Les, kde umírají děti

20. 11. 2021 / Petr Chadraba

čas čtení 3 minuty


Za mých dětských let byl pánem lesa hajný. Dnes je to běloruské a polské vojsko a extremisté. Důsledek? Umírají tam už i děti. Utečence honí ozbrojené složky obou států z jedné strany na druhou za pomoci střelby a fyzického násilí, podle nálezů neziskových organizací dochází v lesích k přepadávání běženců neonacistickými a fašistickými organizacemi.


V Česku se máme dobře. V televizi opakují Ženu za pultem. Lehce se stane, že člověk přestane vidět za svůj práh, a vlastní problémy pak narůstají, až nakonec nic horšího není. Když se pak do téhle bubliny dostane informace o chaosu v Afghánistánu, nezmůže se našinec na víc než konstatování, že si za to stejně můžou sami.

 


Jenže to má háček. Zaprvé se našinec zas tak špatně nemá, i když by se to někdy ve frontě s nákupem na víkend mohlo zdát. Zadruhéoni není jen několik mladých čahounů s vousy, kteří chtějí do Evropy pro lepší mobil. A za třetí si za hodně věcí nemůžou sami, naše euroamerická civilizace jim často dobře zavařila.


Způsob, kterým s utečenci zachází Polsko, je srdcervoucí. Od režimu, kde ženy umírají ve jménu zachování života mrtvého plodu v děloze, můžeme bohužel zřejmě čekat věci, které předčí vše, co jsme kdysi viděli v béčkových hororech v polské televizi.


Nesedí mi ani postoj nastupujícího předsedy české vlády Petra Fialy (ODS), který navrhuje pomoci problém řešit vysláním policejních posil. Možná by měly na cestu nafasovat nové kanady, aby mohly afghánce efektivněji nakopat zpátky do Běloruska?


Budoucí vláda se v koaliční smlouvě zavazuje obnovit tradice ´havlovské´ zahraniční politiky a snažit se o přijetí tzv. Magnitského zákona sankcionujícího hrubá porušení lidských práv.To je zřejmě omyl, protože v tom případě se vláda bude snažit protlačit zákon, kterým se pak sama potrestá za podporu severního souseda, který porušuje mezinárodní dohody a lidská práva už třeba tím, že utečence zahání zpět přes hranice, tzv. push-back.


Podle odhadů Červeného kříže bude v roce 2030, tedy za osm let, potřebovat zhruba 160 milionů lidí humanitární podporu z důvodu povodní, požárů, bouří a sucha jako následků probíhajících klimatických změn. Velká část z nich se vydá ve stopách dnešních migrantů směrem k nám. Spolu s nimi další političtí a váleční utečenci, které odhady nezahrnují.


Na tohle ozbrojenci u hranic a prohlášení o podpoře společné evropské migrační politiky nezaberou. Předseda české vlády musí bezodkladně zahájit přípravu návrhu nové integrační politiky. Už ve čtvrtek, kdy v příhraničním lese zemřelo dítě, bylo pozdě.


0
Vytisknout
2867

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2021