Tyranie zotročuje a zabíjí vlastní děti, pomalu či rychle

Dugin rodič

25. 8. 2022 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Při atentátu nedaleko Moskvy zemřela Darja Dugina, dcera nacionálně bolševického ideologa Aleksandra Dugina. O vlivu Dugina na současné vedení Ruska lze spekulovat. Více než přímým Putinovým našeptávačem je zřejmě činným prvkem v ideologickém prostoru, jehož radikální polohu protahuje směrem k agresivnímu pojetí velmocenské pozice Ruska ve světě a tím posunuje těžiště ideologie přijaté vládnoucím režimem k takovým “kompromisům”, jako je válka na Ukrajině. Když už nelze mít Rusko “od Vladivostoku do Dublinu”, jak prorokuje Dugin, tak aspoň přes území SSSR. Dugin je doslova tragický případ ideologického pomatence. Jeho vize ignorují skutečný stav hybných sil současného světa a místo toho se snaží navodit dojem o konci globalismu, liberalismu a jeho náhradě jakousi ruskou verzí tradicionalismu. Dugin zjevně ignoruje fakt, že reálná síla Ruska vtisknout nějaký podobný ideologický model do uvažování kulturně vysoce sebevědomého světa demokracie, který se opírá o obrovskou technologickou převahu, je nicotná.

Text reaguje na pro autora nepřijatelné projevy radosti na smrtí oběti vlastního rodiče. Tato radost ukazuje, jak zoufale nízká je gramotnost - často i vzdělaných lidí - v psychosociálních tématech.

I tak ale dokázal vytvořit pro vnitřní rusky svět alternativu politického bytí, která je atraktivni pro část aktivního spektra o generaci či dvě mladších lidí. Včetně jeho dvou dětí. Jeho dcera, stejně jako syn, se aktivně podíleli na vytváření něčeho, co lze neutrálním jazykem nazvat “ideologickou avantgardou”, jakkoliv je slovo avantgarda nemístné. Avantgarda je “dopředu směřující”, kdežto nacionální tradicionalismus s expanzním nábojem je ideologie 19. století. I tak, převlečena za jakousi historickou nutnost, může být svůdná pro část ruské mladé generace s vysokým vzděláním.

V případě Duginovy dcery však nejde o čirou náklonnost k ideologii. Jde o formativní vliv rodiče, z jehož působení uniknout může být pro dítě nemožné. Nevíme, jaký je Dugin otec, nicméně z hodnotové báze jeho ideologie lze vyčíst sklony k superioritě, tyranii a touze ovládat, což je samo o sobě dostatečně varovné. Nelze se domnívat, že člověk, který ideologicky vzývá despocii a násilí, se bude ve výchově opírat o nějaký jiný hodnotový pilíř. Nevíme sice, jak Dugin vychovával své děti, z jejich vlastního profilu ale můžeme rekonstruovat potřebu zavděčit se, jít ve šlépějích člověka, z jehož vlivu nelze uniknout, protože je z danosti nenahraditelný. Tímto “stockholmským syndromem” způsobujícím zdánlivě nepochopitelnou oddanost oběti vůči agresorovi trpí spousta dětí tyranských, zneužívajících rodičů. Bezbřehé zoufalství dětí zažívajících zlo ze strany člověka, na němž citově zcela závisí, vede k potřebě vytvořit si pro sebe sama úplně jiný obraz, jenž obhájí, ospravedlní, adoruje. Tyran tak nepřestává být milován a z tyranie se stává ctnost.

Ne každý rodič je nacibolševický ideolog. Každý rodič ale chtě nechtě formuje osobnost svých dětí. A nátlak, přerůstající do tyranie, může mít mnohem subtilnější formy. Způsobuje nesvobodu v rozhodování, nemožnost odpoutat se od vzoru, k němuž je dítě nejprve hluboce citově připoutáno a následně značně determinováno ve svém jednání. Smrt Duginové je tragickým příběhem takového člověka, jemuž nelze zazlívat, že byl dítětem hodnotově deviantního člověka. Nesvobodných dětí, které v dospělosti nemohou opustit svou vlastní osobnost zformovanou tyranií nejbližších je ale ve společnosti mnohem více. A jejich vnitřní nesvoboda se nutně manifestuje navenek. Z vnitřní nesvobody se tak stává nesvoboda společenská. To bychom si měli uvědomit, když uvažujeme o svobodné společnosti. Její osud mají v rukou právě rodiče.

0
Vytisknout
4468

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2022