Vzpomínka na 17. listopad

16. 11. 2021 / František Řezáč

čas čtení 3 minuty
Jako asi jeden z posledních žijících členů Obrody (https://cs.wikipedia.org/wiki/Obroda) můžu napsat pár řádek o tom, co jsem tenkrát zažil.

Začnu poslední oslavou VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce, tedy bolševické revoluce v Rusku, 7. listopadu) v Plzni, kdy byl zase lampionový průvod. Kvůli tomu byla omezena doprava a museli jsme se ženou jet oklikou přes Roudnou. Tam se vytvořil štrůdl aut tak, že se to zastavilo, dalo se vystoupit a sledovat nad siluetou města ohňostroj. Fakt jsem řek: ...tak už to mají soudruzi letos naposled..!

Ivana nevěřícně kroutila hlavou. Byl jsem 27. října u výslechu na StB a žili jsme v obavách, aby mě zase nezabásli. Jenže u toho výslechu jsem měl dojem, že už to soudruzi tajní zabalili a chtějí jenom vědět, co s nima uděláme, až se to posere.

 


To, že se to posere, jsem věděli asi od června, kdy k nám přijel z Prahy náš krajský instruktor Obrody plukovník, pak vojín a dneska zase generál Vojta Mencl (https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Mencl_(historik) a říkal, že naši vědátoři, makáči u Vodních zdrojů v maringotce spočítali, že to vydrží eště tak půl roku.

Sedli jsme do našeho modrého Trabanta (jak symbolické) a dojeli domů. Že se 17. listopadu něco semele, jsme věděli taky od Vojty Mencla. Pro nás to nebylo žádné překvapení.

Samozřejmě jsme poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a sledovali dění v NDR.

To byla pro nás velká naděje a skoro jistota: Wir sind das Volk - My jsme ten lid, znělo z tamích demonstrací.

Lidi ztratili strach z mocných a zjistili, že jsou to šaškové, jako ten náš Jakeš při projevu v Červeném Hrádku u Plzně.(to není žádný hrádek, ale bylo to vzorné JZD, tedy "v" Hrádku).

19.listopadu 1989 jsme jeli se ženou tramvají od jejích rodičů, kde byly též děti a z tramvaje jsme viděli, že před divadlem J.K Tyla je hlouček lidí a hoří tam svíčky. Tak jsem vystoupil, Ivana jela dál domů.

U divadla byli herci v čele s Pavlem Pavlovským a taky advokáti, co hájili disidenty. Ti už taky věděli, že se to hroutí..

Jel jsem do Lobez za chartistou Jirkou Šaškem, kterej už lez do postele. Rychle se s bráchou oblíkli a jeli jsme k divadlu...

Dál už víte, jak to dopadlo...Já mám domluven na čtvrtek 25.listopadu t.r. rozhovor s Pamětí národa, tak mi třeba ještě něco napadne.

Nebyla to sranda, měli jsme strach. Spal jsem v teplákách a udělal si v plotě díru k sousedům, kdyby zase ráno přijeli, tak bych byl přes zahrady utek na chatu mého tchána, jak bylo domluveno.

Jenže to všechno dobře dopadlo. To, co je dneska, taky dobře dopadne. Tak se nebojte a zapalte svíčky, ne jako smutnou vzpominku, ale jako symbol naděje, která nikdy neumírá...

1
Vytisknout
4852

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2021