Co se přesně děje v těchto týdnech na Ukrajině?

25. 8. 2022 / Jiří Hlavenka

čas čtení 6 minut

Stále beze změny platí, že osud války na Ukrajině bude zásadní pro budoucnost celé Evropy a měl by nás proto velmi zajímat. Pokud sledujete posledních několik týdnů vývoje na bojišti, budete nejspíš se mnou souhlasit, že situace je "divná". Na jedné straně Ukrajina učinila zásadní pokrok, kdy díky obdrženému dalekonosnému dělostřelectvu umí zasahovat klíčovou válečnou infrastrukturu (zejména muničáky, též velitelství, dopravní uzly) Ruska daleko od fronty a v tomto se jim velmi daří - množství zasažených skladů jde už do mnoha desítek a obří výbuchy ukazují, že toho do luftu vyletělo opravdu hodně. K ukrajinským úspěchům lze jistě přičíst i praktické odříznutí okupovaného Chersonu od zásobování těžkou technikou a úspěšné zásahy na letištích na okupovaném Krymu.

Současně je vidět, že intenzita činnosti ruského dělostřelectva oproti vrcholu poklesla o řád i více, což jistě s předchozím souvisí. Rusko spíš dnes "semtam ostřeluje", než aby kobercově pálilo na vše na druhé straně, což je pro Ukrajinu nesporná úleva. Hovoří se o tom, že dnes jsou dělostřelecké síly obou stran vyrovnané, což je vzhledem k "papírové" obrovské převaze Ruska v dělostřelecké technice (v poměru až 10:1) pozoruhodné.

Jenomže je tu i druhá strana mince. Poslední měsíc se na všech bojových liních Ukrajina jen brání: nejsou zprávy o ofenzivním postupu (předtím např. Ukrajina výrazně postoupila u Charkova, přiblížila se k Chersonu, něco získala i v Záporoží), vlastně ani o žádných protiútocích. Toto potvrzuje i ukrajinský generální štáb ve své denní svodce, též i další zdroje, např. britské tajné služby, které pravidelně informují o dění. Ofenzíva, kterou Ukrajina slibovala na srpen - osvobození Chersonu například - se vůbec nekoná. Rusové podle zpráv podnikají denně desítky útoků, které jsou zřejmě ve velké většině neúspěšné, ale přesto semtam postoupí a získají tu či onu vesničku. Vzhledem k velikosti území je to bezvýznamné, ale aktivita je dnes na ruské, nikoli ukrajinské straně.

Co to může znamenat? Vězme, že máme k dispozici pouze ty informace, které se Ukrajina rozhodne poskytnout. Země je ve válce, bojuje o holou existenci - pravda či úplnost informací v takové situaci jdou stranou, to musíme akceptovat. Nabízí se zde tedy několik hypotéz:

1) Obě strany jsou dnes vyčerpané zejména v bojové technice, též ve vycvičených vojácích. O Rusku to můžeme říci docela s jistotou - země nyní na víc nemá, kdyby měla, tak útočí intenzivněji. (Ta neskutečná dělostřelecká intenzita z dubna/května si musela vybrat svou daň: hlavně děl mají svou životnost a ta je dost možná vyčerpána, údaje sdělují, že Rusko je neumí bez embargované špičkové strojírenské techniky repasovat, a též se objevují informace, že jim došla i potřebná 122mm munice). 
Zda je ale vyčerpaná i Ukrajina, která bojovala daleko méně intenzivněji, ale měla nesporně méně techniky i menší vycvičenou armádu, to je otázka.

2) Druhá možnost je, že Ukrajina nyní hraje především na to, aby ničila zbývající ruské síly a šetřila svoje. Denní ztráty Ruska (byť publikované ukrajinským "genštabem") jsou stále obrovské. Okolo 300 vojáků, cca 10 tanků, 10+ dělostřeleckých systémů, desítky kusů další techniky. Tedy to, že Ukrajina nepodniká žádné ofenzívy nebo i lokální protiofenzívy může být dobře naplánováno - potřebují Rusko výrazněji oslabit, než něco podniknou. Zde nám právě chybí informace o zbývající ruské síle, kterou Ukrajina jistě má daleko přesnější, my jen tápeme.

3) Nelze vyloučit ani to, že Ukrajina (s informacemi, které má, včetně těch od západních zpravodajských služeb) počítá se zhroucením ruského režimu, tedy s odstavením Putina a jeho gangu, například v řádu měsíců. Pro Rusko je válka obrovský neúspěch - sežrala mu obrovské zdroje, nic nedosáhla, z Ruska je najednou mezinárodní vyvrhel, se kterým se baví akorát Eritrea a Severní Korea, sankce působí stále silněji (pokles HDP až o desítky procent, některé oblasti výroby zcela vyřazeny, poroste nezaměstnanost, chudnou všechny vrstvy obyvatelstva). Ukrajina na bojišti dnes asi mnoho neztrácí - vyčkává.

4) A je konečně možné, že Ukrajina vítěznou ofenzívu skutečně chystá a pečlivě plánuje - ale s tím, že musí jít na jistotu vítězství, ne že dobude deset vesnic a zase se zastaví. K tomu ale potřebuje jednak oslabit protivníka (to se děje), jednak dovycvičit a dovybavit až desítky tisíc svých vojáků v moderním, tzv. kombinovaném vedení války (to se nejspíše taky děje), pečlivě se přichystat ofenzivní údery nejspíš na několika vzdálených místech, aby zabránila koncentraci obranných sil protivníka. Ono je fakticky skoro jedno, kde se jí velká ofenzíva podaří, zda u Chersonu, zda v Záporoží, zda u Doněcka, zda od Charkova - vždy to bude znamenat pro Rusko velkou potupu a strategickou ztrátu, která vloží klín do okupovaného pásu a přinutí jej k nevýhodné obranné pozici. 

Pokud stále platí vojenské poučky, tak k úspěšné ofenzívě je potřeba převaha aspoň 3:1 v lidech i technice, což proti Rusku vůbec není snadné - ofenzíva se musí dělat přesně opačně než ji dělají dnes Rusové, kteří útočí "do plných" a dosahují nepatrných nebo žádných zisků a přicházejí o obrovská množství vojáků i techniky. Ofenzíva bude vždy znamenat nemalé ztráty pro útočníka - zisk proto musí stát za to. O pár vesniček se nehraje.

Není třeba dodávat, že si přeji, aby to dopadlo podle bodu 4 či 3, a bylo by to i nejlepší pro Evropu, protože by to nepochybně přiblížilo i pád ruského státně-teroristického režimu. A nevadí, když si na to i pár měsíců počkáme.

Autor publikoval text na sociální síti.

2
Vytisknout
3321

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2022