17. listopad jako svátek (filozofického) pragmatizmu

16. 11. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Máme tu zase 17. listopad. Výročí boje za svobodu a demokracii. Co to vlastně je ta svoboda a demokracie? Před těmi 32 lety to bylo jasné: chceme to, co mají na Západě. Jak toho ale dosáhnout a co to vlastně je, čeho chceme dosáhnout?


Je svoboda bezmocný stát, který neumí čelit organizovanému zločinu? Nebo přímo je tím zločinem ovládán? To bychom asi měli jít spíše na Východ. Je demokracie hlasování špatně informovaných voličů, kteří jsou manipulováni státní propagandou? To je Rusko, možná už i Maďarsko. A teď si vyzkoušejme, abychom šli v souladu s dobou, tohle: ve skutečně svobodných zemích, kde panuje nejlepší demokracie, je vysoká proočkovanost proti covidu. V Rusku nikoli, ale stejně tak v zemích, které dříve patřily v Evropě do sovětského bloku.

 


Demokracie a svoboda v sobě musejí mít něco, co je oproti nesvobodě a předstírané demokracii nebo totalitě velmi pevného. Je to vlastně možná hlavní důvod, proč se historicky za svobodu a demokracii už od dob Francouzské revoluce bojovalo. Cílem nebylo vytvořit šílenou anarchii, kde je všechno jedno a nic není ani pravda ani zákon, cílem bylo vytvořit pomocí veřejné kontroly moci pravdivé informace a odpovědnou vládu, která dbá na realitu a efektivní řešení problémů. Samotná veřejná kontrola moci není možná ve společnosti, kde je chaos a každý názor je pravda. Naopak: demokracie a svoboda na rozdíl od jiných forem uspořádání společnosti je nesmírně závislá na tom, aby se prakticky poznalo, co je dobrá cesta pro společnost. Nesvoboda a totalita klidně může lhát (jak je geniálně ukázáno v závěru slavného českého filmu Bílá paní), a proto degeneruje, v demokracii a svobodě jsou mechanismy veřejné kontroly, které nutí společnost k efektivitě. Proto jsou tradičně demokracie, už od té první demokracie v USA, tak bohaté, vědecky, technologicky i sociálně vyspělé, proto také kladou tak velký důraz na vzdělání.


V USA vznikl po občanské válce filozofický směr, zvaný pragmatizmus, který si kladl zásadní otázku demokratické a svobodné společnosti: tato společnost musí připustit různost náboženské víry, různost způsobů života a hodnot, různost názorů a zkušeností, zároveň ale musí najít společný zájem a společnou půdu, aby se lidé shodli, co se vlastně má dělat. Pragmatizmus nabízí jediné možné řešení: praktický efekt. Když se lidé napříč různými zkušenostmi, náboženstvími atd. zděsí představy, že by mělo být povoleno jezdit automobilem bez řidičského oprávnění, stane se tak právě kvůli tomu, co by se pak prakticky stalo. Pragmatizmus v tomto kopíroval úspěch té části vědy, která dělá experimenty: vědci mají různé teorie, ale rozsoudí je výsledek experimentu, tedy praktické činnosti. Co se prakticky stane, když se udělá to a to? To je ta správná otázka pro tu společnost, která chce stát na pevných základech svobody a demokracie.


Většina lidí v takové společnosti je pak schopna také upravovat své názory podle praktických důsledků, aniž by se musela nutně vzdát své víry, své zkušenosti, svých názorů atd. Tradiční hodnoty se pak jaksi samovolně upravují, takže by se téměř zdálo, že vždy vypadaly tak, jak vypadají dnes, např. že přece dobře vychovaný křesťan nemohl mít nikdy nic proti studiu žen na univerzitách nebo hájit otrokářství.


K hledání praktického efektu jako zpětné vazby reality na naše jednání je samozřejmě třeba otevřené, kritické, svobodné debaty v rámci celé společnosti. Nicméně stejně tak je jasné, že praktický efekt nekonečných debat je zhoubný. V pragmatizmu tomu odpovídá něco, čemu se odborně říká anti-skepticizmus. Vlastně to lze formulovat takto jednoduše: nemůžeme čekat, až budeme mít dokonalé poznání světa, ale musíme se starat o své životy už nyní a tady, tedy musíme mít na možnosti svého poznání realistické požadavky, které nás nedovedou do situace, že na nekonečné cestě za dokonalou pravdou zemřeme hlady.


Tohle všechno je pro svobodu a demokracii mnohem důležitější než různé vulgární a vágní představy o tom, že každý má svou pravdu, že každý si může dělat, co chce, že vůle lidu je daná nějakým formalismem sčítání hlasů atd. Proto máme-li uctít den boje za svobodu a demokracii, uctěme starý americký pragmatizmus, jednu z mála filozofických škol, která se zrodila právě v demokratických poměrech.

-2
Vytisknout
2435

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2021