Nepřátelé Grety Thunbergové mají strach právem

1. 10. 2019

čas čtení 3 minuty


Strach by měli mít i politikové - její spojenci

Liberální politikové ji chválí, avšak jejich nečinnost ve věci klimatické krize dokazuje, že ji ve skutečnosti neposlouchají


Greta Thunbergová si udělala hodně nepřátel. Je lehké je poznat, protože jejich zuřivost je tak intenzivní, že vypadají komicky.

Její mnozí stoupenci dost dobře nechápou, proč Thunbergová vyvolává tu šílenou zuřivost. Je zjevné, že je provokují její mládí a její pohlaví, avšak ta kritika se rozkládá, protože Thunbergová explicitně spojuje věci tak, jak to vědci nejsou ochotni udělat. Poukazuje na to, že jejich vědecké předpovědi pro budoucnost klimatu a současný hospodářský a politický pořádek zřejmě nejsou slučitelné, píše komentátor Stephen Buranyi.

 

Loňská analýza IPCC varovala, že máme už jen 12 let na to, abychom zabránili nezvratnému poškození klimatu. Thunbergová na to poukazuje často a aktualizuje tu lhůtu, jako by to byla časovaná bomba přivázaná na prsa celé její generace: čím více se blížíme nule, tím ospravedlněnější jsou radikální akce.

Je to morální argument, který předpokládá, že klimatická krize bude horší než jakákoliv destabilizace způsobená úsilím jí zabránit. Uhlík posunuje ručičky smrtících hodin kupředu. Dávno navrhovaná řešení "zeleného růstu" a tržních řešení jsou z tohoto hlediska selháním. "Pokud je natolik nemožné nalézt řešení uvnitř tohoto systému, možná bychom měli změnit samotný systém," řekla loni Thunbergová v Katowicích.

Thunbergová se stylizuje do postavení klimatického populisty: hovoří o jasné, morální vizi, o zkorumpovaném systému, který nereaguje - Thunbergová dokáže jasně oddělovat "my" a "oni". Když hovořila o tom, že její stoupenci jsou terčem posměchu a lží od zvolených politiků, poslanců, podnikatelů, novinářů. vytvořila známou dichotomii obyčejných občanů proti elitě.

Tento postoj osvobozuje obyčejné lidi od viny za klimatickou krizi a směřuje tu vinu na politického nepřítele.  

Analýza z roku 2017 dokázala, že za 70 procent veškerých emisí skleníkových plynů nese vinu pouhých 100 firem. Aktivisté na tuto analýzu často poukazují.

Thunbergová učinila politiku globálního oteplování populární a zároveň v obrovském měřítku populistickou, což je něco, co její odpůrci právem vidí jako nebezpečí liberálnímu pořádku, který jim vyhovoval. Správný reakcionář dokáže poznat potenciální nástroj pro skutečnou změnu, a proto ho nenávidí.

Tito zuřiví odpůrci Thunbergové vlastně chápou, o co jde, daleko lépe než mnoho liberálních a centristických politiků, kteří Thunbergovou oslavují, aniž by naslouchali tomu, co říká.

Rétorika Thunbergové odráží argumenty levice ekologického hnutí, která už dlouho varuje, že k zvládnutí klimatické krize bude zapotřebí omezit spotřebu a růst.

Hlavním cílem rétoriky Thunbergové nejsou šílení popírači klimatické krize, ale ti mainstreamoví politikové, kteří ji zvou, aby u nich promluvila, a chválí její aktivismus. Neposlouchají, že jim říká, že je to jejich vina, že je její život zničen.

Velkým úspěchem Thunbergové je, že přesvědčila širokou veřejnost, že postoj mainstreamových politiků je neudržitelný. Politikové však dosud neberou tento posun, ani ji, příliš vážně.

Ve svém posledním projevu konstatovala Thunbergová, že změna přichází, "ať se vám to líbí nebo ne". V dané situaci je ona i její hnutí na podivném místě. Její hnutí má obrovskou lidovou podporu pro radikální změny a zároveň ho chválí politikové, které toto hnutí identifikovalo jako problém.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 



0
Vytisknout
12682

Diskuse

Obsah vydání | 3. 10. 2019