Moskva Američanům: Jestli dodáte, co dodat nechcete, tak uvidíte!

16. 9. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová varovala USA, že by se dodávkami střel ATACMS pro raketomety HIMARS na Ukrajinu "staly stranou konfliktu". Ovšem Spojené státy už dlouho, konzistentně a opakovaně dávají najevo, že střely ATACMS s dostřelem 300 km na Ukrajinu dodávat nechtějí.

Rusko tedy v prvé řadě předstírá mezinárodní vliv, který fakticky nemá, tím, že po americké straně kategoricky požaduje, aby neudělala něco, co vůbec neměla v úmyslu udělat. Vyjádření Zacharovové tak můžeme v klidu přiřadit k ostatním religiózním legendám tohoto typu - jako je třeba pověst, podle které prý Svatý Patrik v pátém století po čtyřicetidenním půstu vyhnal z Irska hady. (Podle archeologů neexistují žádné důkazy, že by kdy v Irsku nějací hadi žili.)


Ve druhé řadě je třeba říci, že Ukrajina byla napadena Ruskem a brání své území. Ve snaze vyhnat okupanty má právo používat libovolné zbraně nezakázané mezinárodními smlouvami, tedy včetně raket dlouhého doletu, dokud se ruští okupanti nestáhnou za hranice. A je v plném souladu s Chartou OSN a dalšími příslušnými mezinárodními dokumenty podporovat napadenou zemi v jejím boji za svobodu.

Neexistuje žádný mezinárodní právní dokument, který by někomu zakazoval dodávat obránci ten či onen typ zbraně. A už vůbec bychom marně hledali právní základ pro ruské tvrzení, že "pokud dodáte obráncům X, stanete se stranou konfliktu".

Sluší se připsat na okraj, že ruská tradice vypovídá o něčem úplně jiném. Ruští piloti MiGů-15 v Koreji se utkávali s americkými protějšky na základě předpokladu, že nejen dodávky nejmodernější sovětské bojové techniky nepříteli, ale ani přímá účast ozbrojeného personálu v bojích neznamenají faktický vznik válečného stavu.

Obdobně během sovětské vojenské mise v Egyptě na přelomu 60. a 70. let minulého století se sovětští piloti a sovětské obsluhy protiletadlových raket přímo zapojovali do boje s Izraelci na základě stejného předpokladu - že sebemodernější zbraně dodané nepříteli, ale ani přímá účast vlastních vojáků v bojích nezapříčiní válečný stav se státem Izrael.

Na základě čeho tedy stát s takovouto bezostyšnou tradicí zahraničních vojenských intervencí předepisuje druhým zásady chování, kterých se sám nedržel a nedrží?

Jde samozřejmě o utkvělou ruskou představu vlastní výjimečnosti, podle které ruské impérium má mezinárodní postavení nesrovnatelné s kýmkoliv jiným na světě a může diktovat ostatním pravidla, která samo vůbec nedodržuje.

Naštěstí se věci nejspíše mají tak, že i když Ukrajina požaduje dodávky taktických raket ATACMS, zase tak nutně je k porážce okupantů nepotřebuje. Vyvíjí totiž vlastní systém Hrim-2, který už také s největší pravděpodobností použila k útoku na ruské vojenské letiště Saki na Krymu.

A je téměř jisté, že bude-li to třeba, dokáže podobný útok daleko za nepřátelskými liniemi zopakovat.

Bez ohledu na nabubřelé a ničím neopodstatněné výhrůžky zoufalého Kremlu.

1
Vytisknout
4329

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2022