidenta zvlášť nebezpečné nemít kontrolu nad kandidátovými sponzory, ale ve stručnosti to vysvětlím ještě jednou. 

Pokud by chtěla nějaká vnější síla ovlivnit a zneužít původní nepřímou volbu prezidenta v České republice, musela by podplatit nebo jinak zkorumpovat většinu poslanců a senátorů, kteří na společné schůzi volili symbolickou hlavu státu. Ačkoliv takový úkol není zcela nemožný, zmanipulování stovek lidí je nepochybně obtížné a nespolehlivé. 

Naproti tomu v okamžiku, kdy kandidáta už nevybírají a nenominují politické strany, si mohou velcí sponzoři kandidáta samotného prostě nakoupit - a jednoho dne přijdou s požadavkem, aby splnil, co si předplatili. To je problémem zejména tehdy, jedná-li se o sponzoring od autoritářských režimů, které rozhodně nejsou připraveny diskutovat o tom, zda a v jakém rozsahu nakonec k plnění dojde. U Miloše Zemana, který podporuje Středulovu kandidaturu, jsme to už viděli v celé "kráse". 

Josef Středula si také měl v posledních měsících už dávno vybrat. Buď vede jako soukromá osoba prezidentskou kampaň, nebo je předákem odborů. Obojí současně v demokratické zemi dělat nemůže.

Možná je to v pobrexitové Británii pro některé překvapením, ale v normálnějším zahraničí budilo působení miliardáře Andreje Babiše v politice takřka všeobecné zděšení až nevěřícné kroucení hlavou už od samého počátku. Demokraticky smýšlející osoby, pro které zásady dělby moci a transparence nejsou jen krásnými slovy napsanými někde v ústavě, kterou nikdo nečte, považovali Babišovo premiérování od počátku až do konce za obludnost.

V Česku se to tak ovšem nebere. Ještě v 90. letech jsem se setkal s tím, že starosta malého jihomoravského městečka dohazoval své stavební firmě zakázky z obecního rozpočtu a chlubil se tím veřejně na billboardu. Babiš byl jen přenesením této politické nekultury a chronického marasmu z lokálního měřítka na celostátní úroveň.

V okamžiku, kdy Středula ohlásil veřejnosti prezidentskou kandidaturu, by normální odborový předák v normální zemi rezignoval a funkci předal nástupci.

Chápu, že v zemi jako je pobrexitová Británie, kde titulární hlavu státu nikdo nevolí a vládu nezvolené premiérky tvoří její kamarádi, mohou pozorovatelům zahraničního dění některé nuance unikat.

Nicméně obyvatelům ČR by v jejich vlastním zájmu unikat rozhodně neměly - pokud tedy nejsou zastánci kuriózního názoru, že střet zájmů prezidentského kandidáta je přesně to, co dnes v politice potřebujeme.