Proč kurdské milice v Sýrii nemohou dokázat, co po nich Washington žádá

27. 9. 2019

čas čtení 6 minut
YPG je špatný regionální partner a jeho šance vyhlásit vojenské vítězství nad pravidelnou armádou jsou dosti malé, píše Ali Demirdas.


Navzdory porážce "islámského státu" Washington ospravedlňuje trvající podporu Lidových ochranných jednotek (YPG), které jsou syrskou větví zakázané Kurdské strany pracujících (PKK). Washingtonští představitelé to dělají proto, že si myslí, že Kurdy ovládané YPG budou efektivním nástrojem zatlačování íránského vlivu na Blízkém východě. To je však na mnoha úrovních špatný přístup.

Ačkoliv se YPG ukázaly být cenným aktivem v boji proti IS, vyšší vedení YPG vyjádřilo neochotu bojovat proti Íránu nebo jeho proxies. Bassam Ishak, washingtonský zástupce Syrské demokratické rady, politické střechové organizace, k níž YPG náleží, prohlásil, že válka s Íránem by Syřany poškodila. Nicholas Heras, výzkumník thinktanku Center for a New American Security, který v Sýrii hovořil se členy SDF (Američany sponzorovaných jednotek dominovaných YPG - pozn. KD), prohlásil: "Existuje hluboké znepokojení uvnitř SDF kvůli rozsahu, v němž Spojené státy chtějí použít síly SDF jako protiváhu Íránu v Sýrii."

Existuje dobrý důvod, proč jsou YPG znepokojeny. Z vojenského hlediska, navzdory výcviku a rozsáhlým dodávkám výzbroje, kterou obdržely od Spojených států, šance YPG na vojenské vítězství proti pravidelné armádě jsou dost nízké. YPG a jejich politické křídlo, Strana demokratické jednoty (PYD), byly v roce 2012 založeny veterány PKK. V 90. letech a na počátku století byl relativní úspěch PKK a jejích útoků v Turecku připisován mistrovskému zvládnutí guerillového válčení v neprostupných horách jihovýchodního Turecka. Nicméně když byla PKK vybrána Spojenými státy k boji proti nestátnímu aktéru IS, opustila rurální guerillu a přijala taktiku pravidelné armády v syrských nížinách. Po této změně taktiky začala turecká armáda rozhodně porážet PKK. Na tureckém urbánním jihovýchodě v roce 2016 a v syrské provincii Afrin v roce 2018 přinesla strategie územní obrany PKK velké oběti. Stejným způsobem by Írán a jeho proxy Hizballáh způsobily významné škody YPG bez amerického leteckého krytí. Nicméně bombardování Hizballáhu by mohlo vést k úplné konfrontaci mezi USA a Íránem - čemuž se Spojené státy zřetelně snaží vyhnout.

Za druhé, neochota PKK/PYD postavit se Teheránu také vyrůstá ze souladu dlouhodobých zájmů. V minulosti Írán i PKK spolupracovaly kvůli shodným regionálním cílům. Podobně PKK a Teherán spojili síly proti společnému protivníkovi, kurdskému lídrovi Masúdu Barzánímu a jeho Demokratické straně Kurdistánu (KDP), nejsilnější frakci v íráckém Kurdistánu.

Takže PKK by si s ohledem na dlouhodobé strategické cíle přála vyvinout extrémní opatrnost, aby trvale nepoškodila své vztahy s Teheránem tím, že dovolí USA použít syrskou větev YPG jako pěšáky proti íránským proxies. Ačkoliv se zdá, že Turecko a Írán nyní sdílejí tutéž regionální politiku ve světle potenciálního amerického vojenského útoku, Teherán stále vykazuje zdrženlivost vůči žádosti Ankary o spolupráci na zničení hlavních výcvikových táborů PKK v Kandilských horách na irácko-íránském pomezí. Nesmíte zapomínat, že nakonec jsou to Spojené státy, nikoliv Írán, kdo je na Blízkém východě cizincem. Lídři PKK jsou si vědomi toho, že aliance se Spojenými státy může být dočasná. Vědí, že pokud se politický vítr ve Washingtonu obrátí proti nim, což se počátkem roku téměř stalo, pak se nepochybně obrátí na Moskvu, Damašek a Teherán. Ve skutečnosti první věcí, kterou udělali velitelé YPG po Trumpově původním rozhodnutí stáhnout se ze Sýrie, byl let do Moskvy a snaha navázat jednání s Bašárem Asadem.

Syrská pobočka PKK se zřejmě ukáže být pro USA neefektivní, pokud jde o to čelit Íránu - a zřejmě půjde o krátkodobý projekt kvůli demografickým a geopolitickým skutečnostem. Kurdové v Sýrii před válkou tvořili méně než 10 % populace. Nyní YPG kontroluje více než 30 % syrského území, které je většinou arabské.

YPG jsou někdy mezi místními arabskými, turkmenskými a kurdskými entitami nepopulární. Například v Manbídži, arabském městě kontrolovaném YPG, místní často protestují proti mučení a zabíjení civilistů ze strany YPG. Pokurdšťování převážně arabských oblastí je dobře doloženo. Kancelář vysokého komisaře OSN pro lidská práva tvrdí v dokumentu své komise Independent International Commission of Inquiry on the Syrian Arab Republic, že "Celé komunity byly vysídleny kurdskými Lidovými ochrannými jednotkami (YPG) nebo jednotkami SDF."

Navíc politické křídlo YPG známé jako Strana demokratické jednoty (PYD), má pověst organizace vylučující nebo utlačující Kurdy, kteří nesdílejí její neomaoistický světonázor. Ibrahim Biro, předseda Kurdské národní rady, obvinil PYD, že je diktátorská. Světová rada aramejců (WCA) opakovaně odsoudila YPG za uzavírání jejích škol, únosy a nucené odvody aramejských křesťanských teenagerů proti jejich vůli.

Blízký východ je místem, kde revanšismus je normou a krvavé spory trvají po staletí. Oblast, kterou PYD/YPG nyní v Sýrii kontrolují, je ve vnitrozemí a obklopená Turky, Araby a iráckými Kurdy, kteří si všichni přejí získat část území kontrolovaného PYD/YPG. Takže záměr použít PYD/YPG proti Íránu je jednoduše neproveditelný. Je podivné, že se Washington rozhodl poskytnout přízeň marxistickému hnutí, které je uznáno za teroristickou organizaci, na úkor svého spojence v NATO Turecka, a že dál zhoršuje místní sociopolitické spory v Sýrii. Také PYD/YPG se zdá být na podobné sebevražedné misi. Historie ukazuje, že Spojené státy jsou schopny vyhrát války, ale nedokáží uplatnit úspěšné plány budování státu. Proto mají sklon prohrávat bitvy, které následně přicházejí. Zdá se, že Sýrie nebude výjimkou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7432

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2019